Zuby budou běžně operovat roboti a my se toho ještě dožijeme

Podle předního zubního chirurga Reného Foltána se musíme připravit na to, že bez přímých plateb si naše zdravotnictví současnou kvalitu a dostupnost neudrží. Budoucnost medicíny spatřuje v nových technologiích a lékařích, kteří se neustále učí novým věcem. Dostupnost zubařů v regionech vidí ale spíše skepticky a popisuje začarovaný kruh zaostávání, horších škol a nedostatku kvalifikovaných lidí.

 

Jste přednosta Stomatologické kliniky 1.Lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, zároveň také ústní, čelistní a obličejový chirurg. Co si má pod tím člověk představit?

Je to dost široká oblast - od léčby úrazů obličeje včetně třeba zlomenin obličejových kostí a vrozených vad přes těžké obličejové syndromy až po velké kolemčelistní záněty.

Velká část oboru se věnuje onkologii. Ta je specifická. Nestačí totiž odstranit nádor: to bychom sice pacienta vyléčili, ale stejně by zažíval kvůli mutilaci (nevratné zohavení s kosmetickými důsledky - pozn. red.) sociální smrt, kdy by nechodil do společnosti a stranil se rodiny. Po každé takové operaci nebo rovnou při ní musí následovat rekonstrukce ztracených částí tváře pomocí mikrochirurgického přenesení jiné části těla. Například dolní čelist vytváříme z lýtkové kosti.

Další částí jsou pak větší stomatochirurgické výkony, odstranění velkých cyst, špatně uložených dolních zubů…  Je to rozmanitý obor, jehož výsledky jsou velmi viditelné. Obličej neschováme.

Dal byste za pravdu lidem, podle nichž jsou chirurgové nebo i stomatologové někde na pomezí medicíny a uměleckého řemesla?

Ano, jde o lékaře, který je manuálně velmi zručný. Navíc musíte znát chemické, mechanické a biologické vlastnosti různých materiálů, které používáte.

Já se hodně věnuji vadám obličejové kostry a někdy si připadám i jako architekt. Před dvaceti lety stačil rentgen, pravítko a dobrý zubní technik. Dnes to je 3D zubní sken, 3D fotka pacienta a speciální CT. Operace se plánuje virtuálně a tiskneme si 3D modely. U komplikovaných případů tiskneme na míru titanové dlahy, které operaci neskutečně zpřesní a zrychlí.

Věřím, že zanedlouho budeme operovat pomocí rozšířené reality rovnou na sále. Také věřím, že první samostatné operace robotem bude z našeho oboru.V lidském těle není jiná tak přístupná, pevná a stabilní tkáň, jako jsou zuby. Od těch pak robot může dělat triangulaci. V USA a v Číně už mají roboty, kteří dokážou s přesností daleko větší než člověk zavádět zubní implantáty.

Jak dlouho takové operace obličeje, třeba těžké obličejové vady nebo po rakovině, trvají? Hodiny?

Operace vrozených vad okolo tří hodin, rekonstrukce čelistních kloubů klidně i šest. Onkologické operace mnohem déle, protože musíte nejen odstranit nádor nebo mízní uzliny na krku, ale také rekonstruovat defekt. Pokud se to dělá mikrochirurgicky, bude to deset až šestnáct hodin.

Chirurgie není závod o čas. Nejdůležitější je výsledek a v obličeji, který zajištuje naši sociální funkci, zvláště.

Vystudovat lékařskou fakultu se považuje za jednu z nejnáročnějších cest, kudy se v profesní přípravě vydat. Při přípravě na rozhovor jsem zjistil, že vy máte doktorské tituly hned dva: MUDr. et MUDr. Co vás k tomu vedlo?

Já původně neplánoval být lékařem, chtěl jsem dělat architekta, ale souhra okolností a omezení přístupu na školy v době socialismu mě dovedly na stomatologii do Hradce Králové. Tam jsem propadl knížce profesorů Urbana a Kufnera "Chirurgie obličejových anomálií". Ta mi změnila život. A dva tituly? Historicky bylo zapotřebí vystudovat i všeobecné lékařství, takže jsem na tom začal pracovat už při studiu stomatologie. Dvojí vzdělání mi pak ulehčilo stáže a práci ve Švýcarsku a ve Spojeném království.

V polovině dubna bude volba děkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, a pokud vím správně, chystáte se kandidovat. Je to tak?

Ano, podal jsem přihlášku.

Co vás k rozhodnutí ucházet se o možná nejprestižnější funkci v české výuce medicíny vede?

Mám trochu pocit, že jsme ve svém historickém postavení nejstarší a největší lékařské fakulty ztratili dynamiku. Ostatní lékařské fakulty se rozvíjejí ohromným tempem, zatímco u nás, i vinou nemožnosti dosáhnout na dotace jako ostatní, je rozvoj pomalejší. To bych rád změnil. Zároveň jsem bytostně přesvědčen, že ve svobodné společnosti je důležité mít možnost volby rozdílných přístupů. Už nastolení jiného pohledu na věci obecné dodá tak velké instituci, jakou 1.LF UK je, nový impuls.

I výuka všeobecné medicíny se vyvíjí. Od pouze teoretických znalostí k velmi praktickým dovednostem. A právě s tím mám z výuky zubního lékařství zkušenosti, protože už asi patnáct let musíme naše stomatology připravovat tak, aby byli schopni v den poslední státní zkoušky pracovat úplně samostatně. Předáním těchto zkušeností i do výuky všeobecného lékařství zvýšíme kvalitu našich absolventů.

Dalších motivací je velká řada, ale nechci, aby to vyznělo jako předvolební agitace.

Člověku, který vede fakultu medicíny, projdou rukama celé ročníky budoucích lékařů. Je to asi velká příležitost je ovlivnit nějakým směrem. Jaký směr by to měl být podle vás? Co je pro budoucí doktory stěžejní? Jsou věci, které byste chtěl posílit a jiné naopak "odnaučit"?

Směr do budoucna je jasný. Musíme opustit pojetí, kdy je profesor nositel jediného vědění, které předává žákům. V době inflace přístupu k informacím musíme učit, jak vybrat ty ověřené a postavené na vědeckých důkazech a rozvíjet ve studentech kritické myšlení. Aby byli v samostatném životě připraveni sami takovéto informace vyhledávat a hlavně používat v prospěch pacientů. Medicína vždy byla a vždy bude o neustálém učení se novým věcem. 

Během své kariéry jste zažil hodně různých rolí. Práci ve Všeobecné fakultní nemocnici i v soukromé praxi, angažmá ve Švýcarsku i ve Velké Británii. Dalo by se touhle optikou podívat na české zdravotnictví a srovnat, jak jsme na tom ve srovnání se zahraničím?

České zdravotnictví podle mě doběhlo do vrcholu svého rozvoje. Nyní dostává většina populace péči srovnatelnou s Německem za čtvrtinové náklady. Tento model není udržitelný.

Silné ročníky lékařů a ostatních zdravotníků, které měly zdravotnictví jako poslání, pomalu odcházejí. Na nich a jejich v podstatě altruistické práci byla kvalita péče doposud zajištěna. Nová generace lékařů ale již jasně vymezuje svůj pracovní a soukromý život. Takže zdravotnictví se musí dostat do reálných ekonomických parametrů.

Všechny vstupy máme stejně drahé jako v Německu, práce zdravotníků se také bude muset ohodnotit. A protože vybereme daleko méně peněz na zdravotním pojištění, povede to zákonitě k poklesu kvality a dostupnosti zdravotnické péče. Z toho můžeme utéct v podstatě jen dvěma způsoby: první je jasná definice vysoce nákladné a život zachraňující léčby, například onkologické, a tu hradit plně. Naopak na běžné nemoci, které jsou ale v populaci daleko častější a jejichž léčba je levná, bude pacient doplácet. Věřte, vůbec se mi to nelíbí, ale je to jediná možná cesta.

Druhým, daleko hůře prosaditelným opatřením je přechod na preventivní způsob přístupu ke zdraví. To bude v zemi, kde je zhruba třetina populace obézní, je na prvním místě v konzumaci piva na obyvatele a na předních místech ve spotřebě tabákových výrobků, nadlidský úkol.

Hraje v tom roli i český systém veřejného zdravotního pojištění, kde je minimum spoluúčasti - v podstatě s výjimkou pár oborů, jako je zrovna "vaše" zubařina? Například Svaz zdravotních pojišťoven pravidelně varuje, že náklady neodpovídají příjmům...

Ano, samozřejmě. Na příkladu britského NHS je vidět, že při reálných cenách je tento přístup nefinancovatelný bez poklesu kvality a dostupnosti. Bez široké shody na reformě nás bohužel čeká nekontrolovaný pád. V tom jsem velmi skeptický.

Myslíte, že by tady systému pojištění i poskytování zdravotnických služeb nějaké konkrétní změny pomohly?

Jsou nevyhnutelné. Poměrně dobře nastavený a fungující systém zdravotnictví mají v Holandsku, kde všechny politické strany vytvořily komisi a ta asi po šesti letech definovala systém, který pak všichni akceptovali.

Když jsem pročítal vaše rozhovory a články o vás, kromě odborně laděných textů jsem narazil i na texty, kde se psalo o vašich investicích, které byly v MF Dnes popisovány jako podezřelé. Nemůže vám tohle třeba teď ve volbě děkana uškodit?

Ve všech případech jde o spekulace, které se nikdy netýkaly nemocnice nebo fakulty. Vždy se jasně vysvětlily a nikdy jsem nebyl z ničeho obviněn, natož obžalován, jenže o tom už se jim asi psát nechtělo.

Jedna "kauza" spočívala v tom, že když jsem pracoval ve Švýcarsku a v Anglii, nechal jsem si založit na investice obchodní firmu. Ta měla obchodní interakci s firmou, která zase cosi dodávala ČEZ. A protože Martin Roman - tehdejší ředitel ČEZ - je můj spolužák z gymnázia, stalo se to předmětem šetření. 

Druhá věc vznikla tak, že jsem měl od J&T banky rezervaci na jimi založenou a provozovanou kyperskou firmu, kterou jsem chtěl použít pro založení podniku ve Velké Británii. Z nápadu sešlo kvůli zdravotním potížím v rodině a vlastně jsem na ni zapomněl. Správci na Kypru ale mezitím stále prováděli svoje standardní obchody mimo jin s velkými objemy akcií Unipetrol. Tohle jsem se ale dozvěděl až po dotazu z médií. J&T se mi pak omluvila a vzala si firmu zpět. Ze stejného důvodu se mé jméno ocitlo v tendru na státní zakázku na Slovensku. To už byl úplný nesmysl, mám i rozsudek slovenského soudu, že jsem byl v rejstříku veden neoprávněně.

Zpět k vašemu hlavnímu oboru, tedy k zubům. Přestože formálně lidé mají nárok na dostupnou zdravotní péči, v řadě regionů, zvlášť těch chudších, to u zubní péče úplně neplatí. Máte nějaký recept, co s tím?

To je paradox: početně máme zubních lékařů hodně, jen nejsou rovnoměrně rozprostřeni. Těžko přesvědčíte rodilého Pražáka, aby se přestěhoval třeba do Karviné. Můžete ale doufat, že někdo, jenž z daného regionu pochází, bude mít dost silné vazby, aby se po studiu vrátil.

A tady je ten problém - naše studie ukazuje, že z některých okresů není na stomatologii jediný student, protože místní střední školy negenerují studenty, kteří by zvládli přijímací zkoušky. Je nízká kvalita středních škol v regionu, který křičí, že nemá zubaře. To zase souvisí se sociální deprivací daného okresu. Začarovaný kruh. Vyřešit by šel snad reformou školství. Dobře to popisuje kniha Slepé skvrny Daniela Prokopa. Pouhé zvyšování počtu studentů jen zvedne počty absolventů z velkých měst. 

Hraje roli i to, že mimo Prahu a Brno si zubní lékař tolik nevydělá? A kolik si vlastně může přijít takový dobrý zubař s vlastní ordinací a dejme tomu pěti lety praxe?

Myslím, že žádný zubní lékař v ČR není vyloženě chudý. Ve větších městech máte více bohatých lidí, kteří si mohou dovolit dražší péči. Na druhou stranu jsou tady mnohem vyšší životní náklady a konkurence. Praxe na vesnici je klidnější. Stále však platí to, co jsem řekl dříve: když pocházíte z menšího města, snáze se tam vrátíte, než že radikálně změníte svůj životní styl a přestěhujete se tam z velkoměsta. 

Máte nějaký odhad, kolik českých lékařů pracuje v zahraničí a jak moc zase chybí v domácím systému?

Podle podkladů Asociace děkanů lékařských fakult jich moc není.  U všeobecných lékařů v ČR zůstane 90 až 93 procent Čechů, kteří dostudovali, a dvě třetiny Slováků. U zubních lékařů to bude i lepší. Je tu celkem asi 8600 zubních lékařů, z toho asi desetina jsou cizinci. Matematicky zde stomatologové nechybí.

Kdybyste měl lidem něco doporučit v péči o jejich zdraví, ať už specificky zubů nebo celkově, co by to bylo?

Ty rady nejsou žádné světoborné novinky. U zubů vždy radím lidem, aby se věnovali prevenci vzniku kazu a parodontózy. Na to stačí dobrý kartáček a správná technika a frekvence čištění zubů. Zajděte k zubní hygienistce a choďte na pravidelné preventivní prohlídky. 

Stejně tak i rada na udržení zdraví je jednoduchá. Nezapomínejte na pravidelný pohyb, zamyslete se, co jíte, nebo se poraďte s výživovým specialistou, dostatečně spěte a vyhýbejte se cigaretám a alkoholu. Pravidelně navštěvujte preventivní kontroly a screeningová vyšetření.

Čtěte dále

další zprávy