Blázny neizolujme, doporučuje psychiatr

Steve Jobs i Franz Kafka byli blázni, ale svět je tak nevnímal. Kdybychom je zavřeli za mříže, tak bychom uškodili jim i sobě, je přesvědčený americký psychiatr Mark Ragins, jenž se v Kalifornii zasadil o reformu psychiatrické péče. Expert poskytl rozhovor pondělnímu vydání časopisu TÝDEN. 

Měl jste jako psychiatr někdy strach ze svého pacienta?

Ano. Jedna moje velice blízká přítelkyně pracovala jako sociální pracovnice s dementními nebo psychotickými bezdomovci. Jednou v ní agresivní schizofrenik, který nebral léky, viděl ďábla a zasadil jí 26 ran nožem. Nepřežila to.

Ptám se proto, že vražedné incidenty vždycky rozvíří debatu nad tím, zda by se neměli psychiatričtí pacienti držet za mřížemi.

Které psychicky nemocné lidi budete zavírat? Je velice těžké předpovědět, kdo by mohl být nebezpečný. Lidé mají různé nemoci a ty se mohou projevovat různě. Násilníky spojuje jedna věc - jsou velice izolovaní, beznadějní, naštvaní a zatrpklí, nemají životního partnera ani rodinu, zažili nějaké zásadní ztráty nebo odmítnutí. Sledovali jsme pacienty propuštěné z ústavní léčby, k násilnostem se jich uchýlila zhruba tři procenta. Devadesát sedm procent lidí nikomu nic neudělalo. Kolik lidí musíme zavřít, abychom ochránili většinovou společnost?

Jak tedy zajistit ochranu společnosti před nevyzpytatelným chováním některých psychicky nemocných lidí?

Nejlepší prevencí je, když ty lidi vytrhnete z jejich izolace. Pokud jim pomůžete navázat vztahy v jejich komunitě, tak riziko, že se dopustí násilných činů, je téměř nulové. A mimochodem téměř také zmizí riziko sebevraždy. Když máte kontakt s ostatními lidmi a máte náplň života, tak se vám do sebevraždy moc nechce.

V Česku se aktuálně diskutuje o reformě psychiatrické péče, v jejímž rámci by se měly rušit velké psychiatrické léčebny. Je to dobrý krok?

Osm nebo devět lidí z deseti se ze svých psychotických stavů dostane samo, i bez pomoci léků. Když budeme tyto lidi stigmatizovat a zavírat, tak délku trvání jejich psychotických stavů jenom prodlužujeme. Co se asi stane, když někoho, kdo má hodně bujnou fantazii a napadají jej zvláštní myšlenky, zavřeme do léčebny, odřízneme ho od normálního života, od kontaktů s rodinou a přáteli, a necháme jej, aby komunikoval jenom s pár ošetřovatelkami a ostatními blázny?

Jak dobře se dá s duševní nemocí zařadit do běžného života?

Představa psychicky nemocného člověka je stejně zkreslená, jako když si pod pojmem artróza představíte úplně zkrouceného člověka. Takto přitom dopadne jen zlomek lidí trpících artrózou, většina z nich normálně funguje. Stejně jako normálně funguje většina lidí s duševními poruchami. Frank Kafka měl podle mého zcela jasnou schizofrenii, jinak by nemohl napsat knihy, které napsal, díval se na svět kolem sebe úplně jiným pohledem. Steve Jobs měl šílenou obsedantně kompulzivní poruchu (potřeba neustále se vracet a všechno kontrolovat a ověřovat, pozn. red.). Ta jeho porucha ho nakonec zabila.

Steve Jobs přece podlehl rakovině?

Ano, věděl, že má rakovinu, ale kvůli své posedlosti detaily tak dlouho vybíral léčbu a studoval její vedlejší účinky, že když se konečně rozhoupal, tak už bylo pozdě. Nemusel umřít, ta léčba by bývala mohla být úspěšná. Zacyklila ho obsedantně kompulzivní porucha, která z něj na jednu stranu dělala šíleného nesnesitelného šéfa, ale která mu také umožnila přinést světu věci trvalé hodnoty. Proč myslíte, že se na Kafku a na Jobse nedíváme jako na lidi duševně nemocné?

Protože byli úspěšní?

Přesně tak. Spousta úspěšných šéfů trpí duševními nemocemi. My máme představu, že když je někdo duševně nemocný, tak není pro společnost žádným přínosem. A naopak, že když někdo vytváří hodnoty, tak máme za to, že je možná trochu výstřední nebo zvláštní, ale že není duševně nemocný. Steve Jobs si zcela jistě nemyslel, že má duševní poruchu, a nikdo k němu ani nepřistupoval, jako by ji měl. Realita je totiž taková, že většina lidí s duševními nemocemi normálně funguje i s příznaky těchto nemocí, ale kvůli stigmatizaci si to raději nechávají pro sebe.

Mění se pojetí toho, co je a co už není duševní onemocnění? V oscarovém snímku Dánská dívka léčili jako blázna muže, který se cítil být ženou, dneska by mu lékaři nabídli operativně změnit pohlaví...

Definice duševní poruchy je hluboce zakořeněná v sociálním kontextu doby, je to určitý společenský úzus. V USA bylo jedno období, kdy psychiatrům, kteří sami trpěli duševním onemocněním, odebírali koncesi. Víte, jaká byla v té době nejčastější duševní porucha, kvůli které nemohli vykonávat svoji praxi? Homosexualita. A to mluvíme o 70. létech 20. století. Je tenká hranice mezi projevy, které se považují za psychickou nemoc, a těmi, které patří ke společností tolerovaným odchylkám. Je umanutost psychická nemoc? A je nemocí, když někdo slyší hlasy? Na to není biologická odpověď, často záleží na tom, jak se k věci postavíte.

A tohle platí i o pacientech s těžkými psychotickými stavy?

Řeknu vám takový příklad. Měl jsem jednoho pacienta, který trpěl maniodepresí. Když to na něj přišlo, tak spustil amok a nechal se chytit policií, která ho odvezla do blázince. Tam mu dali léky a po čase jej pustili, on ty léky přestal brát a takhle to šlo pořád dokola. Ptal jsem se ho, proč to dělá. Jeho odpověď byla smysluplná. "Žiju s matkou, která přežila holocaust, je to zatrpklá, depresivní rozzlobená stařena, která mi dělá ze života peklo. Každý den si přeju, abych radši nebyl. Ale jsem věřící žid, nesmím si sáhnout na život. Proto neberu léky, a když to na mě přijde, tak ztropím amok a doufám, že mě jednou policie zastřelí." Všimněte si, jak se najednou mění úhel pohledu na průběh jeho nemoci. Každý z nás má svůj příběh.

* Jak tento příběh dopadl?

* V čem je podle Raginse stěžejní chyba přístupu k duševně nemocným pacientům?

* Proč by si měl doktor říkat pacientům o radu?

* Lze se s duševním onemocněním vyrovnat i bez léků?

* V čem spočívá metoda recovery, díky níž v Kalifornii přestali zavírat duševně nemocné lidi za mříže?

Odpověď na tyto a další otázky se dočtete v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 21. března

Čtěte dále

další zprávy