Wi-fi zabiják. Jak nás ohrožuje elektrosmog

17.04. 06:01 | Autor: Radka Smejkalová

Svět kolem nás je prošpikován vlnami z mobilů, bezdrátového internetu, drátů vysokého napětí. Škodí nám? Francie v novém zákoně soudí, že ano. A zakázala používání wi-fi kolem dětí do tří let. Česká vláda tvrdí, že riziko elektromagnetických vln je zanedbatelné, ale zároveň investuje do výzkumu ochranných textilií.

Začalo to jedním telefonátem ve vlaku. Hlavou mu projela bodavá bolest, která se přibližovala a vzdalovala spolu s tím, jak přikládal mobil k uchu. "V dalších týdnech se to zhoršovalo. Dostavily se migrény, závratě, občas jsem měl pocit, že mě neunesou nohy," vzpomíná Švéd Andreas Eriksson na začátek problémů s přecitlivělostí na elektromagnetické vlny, tedy s fenoménem, který udržuje vědeckou i laickou veřejnost v dlouhodobé zákopové válce.

Andreas je uznávaný švédský výtvarník. Zatímco jeho díla putují po galeriích v Londýně či Berlíně, on zůstává doma ve vísce na břehu Vänernského jezera, kam jej z města vyhnala intolerance na technologické výdobytky naší doby. "Nejhorší je, že zatímco dříve jsem byl důvěryhodný člověk, najednou mě spousta lidí považuje za pomatence," stýská si v dokumentu Neviditelné vlny, který letos na festival Jeden svět přivezla rakouská režisérka Anna-Katharina Wohlgennantová.

"Spoustě lidí bývá často divně, jsou vystresovaní, vyčerpaní, mají bolesti hlavy, ale nenapadne je, že by za tím mohla být elektromagnetická přecitlivělost," řekla INSTINKTU režisérka.

Komu straší ve věži?

České zdravotnictví má u lidí jako Eriksson jasno. "V současnosti existuje dost vědeckých důkazů, že jde o psychosomatickou fobickou reakci vyvolanou neodůvodněnými obavami z vlivu elektromagnetického záření, podporovanou zkreslenými informacemi z médií. Léčba je v tomto případě otázkou pro psychologa či psychiatra," soudí ministerstvo zdravotnictví.

Ilustrační foto. Jiné státy jsou však ve svých závěrech opatrnější. Francie nyní schválila zákon, který zakazuje používání wi-fi v jeslích, omezuje jejich použití ve školách a trestá reklamy, které zobrazují telefonování s mobilem u ucha (viz Francie omezuje wi-fi a mobily).

Půl hodiny příliš?

Už na přelomu tisíciletí si vědci povšimli, že malí pacienti, kteří bojovali s leukemií, bydleli o něco častěji blízko drátů velmi vysokého napětí. Mezinárodní agentura pro boj s rakovinou IARC proto v roce 2002 zařadila nízkofrekvenční magnetická pole drátů vysokého napětí do kategorie potenciálních karcinogenů 2B. V roce 2011 k nim přibyla i radiofrekvenční elektromagnetická pole mobilů.

Stalo se tak po vyhodnocení doposud nejambicióznějšího výzkumu možného negativního dopadu používání mobilů, na kterém spolupracovalo padesát vědců ze třinácti zemí světa.

Na studii nazvané Interphone je zajímavá celá řada věcí. Včetně toho, že vědcům trvalo čtyři roky, než byli vůbec schopni se shodnout, k čemu vlastně došli. Závěry publikované v magazínu International Journal of Epidemiology byly nakonec v podstatě dva.

Podle jednoho nebylo nikterak věrohodně prokázáno, že by elektromagnetické vlnění z mobilů a jejich základen mělo vliv na zvýšený výskyt rakoviny, dle druhého se však u desetiny intenzivních uživatelů mobilních telefonů objevilo zvýšení rizika mozkového nádoru až o 40 procent. Definice intenzivního uživatele? Po deset let telefonuje třicet minut denně.

VÍCE ČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU INSTINKT, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 16. DUBNA 2015.

Více se dozvíte v časopisu Instinkt.