Epilepsie či hysterie: jak se projevují syndromy celebrit?

26.04. 07:30 | Autor: Markéta Bajerová

Někteří lidé jsou přesvědčeni, že jejich život je televizní show a sleduje je celý svět, jako je tomu ve filmu Truman Show (na snímku).

Někteří lidé svými výkony v druhých vzbuzují doslova bouřlivé reakce - od epileptických záchvatů až po nepravidelný srdeční rytmus. Bizarní syndromy se jmenují např. podle skladatele Ference Liszta nebo spisovatele Stendhala. Jak se zvláštní poruchy, o nichž jste možná nikdy neslyšeli, přesně projevují?

Záchvaty z televize

Americká televizní moderátorka Mary Hartová se mimo jiné proslavila také tím, že její hlas dokázal minimálně v jednom případě vyvolávat epileptické záchvaty. Už v roce 1991 se podle New York Times neurolog Venkat Ramani nechal ve vědeckém magazínu New England Journal of Medicine slyšet, že jeho pacientka má epileptický záchvat pokaždé, když slyší hlas slavné moderátorky. Dokonce tento jev potvrdily testy v laboratorních podmínkách. Záchvaty trvaly nejdéle dvě minuty, a když žena nepřišla do kontaktu se "spouštěcím" hlasem, byla zcela v pořádku. Postupem času se tento zvláštní "syndrom" v médiích proslavil, ale odborníci nepřišli na to, jak mechanizmus přesně funguje. Pro Hartovou to ale lichotivé příliš není...

Lisztománie

Ferenc Liszt byl rakousko-uherský klavírní virtuóz a hudební skladatel. Jeho umění bylo údajně tak dokonalé, že v mnohých posluchačích vyvolávalo intenzivní hysterii. První případ byl popsán už v roce 1841. Liszt na svých koncertech vybičoval publikum do "mystické extáze", kdy se kolem něj lidi rojili jako mouchy a bojovali o cokoli, co skladateli patřilo. Ženy nosily jeho portrét na náhrdelnících a chtěly utržit každý jeho upadlý vlas. V moderní době se tento termín změnil spíše na Beatlemánii, protože skupina Beatles v dobách své největší slávy vyvolávala u svých fanoušků úplně stejné reakce.

Škodlivá krása

Někteří milovníci umění jsou tak vášniví, že jim pohled na krásná díla doslova ničí zdraví. Kulturní i přírodní vjemy u těchto lidí vedou ke zrychlení srdečního tepu, závrati, nevolnosti, zmatenosti či halucinacím. Syndrom byl pojmenován podle francouzského spisovatele Stendhala, který ho sám prožil při návštěvě Florencie. Stejně jako on ho na tomto místě "diagnostikují" stovkám turistů. Profesor Andrea Caneschi z nemocnice Santa Maria Nuova uvedl, že syndrom ohrožuje především návštěvníky z USA, ve většině případů ženy. Svou vlastní nemoc má však i Paříž. Pařížský syndrom se projevuje především u japonských turistů. Ti si metropoli značně idealizují a po příjezdu jsou konfrontováni se zklamáním, že realita jejich romantickým idejím příliš neodpovídá. Následuje halucinace, pocity pronásledování, úzkost, pocení apod.

Truman Show syndrom

Poslední z uvedených syndromů se tentokrát týká fiktivní osobnosti. Hlavní hrdina stejnojmenného filmu Truman netuší, že od narození žije v obrovských filmových ateliérech a je hvězdou televizního seriálu s celosvětovou popularitou. A stejný pocit mívají ve skutečnosti i někteří lidé. Jde o poruchu, která zatím není oficiálně uznávaná lékařskými společnostmi, ale existují chudáci, kteří jí skutečně trpí. Například šestadvacetiletý Jonny Benjamin, který byl kvůli ní dokonce hospitalizován. O svých problémech se však nestydí mluvit a svým blogem oslovuje tisíce lidí. Za svou činnost podle BBC obdržel cenu Janey Antoniou Award, kterou předává organizace zabývající se mentální poruchami.