Největší nepřítel dětí? Málo pohybu a stres, říká dětský lékař

27.03. 14:33 | Autor: Vladimír Barák

Podceňujeme, jak velký vliv má na děti psychika rodičů. Proto se není čemu divit, že dětští pacienti stále častěji trpí úzkostnými stavy, říká praktický dětský lékař Tomáš Dědič ze soukromé kliniky Program Health Plus.

V Česku skončila chřipková epidemie. Mnozí lékaři opět připomněli, že kdyby se lidé očkovali, mohli jsme se vyhnout řadě problémů. Jenže pak tu máme kritiky, kteří varují před možnými vedlejšími účinky. Doporučujete svým dětským pacientům očkování?

Téma očkování je velmi složité. Klady jsou jasně zdokumentovány - vymýtili jsme díky němu řadu nebezpečných onemocnění. Na druhou stranu samozřejmě i očkování - stejně jako například léčiva - může mít na lidský organismus nějaké vedlejší účinky. Platí přitom, že každý člověk je individualita a očkování může na lidi působit různě. Pokud jde o děti, jednoznačně doporučuji očkovat na základní choroby, jak stanovuje zákon. Doplňková očkování bych pak doporučil rodičům na základě toho, v jakém zdravotním stavu je jejich dítě. To se vždy musí posoudit individuálně.

Berlínský Institut Roberta Kocha zaznamenal loni přes 22 tisíc případů černého kašle v Německu. Přitom jsme si mysleli, že toto onemocnění je dávno historií. Česko na tom je o poznání lépe než Německo. Dá se říci, že díky očkování?

Jednoznačně ano. I v tomto případě je ale potřeba upozornit, že přibývá rodičů, kteří děti očkovat odmítají. Tím se snižuje proočkovanost obyvatelstva a do budoucna to může mít velmi negativní důsledky.

Ale co argumenty kritiků, že podáním očkovací látky se zvyšuje riziko, že bude dítě autista nebo že tím ohrozíme jeho imunitu?

Ty argumenty často nemají racionální základ. Vždy je potřeba číst výsledky relevantních studií. Pokud je rodič na vážkách, ať se poradí s dětským lékařem.

Co dalšího vedle chřipky děti trápí?

V současnosti sledujeme obrovský nárůst alergií. Má to řadu důvodů od zhoršujícího se životního prostředí po špatný životní styl dětí. Velmi výrazným faktorem, který to ovlivňuje, je i kouření rodičů. Rodič přitom nemusí dítěti kouřit doma pod nosem, úplně stačí, že je kuřák. Přibývá také dětí s intolerancí lepku. Tam je ale otázka, zda je takto postižených dětí skutečně více, nebo jich pouze více odchytíme díky modernější a přesnější diagnostice.

Hodně se hovoří o problémech civilizačního rázu. Docentka Rychlíková TÝDNU řekla, že čtyři z pěti dětí mají vadné držení těla. Máte z vlastní praxe podobné poznatky?

Ano, při preventivních prohlídkách se s tím setkávám velmi často. Výjimečné nejsou skoliózy či kyfózy. Nejde jen o držení těla, ale také o ploché nohy.

Děti tráví hodně času zíráním do monitoru počítače či displeje mobilu. Má to vliv například na zhoršování zraku?

Dětí s vadami zraku přibývá. Pokud celý den sedíme u počítače a díváme se zblízka na monitor, začnou oční svaly pociťovat toto jednosměrné zatížení, které se pak projeví bolestí očí, hlavy a špatným zaostřováním. Jako prevence se občas uvádí takzvaná oční gymnastika, při níž procvičujete oči a tím se snažíte udržet je v kondici. Příliš tomu ale nedůvěřuji, spíše radím navštívit očního lékaře.

Proč jsou na tom dnešní děti po zdravotní stránce hůře než v minulosti?

Důvodem je nejen nedostatek sportu, o němž se nezřídka mluví, ale také stres, který se velmi často podceňuje. Děti dnes mají od svých rodičů naplánovaný prakticky celý den, po škole následuje nespočet kroužků a na dítě jsou kladeny extrémní nároky. Děti jsou v obrovském stresu, choulí se, stále častěji lze u nich diagnostikovat úzkostné stavy. Nevím, jak vy, ale já v dětství tolik koníčků a povinností neměl. Pokud denně slyšíte, že se musíte dostat na nejlepší školu, vyhrát tu a tu soutěž, dosáhnout co nejlepší kariéry, tak ten tlak je obrovský a samozřejmě se projeví i na zdravotním stavu dítěte.

Ve stresu nejsou jen děti, ale i jejich rodiče...

... což se na dětech také výrazně projevuje. Zejména malé děti výrazně reagují na psychický stav svých rodičů, zejména matky. Pokud je maminka psychicky labilní, dítě nemůže být v pohodě. Jde-li o velmi malé děti zhruba do šesti let věku, může to mít následky na celý život. Je prokázáno, že takové děti pak častěji trpí různými onemocněními od běžných infekcí například po depresivní stavy.

Může vůbec praktický dětský lékař poznat, že má dítě problémy v rodině?

Většina praktických dětských lékařů se snaží řešit každého pacienta individuálně a komplexně. Nicméně čekárny mají plné, na každého pacienta mají v lepším případě deset minut. V tomto ohledu jsou na tom lépe soukromá zařízení, za jejichž služby se platí. Například já si díky tomu mohu na dítě a jeho prohlídku rezervovat celou hodinu.

Čekárny jsou plné, protože máme v Česku velký nedostatek praktických dětských lékařů. Bude hůře, protože průměrný věk českého praktického lékaře je pětapadesát let. Proč medici nemají o tento obor zájem?

Pro mladé jednoduše tento obor není příliš sexy, dost akční, je málo adrenalinový, většina absolventů chce pracovat v nemocnici a zabývat se složitými případy. Vidíte to i u jiných specializací - studenti nemají zájem ani o dětskou psychiatrii a dětskou neurologii. I tam je lékařů nedostatek. Mladé láká dermatologie, kardiologie nebo interna. Za špatný stav praktického dětského lékařství podle mě může i to, že jsme byli poměrně nešťastně médii už mnohokrát onálepkováni jako doktoři, kteří vás jen přeposílají někam jinam, ke specialistům. Tak to ale vůbec není, řadu věcí se naopak snažíme řešit sami.

MUDr. Tomáš Dědič (32)

Vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Má za sebou pracovní stáže ve Švýcarsku, Francii a Velké Británii. Působil jako dětský lékař ve Fakultní nemocnici v Motole v Praze, nyní je zaměstnán jako vedoucí dětský lékař v soukromém pražském zařízení Program Health Plus. Mezi jeho koníčky patří hudba, kultura, cestování a sport. Je ženatý, má dva syny.

Foto: Jakub Stadler

Autor: Vladimír Barák