Bizarní konflikty: řízek versus salát. Patří maso na talíř?

Patří maso na naše talíře? Přibývá lidí, kteří si to nemyslí. Kromě početné skupiny vegetariánů jsou v poslední době čím dál víc slyšet také vegani, tedy ti, kteří odmítají konzumovat veškeré živočišné produkty. Chtějí tak chránit životní prostředí, svým počínáním ale zároveň nesmírně provokují tábor "masožroutů". Mezi oběma skupinami vypukají zejména na sociálních sítích často až bizarní konflikty.

Západoindické město Palitana se před pěti lety stalo první místem na světě, kde je oficiálně zakázáno prodávat maso, vejce a ryby. "Vegetariánský zákon" si vymohli místní stoupenci džinismu, tedy náboženského směru, který striktně vymezuje proti jakékoliv formě násilí a odmítá ublížit veškerým živým bytostem včetně hmyzu. Na dvě stovky zdejších mnichů vyhrožovaly vládě, že raději zemřou, než aby nadále byly svědky zvířecího utrpení. Pomocí protestní hladovky nakonec džinisté dosáhli toho, že se z šedesátitisícové obce stala kompletně bezmasá zóna, přičemž opatření zahrnovalo mimo jiné zavření 250 řeznictví.

Podobné nařízení by jistě přivítali vegani po celém světě, žádný zákon proti masu se však zatím s největší pravděpodobností nedá očekávat. Přinejmenším u nás - podle březnového průzkumu agentury Ipsos si maso minimálně jednou týdně dopřává 90 % Čechů, což je v porovnání s ostatními Evropany (76 %) výrazný nadprůměr. K vegetariánství se v téže anketě přihlásily tři procenta obyvatel a pouhá setina populace uvedla, že z jídelníčku dobrovolně vyloučila veškeré živočišné složky.

Vlastního psa byste také nesnědli

I tak ale mohou být tuzemští vegani spokojeni. V celém Česku je totiž víc než 400 veganských restaurací a podle specializovaného serveru Soucitně.cz Praha dokonce vévodí evropskému žebříčku v počtu takových podniků v přepočtu na obyvatele. V jejich nabídce byste marně hledali nejen jakákoliv masitá jídla, ale ani cokoliv s obsahem mléka, vajec a dokonce ani medu, který stejně jako prvně zmíněné pochází od živočichů. Mezi "nezasvěcenými" proto často panuje mylný dojem, že veganská strava musí být jednotvárná a bez chuti. Vegani jsou vnímáni jako podivíni, kteří dobrovolně chroupou jen salát a zrní. To však svorně vyvracejí - v jejich jídelníčcích figurují nejen pokrmy s exotickými názvy jako tempeh, tofu, humus, guacamole nebo seitan, ale chuť "zakázaných" surovin si odpírat vlastně nemusejí. Téměř všechny lze totiž snadno sehnat i ve veganské variantě. "Některá jídla jsou úplně k nerozeznání, třeba míchaná vajíčka, rybí pomazánka, smažák, dokonce i maso," pochvaluje si čtyřicetiletá Simona Ruzbasan - realitní agentka žijící momentálně v Los Angeles, která je čistou vegankou už sedm let.

Naprostá většina veganů je motivována snahou nepodílet se na systému masných velkochovů, ve kterém zvířata téměř jistě určitým způsobem trpí. "Pro vegana jsou živočišné produkty stejně ´zakázané´, jako je pro běžného strávníka ´zakázaný´ steak z vlastního psa či kočky," přibližuje Jan Kožíšek, jednatřicetiletý úředník ministerstva financí, který na čistě veganskou stravou přešel před rokem a půl. Součástí "rostlinného" způsobu života není jen zřeknutí se šunky nebo jogurtů. Obnáší to v podstatě kompletní změnu uvažování o tom, jak svým životem a každodenními činnostmi ovlivňujeme životní prostředí.

"Důležitým a často opomíjeným tématem je souvislost naší stravy a ekologie. Málo se mluví o tom, jak výraznou měrou živočišná produkce přispívá ke klimatickým změnám a ztrátě biodiverzity. Současná nadspotřeba živočišných produktů společně s rostoucí populací je ekologicky neudržitelná," upozorňuje Eva Hemmerová z neziskové organizace Česká veganská společnost. Jedna ze studií publikovaných loni v časopise Nature například došla k závěru, že chceme-li udržet hranici globální oteplování pod úrovní 2 ºC do roku 2050, populace vyspělých zemí by měla snížit konzumaci masa o 90 %, omezit spotřebu mléčných výrobků o 60 % a naopak až o 500 % navýšit konzumaci luštěnin.

Nechat se zlákat k veganskému způsobu života je snadné, pokud nasloucháte "správným" lidem. Za nejvlivnější osobnost současného veganského boomu je považován americký aktivista Gary Yourofsky, který v boji za práva zvířat rozhodně nebere servítky. Na přelomu tisíciletí byl třináctkrát zatčen a dokonce nějakou dobu pobyl ve vězení poté, co v roce 1997 vypustil na svobodu 1500 norků z kanadské kožešinové farmy. Především je ale autorem videa nazvaného Nejlepší přednáška, jakou kdy uslyšíte, po jejímž zhlédnutí stále přibývají statisíce nových veganů.

Ochutnat chtějí i masožravci

Motivace k veganství bývá často natolik sině zakořeněná, že přes ni doslova nejede vlak. Co by se muselo stát, aby vegani zkonzumovali živočišný produkt? Někteří dokonce tvrdí, že by se museli ocitnout doslova v ohrožení života. "Kdybych byla v extrémní situaci na hranici přežití, pak si velmi hypoteticky dovedu představit, že bych pozřela psí, kraví či dokonce lidské ostatky, ale moc doufám, že to nebudu muset nikdy zažít. Za těch sedmnáct let, co nejím maso, se mi to naštěstí nestalo," líčí veganka Tereza, která chtěla raději zůstat v anonymitě. Vzpomíná také na jediný nepříjemný zážitek, kdy byla nucena své zásady porušit: "Na horské túře v zahraničí jsem si objednala veganské jídlo, které bylo omylem ´vylepšeno´ kravskou smetanou. Jelikož jsem měla opravdu ukrutný hlad a věděla, že při reklamaci by to asi vyhodili, pár soust jsem si vzala, ale nebylo mi to příjemné a nakonec to dojedl neveganský kamarád. Připodobnila bych to k pocitům při pití psího mléka."

Najdou se sice i takoví, kteří jsou ochotni čas od času "zhřešit", ovšem je jich menšina. Skutečný vegan má jasno - jako třeba devětatřicetiletý IT analytik Alexandr Radecký, který by prý kvůli svému veganství byl ochoten diskutovat vždy a všude téměř s každým. "Dovolím si otázku obrátit: Co by se muselo stát, abyste pozřela dětské maso? Tkáň zvířat je převážně získávaná vražděním zvířat v prakticky dětském věku," argumentuje.

Veganský způsob života se může zdát komplikovaný, ovšem obstarávat si speciální stravu ve skutečnosti není zas tak složité. Především ve větších městech je nabídka veganského sortimentu velmi pestrá a ochutnat veganské produkty často chtějí i "masožraví" spotřebitelé. Obchodníci si pochvalují, že zájem o rostlinné alternativy rapidně stoupá. "Dobrým příkladem je předvánoční období. V letech 2014-2017 se náš celkový obrat v tomto období každý rok zvýšil dvojnásobně, loni dokonce čtyřnásobně. Největší nárůst pozorujeme v segmentu rostlinných nápojů, dále rostou alternativy mléčných a masných výrobků," uvádí vedoucí internetového obchodu Puroshop David Zmrzlý s tím, že nadpoloviční část jeho zákazníků tvoří překvapivě právě nevegané. Obdobný nárůst poptávky registruje i Jaroslav Valůch, který v roce 2014 založil e-shop Veganstore.cz. Obrat údajně každoročně zvyšuje až o pětinu, největší zájem je o hotová a konzervovaná jídla, o doplňky stravy a také rostlinné krmivo pro psy a kočky.

Mršiny v pytlích

Navzdory stoupajícímu povědomí o možných přínosech pro životní prostředí se však stále najde řada těch, kteří pro vegany pochopení nemají. Stačí totiž několik zapálených aktivistů a celá komunita je širokou veřejností rázem vnímaná ve zkreslené podobě.

"Aktivismus je podle mě morální základ. Proto chodím na protesty před jatka nebo ambasády, byla jsem na radnici v Los Angeles, když se schválil zákaz kožešinových farem. Letos dělám dobrovolnici u příležitosti Národního dne za práva zvířat, kde lidé drží mrtvá zvířata, několik jsem jich v igelitovém pytli osobně vyzvedávala z farem. Nebereme ale zabitá zvířata, podporovali bychom tím zabíjeni - shromažďujeme ta, která umřela přirozeně a dáme jim jména,..." přibližuje vlastní přispění k propagaci nenásilného stravování již citovaná Simona Ruzbasan.

Její nadšení pro věc ovšem není vždy vnímáno dvakrát pozitivně - právě tahle "zarytost" vyvolává celospolečenské vášně, přijde-li téma veganství na přetřes. Ostatně stačí prolistovat noviny: z různých míst planety takřka denně přicházejí zprávy o militantních zastáncích rostlinné stravy, kteří vtrhli do supermarketů či restaurací a se snímky z jatek, zatímco nahlas vykřikují hesla o vraždění nevinných zvířat. Nedávno se jeden takový incident odehrál v australském Sydney, kde několik lidí s cílem poukázat na nesmyslnou krutost páchanou na zvířatech v rušném obchodním centru grilovalo psa. Předloni v srpnu zase na londýnském Trafalgarském náměstí vyvolala pozornost skupina žen oděných v bikinách, které se potřísněné umělou krví schovaly do expozice v podobě balíčku masa prodávaného v supermarketech. Menší pozdvižení se pak na konci letošního března odehrálo v anglickém Brightonu. K jinak standardní veganské demonstraci se tam připletl muž se syrovou prasečí hlavou a začal ji okusovat. Jeho motivace však byla tentokrát zcela opačná: chtěl poněkud svérázně dát najevo svůj odpor k veganství.

Nebyl jediný, kdo veganům nemůže přijít na jméno. Ve Velké Británii už situace údajně došla tak daleko, že někteří řezníci na chování zarytých "býložravců" na oficiálních místech stěžovali, opakovaně totiž čelili výhrůžkám poté, co"terorističtí vegani" vážně ohrozili jejich podnikání. Rozlícení aktivisté tu pravidelně sprejují výlohy obchodů a požadují jejich zavření.

Veganství ale budí vášně i v Česku. V únoru se například řešil případ odsouzeného aktivisty Lukáše Borla, který si u soudu stěžoval, že při svém pobytu ve vězení nedostával veganskou stravu, což považoval za ponižování. Verdikt soudu mnohé překvapil - zněl tak, že muž byl ukrácen na svých právech a má nárok na omluvu, kterou od věznice požadoval.

Na některé "všežravce" působí jakákoliv zmínka o veganech doslova jako červený hadr na býka. Třeba známý publicista Jiří X. Doležal do veganů pravidelně tepe jadrnými komentáři: na serveru Reflex mimo jiné už navrhoval zařadit veganství mezi psychiatrické diagnózy a doporučuje jim navštívit odborníky. "A jak jsem dál vegany obého pohlaví sledoval, zaznamenal jsem, že jsou po delší době veganování v souladu s okurkami světle zelení a vychrtlí. Prostě - jsou tak etičtí ke zvířatům, až jsou z toho podvyživení. Zdá se, že jejich mozky nejsou díky výhradně rostlinné stravě dostatečně efektivní k tomu, aby pochopily, že hospodářská zvířata přesně naopak k tomu, co tvrdí, tady jsou pro člověka a jíst jejich maso je pro člověka od přírody normální a zdravé. Proto by měli urychleně skáknout na psychiatrii, nechat si napsat něco na zklidnění a pak si ten mozek půl roku spravovat tatarákem," provokuje v jednom ze svých - nutno dodat, že těch mírnějších - vyjádření.

Stejné, ne-li větší kontroverze pak budí případy, kdy příklon k veganství oznámí nějaká osobnost showbyznysu. "Pokaždé, když napíšu něco o veganství, ubude mi asi pět set fanoušků," přiznal se v nedávném rozhovoru zpěvák Ben Cristovao. Nicméně mnoho především zahraničních celebrit naopak svým krokem přitáhlo nové zájemce. Na Wikipedii lze dokonce najít celou stránku s názvem Seznam veganů, jejíž anglická verze čítá necelých sedm set jmen. Mezi vegany už podle ní patří například bývalý americký prezident Bill Clinton, tenistky Serena a Venus Williamsovy, zpěváci Paul McCartney a Bryan Adams nebo herec Brad Pitt.

Ještě větší zájem je ale o stránky, které naopak veganství pojaly s nadhledem a namísto odsuzujících komentářů otupují hrany ostrých sporů pomocí humoru. Jejich správci jsou přitom často samotní vegani, kteří se dokážou nad otázkami svého životního stylu povznést. Již citovaný Alexandr Radecký se ve volném čase baví tím, že překládá anglické obrázkové vtipy a publikuje je na facebookové stránce Veganské memy . Momentálně ji sleduje na 3,5 tisíce fanoušků, mezi nimiž je podle Radeckého i velký podíl neveganů.

Čtěte dále

další zprávy