Pohlreichova žena: Zdeňka bych přála každý ženský

12.11. 08:45 | Autor: Marcela Pecháčková

Kdyby se nedávno nevdala za slavného kuchaře Zdeňka Pohlreicha, nejspíš by na tento rozhovor vůbec nedošlo. A byla by to škoda. Je zajímavá sama o sobě. Kdo dokáže v jedné osobě kombinovat profesi učitelky, motorkářky, zaříkávačky koní, obchodnice a třeba taky květinářky?

Říká vám manžel "ty vole"?

Vůbec. Co vás to napadlo? Zdeněček je slušný chlap. Normálně se spolu bavíme slušně, hezky. Možná když nás něco naštve, padne něco ostřejšího, ale ne na mě, to ne.

A nevadí vám pak, když svého muže slyšíte v televizi mluvit velmi ostře?

Ale to není on. Znám předlohu jeho pořadu, koncept Gordona Ramsaye, takže vím, o co jde. Zdeněk je ve svém pořadu Ano, šéfe trošku herečka, takže normálně hraje. I když vím, že ho vytáčí, jak hospody vypadají, takže v jeho mluvě je i trochu přirozené naštvanosti. To mi ale určitě nevadí. Ve skutečnosti je jiný.

Jaký?

Úžasný! Úžasný člověk. Přála bych ho každý ženský. Tedy v tom smyslu, že bych každé ženě přála zažít muže, který je pozorný, neskutečný gentleman. Opravdu ho miluju celým svým srdcem, protože je to fantastický člověk. A myslím to vážně.

Změnilo se něco po svatbě?

Změnilo. Poprvé v životě zažívám ve vztahu s někým… volnost. Jsem volná.

To je trochu protimluv, můžete mi tu vzácnost popsat?

Můžu manželovi cokoliv říct, s čímkoliv se svěřit. Všechno pochopí, toleruje a navíc mi pomáhá. Třeba: Nepotřebuješ tam hodit? – to když jedu například za kamarádkou. Zázrak prostě.

Kde jste k tomu zázraku přišla?

Poprvé jsem Zdeňka potkala před dvaceti lety v Austrálii. Bylo mi devatenáct a byla jsem tam na mistrovství softbalu. Zdeněk tam byl pár měsíců po rozvodu v emigraci. Holky od nás z týmu mu vezly ještě nějaký věci z Československa a na jednom večírku to prostě mezi námi zajiskřilo...

… a pak?

Nic. Vůbec se neozval. Zdeněk se vrátil z Austrálie za tři roky a první co bylo, tak mě našel…

Jak?

Stál před mým domem v Praze. Já jsem tehdy už žila s přítelem, takže jsme se jen pozdravili, vyměnili si telefonní čísla. A to bylo všechno. Dala jsem přednost svému příteli, toho jsem si před těmi sedmnácti lety vzala, máme spolu dva syny. A před třemi lety jsme se se Zdeňkem znovu potkali.

To už jste vzala do svých rukou vy?

Ani ne. To zařídila moje kamarádka. Mohla za to bramborová kaše. Ona ji vařila a já jí říkám: Hele, tam se nejdřív dává máslo. A ona na to: Ty to děláš jak ten plešatej v televizi. Jo, říkám já a vyprávím jí ten příběh, že ho znám a jak jsme se seznámili. A ona mu bez mého vědomí napsala mail, že bychom si všichni tři mohli dát u něho v restauraci drink. Zdeněk měl tehdy za sebou pár vysílání v televizi a já jsem ho viděla možná jednou. On se okamžitě ozval, chtěl moje telefonní číslo… no, tak to bylo.

Vypadáte strašně šťastně.

Já taky jsem strašně šťastná.

Celý rozhovor se Zdeňkou Pohlreichovou najdete v aktuálním vydání časopisu Instinkt, který vyšel 10. listopadu 2011.

Foto: Profimedia

Autor: Marcela Pecháčková