Retro film Mrazík: Nastěnka odháněla nápadníky, Marfuša chodila kanálama

12.01. 15:00 | Autor: - gab -

I přes svou jednoduchost zůstává tento film nadčasovým dílem, které dokáže zaujmout diváky všech věkových kategorií.

Mrazík je legendární sovětský film, který si získal srdce diváků nejen v Rusku, ale i v dalších zemích, včetně České republiky, kde se stal neodmyslitelnou součástí vánoční televizní nabídky. Tento pohádkový film, natočený v roce 1964 režisérem Alexandrem Rouem (†67), je inspirován tradičními ruskými lidovými pohádkami a folklorem.

Příběh filmu Mrazík se točí kolem krásné a dobrosrdečné dívky Nastěnky, kterou její zlá nevlastní matka nutí k těžké práci a zanedbává ji ve prospěch své vlastní dcery Marfuši. Nastěnka se setkává s řadou překážek, ale zůstává laskavá a statečná. Její osud se změní, když potká hodného dědečka Mrazíka, který vládne zimě a sněhu, a zamiluje se do statečného mladíka Ivana. Ten se však musí naučit být pokorný a laskavý, aby si zasloužil její lásku.

Film je známý svými kouzelnými scénami a barevnými kostýmy, které dodávají pohádce na půvabu. Zvláštní pozornost si zaslouží postava Mrazíka, ztvárněná hercem Alexandrem Chvyljou, jehož laskavý, ale mocný charakter dodává filmu magickou atmosféru. Mrazík je nejen pohádkou o lásce a odvaze, ale také příběhem o tradičních hodnotách, jako jsou dobrota, skromnost a spravedlnost.

Natáčení plné výzev

Natáčení filmu probíhalo v tehdejším Sovětském svazu a bylo plné zajímavých momentů a výzev. Režisér Alexandr Rou, známý svým citem pro pohádkovou tematiku, kladl důraz na autentické zachycení ruského folkloru, což se odrazilo nejen v kostýmech a scénografii, ale i ve způsobu, jakým byly natáčeny scény v přírodě. Přírodní scenerie dodaly filmu jeho kouzlo, ale zároveň představovaly logistické i klimatické výzvy, zejména během natáčení v zimních měsících ve skutečné sněhové krajině. Ta však nebyla v Moskvě, ale až za polárním kruhem!

Sláva i ostuda

Hlavní představitelka Natalja Sedych, která ztvárnila Nastěnku, byla v době natáčení ještě velmi mladá a její nevinnost a přirozený půvab přispěly k autentičnosti její role. Na casting šla tajně, a když roli dostala, rodiče jí to zakázali. Musel je přemluvit režisér osobně. Po úspěchu filmu se Natalja stala oblíbenou herečkou, chodily jí dopisy se žádostí o ruku. Režisér jí tehdy zakázal odpovídat, ale ona odepsala alespoň vězňům, kterých se bála ještě víc než Roua. Avšak její kariéra v herectví nebyla dlouhá - později se věnovala baletu a choreografii.

Přesný opak slávy vynesl film Inně Čurikovové alias Marfuše. Za na Mrazíka nemohla ani podívat. V Moskvě pak raději "hodila kanály". Zajímavé však je, že scéna s louskáním ořechů přímo v puse byla skutečná. Že jí k tomu stačí jen zuby, dokázala už na castingu, díky čemuž byla role Marfuši její.

Výprava celého štábu na poloostrov Kola, kde se natáčely přírodní scenerie, byla drahá, a tak se šetřilo například na jablku, do něhož se Marfuša zakousla, i když šlo ve skutečnosti o cibuli. Na konci filmu během svatební hostiny zase rekvizitáři natřeli všechno jídlo petrolejem, aby nikdo neujídal.

Ještě dodáme, že v roce 2019 se dokonce jednalo o nejreprízovanější pohádku v historii České televize.

Zajímavostí také je, že si Češi po nadabování Nastěnky a Ivánka Evou Klepáčovou a jejím manželem Josefem Zímou mysleli, že právě oni dva jsou hlavními herci. Propůjčili jim ale jen hlasy.

Georgij Milljar, další významný herec ve filmu, hrál roli zlé baby Jagy a byl známý svou schopností ztvárňovat záporné postavy. Jeho výkony jsou dodnes oceňovány pro jejich výraznost a humor. Během natáčení mu nikdo nesměl prodat alkohol, protože Georgij byl známý také tím, že se rád napil. Navíc zachránil již natočený materiál ze sklepa domu, v němž filmaři bydleli, když tam prasklo potrubí. Nebýt něj, Mrazík by nebyl.

Alexandr Chvylja, který ztvárnil ikonickou postavu dědečka Mrazíka, byl již v době natáčení zkušeným hercem s bohatou kariérou v sovětském filmovém průmyslu. Jeho schopnost vyzařovat laskavost a autoritu byla klíčová pro úspěch postavy Mrazíka, který se stal jedním z nejznámějších charakterů v ruské kinematografii. Chvylja pokračoval v herecké kariéře až do své smrti v roce 1976.