Kryštof Bartoš: Biologické hodiny mi tikají dost nahlas

14.01. 09:00 | Autor: - red -

Je mladý, talentovaný a nebojí se nových výzev - jak v práci, tak v životě. Poprvé na sebe výrazně upozornil rolí v seriálu Devadesátky, kde si získal srdce diváků svou přirozeností, upřímností a schopností vtisknout svým postavám neotřelý šarm. Kryštof Bartoš (32) patří mezi nejvýraznější herecké talenty této doby. Vypráví o životě v Německu i o tom, proč ho stále láká zahraničí, jaké bylo zahrát si ve filmu po boku své přítelkyně, herečky Martiny Babišové (31), ale také o svatbě a touze mít děti.

Žil jste nějaký čas v Německu. Co se vám tam líbilo a co naopak ne?

V Německu to bylo skvělé. Přišel jsem tam jako mladý kluk, který nic neuměl, nepolíbený trhem práce, a za pár týdnů jsem měl práci, sice nekvalifikovanou, ale vydělával jsem mnohem víc než na podobné pozici v Česku, a poprvé jsem si sám na sebe dokázal vydělat, což bylo v těch dvaceti letech, jak se dnes říká, docela "empowering" (zmocňující, pozn. red.). Takhle si Německo pamatuju, jako zemi, která dá každému šanci, je jedno, odkud jste nebo co umíte, jestli se nebojíte práce, nebudete se mít špatně.

Umíte si představit, že byste ještě žil někde jinde než v Česku? Láká vás to?

Představit si to umím a láká mě to docela dost, zkusit žít třeba ve Skandinávii nebo na Novém Zélandu, proč ne... Problém je, že mám moc rád svoji práci a profesi - hrát v mateřském jazyce nemůžu nikde jinde než tady. Takže abych žil někde jinde, nejspíš bych se musel herectví vzdát. Třeba se to někdy stane, ale v blízké době spíš ne.

Seriál Devadesátky vás velmi proslavil. Poznávají vás od té doby lidé na ulici? Chtějí se s vámi bavit?

Bylo to celé trochu bláznivé, o Devadesátkách se tehdy mluvilo a psalo úplně všude, ten seriál ovlivnil celou veřejnou debatu, najednou všichni vzpomínali na devadesátá léta, reflektovali je jinak, často kritičtěji než dřív... A trochu náhodou jsem se "v kurzu" najednou ocitl i já. Byly okamžiky, kdy toho bylo až moc, každou chvíli nějaká talk show, rozhovor do novin a podobně, ale teď, po víc než dvou letech, už to takový blázinec není. Zůstaly spíš takové příjemné maličkosti, jako třeba že si s paní prodavačkou v supermarketu, kam chodím, popovídám o tom, jaké další role mě čekají, nebo mě sem tam někdo poprosí o společnou fotku či autogram, což je milé a docela příjemné.

Jste rodinný typ? Přál byste si velkou rodinu?

V poslední době mi biologické hodiny tikají už dost nahlas a jsem si jistý, že s Martinou by bylo krásné mít rodinu. Tak snad se nám to podaří. Sám jsem ze tří dětí, ale spokojil bych se i se dvěma.

Jaký je váš sen, který jste si ještě nesplnil?

Mít děti, to se mi snad splní. A také vlastní byt v Praze, ale to se mi asi nesplní, na to nenašetřím, tak doufám alespoň ve vilu na Kanárech.

Jaké bylo hrát po boku vaší partnerky Martiny Babišové? Bylo to pro vás jednodušší, nebo naopak náročnější?

Hrát s Martinou bylo super a rozhodně spíš jednodušší než náročnější. Vzhledem k tomu, že jsme hráli dva lidi, kteří se do sebe zamilují, jsme až tolik hrát nemuseli. Vlastně mě napadlo: proč neobsazují do rolí milenců skutečné páry častěji?