Ekonomové, kteří změní svět

14.05. 16:09 | Autor: Petr Musil

V málokteré vědní disciplíně jsou Spojené státy takovým hegemonem. Přesto se do světové špičky mladých ekonomů prodralo i několik zástupců Evropy a Asie. Alespoň podle proslulých světových institucí.

Prestižní americký Massachusettský technologický institut (MIT) ve spolupráci s Mezinárodním měnovým fondem (MMF) před časem vytvořil seznam pětadvaceti nejtalentovanějších ekonomů do 45 let. Vybrali jsme z něj desítku nejzajímavějších. Jde o vědce, kteří budou mít v následující dekádě největší vliv na globální ekonomické myšlení a dění.

Klíčem pro výběr bylo množství publikací v nejprestižnějších ekonomických časopisech světa. Hodnotitelé tedy brali v potaz takzvaný impakt faktor vědeckých statí. Nejsou mezi nimi sice žádní Češi, ale to neznamená, že patří k ekonomickým outsiderům. Vědci jako Filip Matějka, Tomáš Havránek nebo mimořádný talent Hana Lipovská úspěšné navazují na prvorepublikovou brněnskou ekonomickou školu a je o nich ve světě ekonomie stále více slyšet.

MIT a MMF neuvádí pořadí jednotlivých talentovaných ekonomů, proto jsou řazeni podle abecedy.

Nicholas Bloom (44)

Britský ekonom prošel slavnými ostrovními univerzitami takzvaného "zlatého trojúhelníku". Tak se označují školy v Cambridgi, Oxfordu a Londýně. Poslední, doktorský titul si odnesl z University College London, kde se věnoval výzkumu investičního rozhodování za nejistoty. Později k tomu přidal ještě bádání nad vlivem inovací na hospodářský růst. Jeho výsledky byly natolik impozantní, že oslnily i vedení Evropské investiční banky. Ta Nicholase Blooma v roce 2014 vyznamenala Oceněním za mimořádný přínos ekonomii. Přišel totiž na to, že se z veřejných zdrojů vyplatí podporovat vědu a výzkum daleko více, než kdyby se investice ponechaly výlučně v rukou soukromého sektoru. Nicholas Bloom v současné době působí na Stanfordově univerzitě a pracuje na dalším velkém tématu: měření nejistoty v hospodářské politice.

Roland Fryer (39)

Když byl teenager, potuloval se po ulici s bandou výrostků, pral se a prodával padělky značkových kabelek. Když se ho tenkrát přátelé ptali, čím bude ve svých třiceti, odpověděl, že bude nejspíše už mrtvý. Osud byl k Rolandu Fryerovi milosrdnější. Třicítku oslavil coby nejmladší afroamerický profesor na Harvardově univerzitě v historii. Jeho původ i zkušenosti raného mládí zřejmě předurčily i předmět jeho ekonomického výzkumu. Fryer hledá odpověď na to, proč mají děti Afroameričanů horší prospěch než děti bílých Američanů. Zjistil, že ve školkách se žádné rozdíly mezi oběma skupinami ještě neprojevují. Ale zhruba devítileté bílé děti už byly o dvacet procent úspěšnější v dovednostech jako malá násobilka. Vysvětlení je pro člověka neznalého místního prostředí překvapivé: afroamerické děti mají tím horší prospěch, čím více mají kamarádů. U bílých dětí to platí obráceně. Příčinou je skutečnost, že afroamerické děti s dobrým prospěchem jsou u svých vrstevníků terčem posměšků. Fryer navrhl řešení v podobě menších peněžitých odměn dětem za to, že budou ve škole dělat pokroky. Výsledek? Každé desetiprocentní zvýšení odměn vedlo ke zlepšení prospěchu v téměř stejné míře. Také Roland Fryer byl za svůj výzkum vyznamenán medailí Johna Batese Clarka.

* Čím se zabývají další vycházející ekonomické hvězdy?

* Jak je na tom české ekonomické myšlení?

* Měly by z našich nadějných ekonomů radost takové legendy jako Albín Bráf nebo Karel Engliš?