Do Británie se už 30 let dá dostat i jinak než lodí nebo letadlem

06.05. 07:29 | Autor: ČTK

Angličané a Francouzi byli po stovky let velkými rivaly, ve 20. století ale dokázali nalézt společnou řeč, a to nejen během válek. Spolupracovali třeba v leteckém průmyslu, kde jejich partnerství dalo vzniknout i elegantnímu nadzvukovému Concordu, a dopravy se týkal také jeden z největších stavebních projektů v dějinách Evropy, tunel pod Lamanšským průlivem. Otevřeli jej 6. května 1994 tehdejší britská královna Alžběta II. a francouzský prezident François Mitterrand.

Po šesti a půl letech budování se tak podařilo dotáhnout do konce projekt, jehož počátky lze vystopovat daleko do minulosti. Už v roce 1802 například francouzský inženýr Albert Mathieu vypracoval pro Napoleona návrh podmořského spojení pro povozy, který počítal s umělým ostrovem uprostřed průlivu určeným pro občerstvení koní i cestujících. Z plánu ale nic nebylo, stejně jako z projektů, se kterými přišli Britové i Francouzi v druhé půli 19. století za vlády Napoleona III.

Tunel pod kanálem La Manche, kterého se někteří Britové obávali kvůli možnosti, že by umožnil snadný průnik nepřátelské armády, znovu přišel na přetřes po první světové válce. Ovšem opět zůstalo jen u návrhů a plánů. Ty se začaly nabírat konkrétnější obrysy v 50. letech a 60. letech, kdy došlo mimo jiné na geologický průzkum dna. Kvůli politickým změnám na britské straně se ale v polovině 70. let minulého století přípravy na tunelu opět zastavily.

Nový impulz přišel teprve poté, co se v květnu 1979 do čela britské vlády postavila Margaret Thatcherová, která se v tandemu s francouzským prezidentem Françoisem Mitterranden (úřadu se ujal v květnu 1981) stala velkým zastáncem spojení obou zemí. Ze čtyř uvažovaných variant - od železničního tunelu přes visutý most, tunel mezi umělými ostrovy kombinovaný s mosty nebo tunel určený i automobilům - nakonec vzešla vítězně čistě železniční, už kvůli bezpečnosti provozu.

Stavbaři, kteří tunely hloubili z obou stran zároveň, se poprvé setkali 1. prosince 1990 ve 12 hodin 12 minut, a to v servisním tunelu, 22,3 kilometru od Británie a 15,6 kilometru od Francie. Severní železniční tunel byl proražen koncem května 1991, jižní pak o měsíc později, následovaly dokončovací práce a v květnu 1994 slavnostní otevření. Na stavbě se podílelo za tu dobu celkem na 10.000 lidí.

Ze soupravy, která 6. května 1994 do Coquelles u Calais přijela podmořským tunelem z Velké Británie, vystoupila královna Alžběta II., aby cestu zpět absolvovala společně s VIP pasažérem vlaku z Paříže, kterým nebyl nikdo jiný než tehdejší francouzský prezident François Mitterand. Do britského Folkestone u Doveru, kde se nachází britský terminál, se svezli spolu s černým královským rolls-royce speciálním vlakem pro přepravu automobilů, a demonstrovali tak další ze způsobů, jak bude podmořská cesta využívána. Poté trvalo ještě řadu měsíců, než v tunelu pod Lamanšským průlivem začaly pravidelně jezdit vlaky.

Eurotunel, který nyní provozuje společnost Getlink (dříve Groupe Eurotunnel), je nejdelší podvodní tunel na světě, měří 50 kilometrů a 37 kilometrů vede pod Lamanšským průlivem. Vede asi 40 metrů pod mořským dnem. Unikátní podmořskou stavbu tvoří dva stejné, 30 metrů vzdálené tunely, které jsou každých 375 metrů propojeny se služebním tunelem.

Tunelem projíždějí tři druhy souprav. Jedna převáží nákladní i osobní automobily nebo autobusy (včetně jejich pasažérů) mezi terminály na koncích tunelu, další je určena pouze pro přepravu nákladů a poslední je pak rychlovlak, který spojuje Londýn s Paříží, Bruselem nebo Amsterdamem. Cesta mezi a britskou a francouzskou metropolí trvá jen dvě a čtvrt hodiny a vlak zde s úspěchem konkuruje letecké přepravě.

Kyvadlová doprava LeShuttle přepraví ročně podle internetových stránek provozovatele tunelu v průměru deset milionů cestujících a Eurostar dalších 11 milionů. Již 30 let je Eurotunel také efektivní službou pro ekonomiky daných zemí. Železniční kyvadlová nákladní doprava LeShuttle Freight spolu s nákladními vlaky, které využívají tunel pod Lamanšským průlivem, každoročně přepraví 26 procent hodnoty obchodu mezi Francií a Británií.

Od otevření se ovšem tunel potýkal s ekonomickými problémy, důvodem bylo jak překročené náklady, tak příliš optimistické odhady příjmů z provozu. Zadlužení provozující firmu dovedlo téměř k bankrotu, před kterým ji zachránila restrukturalizace, jež v roce 2007 snížila zadlužení na půlku. V dalších letech se hospodaření tunelu stabilizovalo a dokázalo se vyrovnat jak s důsledky hospodářské krize, tak třeba potížemi, které přinesly pokusy migrantů dostat se do Británie, vystoupení Británie z EU nebo blokádami francouzských rybářů. Tržby provozovatele tunelu loni vzrostly oproti roku 2022 o 14 procent na 1,8 miliardy eur.

Foto: ČTK / Hofmanová Markéta

Autor: ČTK