"Sobotkova vláda je nejhorší od sametové revoluce"

Stát přenáší své povinnosti na podnikatele a občany, velkopansky přitom rozděluje miliardy na dotacích, říká Irena Bartoňová Pálková, viceprezidentka Hospodářské komory České republiky. "Byrokracie stojí tuzemské firmy kolem šesti set miliard ročně," dodává.

Hospodářská komora nedávno mezi svými členy dělala průzkum týkající se zátěže v podnikání. Co z něho vyplynulo?

Výsledky nás v negativním slova smyslu šokovaly. Přes osmdesát procent podnikatelů nám řeklo, že jejich administrativní zátěž kvůli státu loni v porovnání s rokem 2015 vzrostla. Jen čtyři desetiny procenta, tedy pouze každý dvoustý padesátý podnikatel, si myslí opak. Zbytek vnímá byrokracii jako nezměněnou. Takové zhoršení podnikatelského prostředí nemá od roku 1990 obdoby.

Co podnikatelům vadí nejvíce? Je to vysoké daňové zatížení?

Možná je to paradox, ale výše daní jim tolik nevadí. Pro podnikatele je nejhorší častá změna zákonů, nařízení a vyhlášek. Následuje netransparentnost právního rámce. To znamená, že podnikatel není sám schopen vůbec pochopit, jaké všechny podmínky musí splnit, aby svou činnost provozoval zcela v souladu s legislativou. Musí si na to najímat nejrůznější odborníky od právníků až po daňové poradce. Naše zákony jsou zkrátka nepřehledné a problém vyznat se v nich mají už i sami úředníci.

Kde je podle vás příčina tohoto stavu?

Vidím to jednoznačně v tom, že se stát zbavuje svých povinností a přehazuje je na podnikatele. Když není schopen například vybrat daně, zavede EET nebo kontrolní hlášení. Na všechno se vymýšlí nesmyslné regulace a doufá se, že se tím stav věcí zlepší. Jenže to je tragický omyl. Všechna ta administrativa má své náklady, které ovšem nenese stát, nýbrž podnikatelé či živnostníci. Odhaduje se, že v Evropské unii nás byrokracie stojí v průměru dvanáct procent ročního HDP. V Česku bude toto číslo ještě větší, možná i patnáct procent. To je přes 600 miliard korun, které se každý rok utopí v papírování. Šílené.

Patnáct procent HDP je číslo prakticky totožné s odhadem velikosti šedé ekonomiky. Vidíte tam souvislost? Platí, že čím větší regulace, tím větší rozměr stínové ekonomiky?

Myslím, že souvislost tu je. Ale pozor, rozhodně neplatí, že podnikatelé švindlují cíleně podle toho, jak jsou zatěžováni administrativou. Jistě, někteří budou podvádět vždy - bez ohledu na to, kolik je byrokracie stojí. V daleko větší míře se ale podnikatel dostane do šedé zóny nevědomky. Souvisí to právě s tím, že naše legislativa je složitá, nepřehledná a nesrozumitelná.

Co byste tedy jako podnikatelé nejvíce uvítali?

Úplně jednoduše: aby nás stát nechal v klidu pracovat. Politici a úředníci by si měli uvědomit, že jsme to my, podnikatelé, kdo tvoří hodnoty, a nikoli stát. Stát je tu pro nás, ne my pro něj. Stát nám má sloužit, ne chovat se k nám jako vrchnost. A to neplatí pouze ve vztahu k podnikatelům, ale ke všem občanům. Takže jestli se mě ptáte, co bych na místě vládních i jiných politiků udělala já, tak bych výrazně zjednodušila legislativu. Klidně to nazvěme "velkým smejčením", protože po všech těch legislativních smrštích, které se přes Česko přehnaly, tu máme vlastně legislativní džungli. My, tedy Hospodářská komora, alespoň pracujeme na zprovoznění systému PES (Právní elektronický systém pro podnikatele, pozn. red.). Věříme, že podnikatelům velmi usnadní život. Jeho spuštění plánujeme na rok 2018.

Z toho, co říkáte, vyplývá, že současná vláda asi nebude vaše nejoblíbenější za posledních pětadvacet let.

Vláda Bohuslava Sobotky je suverénně pro podnikatelské prostředí a celkové svobody občanů nejhorší, jakou jsme tu od sametové revoluce měli. To, co za pouhé tři roky dokázala, nesvedl zatím nikdo.

K tématu byrokratické zátěže podnikatelů pořádala Hospodářská komora ve spolupráci s časopisem TÝDEN veřejnou debatu se zástupci několika parlamentních stran. Co jste si z ní odnesli? Vidíte nějaké blýskání na časy?

Popravdě mě to velkým optimismem nenaplnilo. Když člověk ty politiky poslouchá, vychází mu z toho jediné - jeden se vymlouvá na druhého. Vláda je složena ze tří koaličních stran a prakticky žádná se k odpovědnosti nepřihlásí. Vždy za to může koaliční partner. Na druhé straně v debatě zaznělo několik silných závazků, jak budou politici byrokracii snižovat. Takže bude dobré pozorovat pak jejich reálné kroky a konfrontovat je s jejich sliby.

Ale zákonodárci často argumentují, že ve spoustě norem nemají na výběr, protože to po nich chce Evropská unie. Je to jen výmluva, nebo mají pravdu?

Ve většině případů je to výmluva. Je všeobecně známo, že jsme v tomto papežštější než papež. Přijímáme daleko tvrdší legislativu, než po nás unie žádá. Zapomíná se na to, že většina legislativy vychází z evropských směrnic, a nikoli nařízení. Směrnice jen popisuje cílový stav, jehož má daný národní stát dosáhnout. To každému dává poměrně širokou škálu možností, jak tyto směrnice implementovat do národního právního řádu. Že jsme na sebe tvrdší, je čistě náš problém.

Proč ale tohle naši politici dělají?

Bojí se s Evropskou unií vyjednávat. Naše ministerstva a úředníci to neumějí, a mnohdy ani nechtějí. Aby neměli problémy, raději prosadí přísnější právní úpravu, než je nutné. Hlavně aby nedostali infringement (řízení o nesplnění povinnosti, pozn. red.).

Je přesto něco, co stát pro podnikatele dělá?

Ale ano, stát v posledních třech letech systematicky pracoval na tom, aby z nás, podnikatelů, udělal zloděje a podvodníky. Podnikatel je dnes málem sprosté slovo. Začalo to tím, že "živnostníci jsou paraziti", protože neplatí tak vysoké odvody na sociální pojištění, daně a tak dále. Dnes je již dokázáno, že tito "paraziti" do sociálního pojištění zaplatí téměř dvakrát tolik, než si vyberou. A pokračovalo to výrokem, že "všetci kradnú", a tím se vytvořil dojem, že každý podnikatel je neplatič daní, a tak začala likvidace neadekvátními pokutami, jako kdybychom byli nějaká škodná.

Není to ale přece jen trochu vina podnikatelů a toho, co se tu dělo v devadesátých letech?

V té době se v široké veřejnosti vžila představa, že podnikatel vydělává miliony korun měsíčně, jezdí v drahém autě, nosí obleky od Huga Bosse a své zaměstnance sdírá z kůže. Přitom realita je úplně jiná. Podnikatel je ten, kdo dře od nevidím do nevidím, nemá nárok na několik týdnů placené dovolené, nestojí za ním žádné odbory, žádná legislativa ho před nikým a ničím nechrání. Stejně tak scestná je představa odborářů, že jsme nějací novodobí otrokáři. Jenže my moc dobře víme, že jsme s našimi zaměstnanci na jedné lodi. Nechápu proto, že nás například šéf odborů pan Středula neustále vykresluje jako vykořisťovatele. Devatenácté století je dávno pryč. Ale možná je to tím, že české odbory jsou v současnosti čtvrtou koaliční stranou.

Odbory se zhlédly v tématu příliš nízkých českých mezd a zřejmě to hrají dobře. Proč naše výdělky stále tak zaostávají za německými?

Naše mzdy budou na německé úrovni až tehdy, kdy tam bude i naše produktivita a pracovní morálka. A ty jsou u nás zkrátka stále nízké.

Čím to je?

Problém vidím v tom, jak se vlastně na mzdu díváme. Mám pocit, že ji zdejší zaměstnanci stále chápou jako jakousi odměnu za to, že přijdou do práce. Jenže mzda je odměna za odvedený výkon a přidanou hodnotu, kterou vytvoříte, a ne za to, že jste přítomen na pracovišti. Dokud to budeme vnímat takto, naše výkonnost a tím pádem i mzdy budou za těmi západními zaostávat. To je celkem jednoduchá rovnice.

V současné době česká ekonomika trpí nedostatkem pracovních sil. Vláda se to snaží řešit mimo jiné zpřístupněním našeho pracovního trhu Ukrajincům. Pomáhá to?

Ono by to pomohlo, kdyby to zase nebylo zabaleno do takřka neprostupného byrokratického hávu. Samozřejmě bychom uvítali, kdyby k nám mohli více přijíždět pracovníci z Ukrajiny, protože naši nezaměstnaní se díky různým dávkám a příspěvkům do práce nehrnou. Vláda sice loni vyhlásila program, ale ten zatím úplně nefungoval. Průměrná čekací doba na zahraničního pracovníka byla šest až osm měsíců. Jenže my ty lidi potřebujeme hned, protože zakázky jsou poptávány teď, a ne až za půl roku. Namísto toho, abychom vyšli svým zákazníkům vstříc, musíme často zakázky odmítat, protože je prostě nestíháme. Na druhou stranu jsme vděčni alespoň za těch pár set pracovníků z Ukrajiny, kteří k nám přišli. A navíc se teď blýská na časy, protože byly posíleny kapacity na příslušných úřadech.

Někteří představitelé České národní banky také upozorňují na to, že je naše hospodářství příliš závislé na úspěšnosti čerpání evropských i národních dotací z veřejných rozpočtů. Vnímáte to i vy jako riziko?

Samozřejmě. Jakékoli dotace jsou zlo. Je to podhoubí pro korupci. Je to pokřivení podmínek na trhu a prakticky je to něco jako selekce. Ten, kdo dotaci dostane, na trhu uspěje na úkor toho, kdo mu na tu dotaci vlastně přispěje ze svých daní. To je zcela proti přirozenosti podnikání. Když žádné dotace nebyly, firmy si mezi sebou konkurovaly nápaditostí, ochotou riskovat, kvalitou svých výrobků nebo služeb. Dnes se konkurenční boj omezuje na to, kdo urve jakou dotaci.

Jak hodnotíte například návrh ministra Jurečky dotovat venkovské obchody?

To je přesně ono. Učebnicový příklad toho, jak stát nejprve svou regulací zlikviduje někde nějaké podnikání a pak najednou zjistí, že tomu podnikání skutečně hrozí zánik a má to i celospolečenský dopad. Místo toho, aby regulaci odstranil, vymyslí, že to bude dotovat. Já jsem tu dobu sice nezažila, ale připomíná mi to padesátá leta. Nejsou to však jen dotace podnikatelům. Na veřejných penězích se živí také spousta neziskových organizací typu Rekonstrukce státu. Kdybychom je zrušili, nikomu by to neublížilo, spíše prospělo.

Irena Bartoňová Pálková (49) Od roku 2014 je viceprezidentkou Hospodářské komory ČR. Zde má v gesci legislativu, odstraňování administrativní zátěže, podnikatelské prostředí, e-Government, průmysl 4.0 a evropské záležitosti. Vystudovala andragogiku a facility management na British Institute of Cleaning Science. Od roku 1990 v tomto oboru také podniká. Je nositelkou Merkurovy medaile za podnikání. V roce 2013 kandidovala za Stranu soukromníků do Poslanecké sněmovny, o tři roky později za ODS do Senátu. V obou případech neúspěšně. Je vdaná, má dva syny.

Čtěte dále

další zprávy