15 tisíc měsíčně všem a za nic? Velmi nebezpečný experiment

26.08. 20:01 | Autor: Petr Musil

Sociální inženýři o sobě dávají opět vědět. Tentokrát ve Finsku. Země tisíce jezer bude od ledna na dvou tisících lidech v produktivním věku testovat nepodmíněný základní příjem. Měsíčně budou dostávat 15 tisíc korun.

Je to stále stejná písnička. Peníze od státu za nic mají lidem způsobit radostnější život. Budou si moci dovolit být lenivější a ve větší míře dělat to, co je baví. Současně se mají odbourat veškeré sociální dávky. Tahle myšlenka, kterou v našich končinách prosazují zejména Piráti, je jeden velký protimluv.

Nerozumím tomu, co je tady k testování. Jeden dlouhodobý test, kdy se v lidech vytrácí motivace k práci, zažil celý východní blok mezi lety 1948 a 1989. Výsledky byly více než výmluvné: obrovský propad životní úrovně, někde bída a dokonce i hladomory. Jaký důvod vede zastánce tohoto experimentu k přesvědčení, že by tomu mělo být nyní jinak? Že máme regály plné zboží? Že zde máme neskutečný blahobyt, o kterém se větší části světa může jen zdát?

Pak by nemělo zapadnout, že meziválečné Československo patřilo k nejvyspělejším zemím světa. Jak se později ukázalo, žít z podstaty nestačí. A úplně stejné je to s nepodmíněným základním příjmem. Experiment má trvat dva roky. O to je nebezpečnější. Během tak krátké doby a na tak malém vzorku obyvatel se jen těžko ukáže, jakou katastrofou by to mohlo být pro celé národní hospodářství. Ale kdo chce kam...

Je mi poněkud záhadou, proč titíž sociální inženýři nevedou svou úvahu z druhé strany. Tedy proč nebojují za snížení daňové zátěže, zejména v oblasti zdanění pracovní síly. Přitom právě Finsko patří k zemím, kde se na stát každoročně pracuje více než půl roku. U nás je to "jen" do 2. června. Převedeme-li to na pracovní dobu, pak každý den makáme téměř čtyři hodiny na stát a zbytek na sebe. Proč tohle nikomu nevadí?

Kdyby se daňové zatížení snížilo na polovinu, ušetřili bychom dvě hodiny denně. Pracovali bychom radostněji a měli víc peněz, o kterých bychom mohli rozhodovat sami a nikoli státní úředník. Sociální dávky by mohly zůstat klidně zachovány, jen by se vyplácely skutečně těm, kdo je objektivně potřebují. To, co navrhují sociální inženýři, není nic jiného, než přesýpání našich peněz z jedné státní kapsy do druhé. Lidé se "nažerou" a přerozdělovací ďábel zůstane celý. I jeho pravá a levá ruka.

Foto: Profimedia

Autor: Petr Musil