Ichnusa - nenápadná perla ze Sardinie

26.04. 11:33 | Autor:

Pražská Ichnusa je nenápadný podnik typu „dva v jednom“. Restaurace je totiž zároveň obchůdkem a naopak.

Kdo sem chodí nakupovat sýr pecorino a sušená rajčata, může si tu rovnou pochutnat na čerstvých rybách nebo mořských plodech. Tedy – pokud je volno. Pověst restaurace se totiž rozšířila velmi rychle, takže večer najdete bez rezervace místo jen stěží. U pěti stolů je neustále obsazeno a bývá tu mile hlučno.

ČTĚTE TAKÉ: Indická pohostinnost v centru Prahy

Majitelé – dva Italové a jedna Češka – se hbitě proplétají bistrem, aby zákazníkům poradili s výběrem vína, seznámili je s denní nabídkou a odpověděli na jakoukoli otázku. Interiér není nijak luxusní, obyčejné bistro à la italiano. Luxus se totiž odehrává na talířích. Jídelní lístek nehledejte: šéfkuchař Ivo Koudelka vaří z těch čerstvých surovin, které zrovna dostal koupit. Ryby si nechává dovážet kamionem z Itálie (týmž, ve kterém putují i ryby pro restaurace Aromi či La Finestra).

Ichnusa je nenápadné bistro v Plaské ulici. Byla by chyba jej minout. Ichnusa má několik výrazných plus: nekouří se tu, automaticky dostanete vodu v karafě zdarma a v poledne nabízejí výhodné menu za 150 korun. Těstoviny a první chod dostanete za 175–250 korun, hlavní jídlo z masa a ryb za 315–400 korun a antipastu za 135–175 korun.

Ještě než si objednáme, přistane nám na stole mistička oliv a chléb tenký jako papír. Také se mu prý říká „notový papír“... Správně se jmenuje carasau, je maximálně tři milimetry silný, křupavý a podává se k aperitivu.

Majitelka a současně i číšnice Kamila Koudelková nám napřed doporučí ochutnávku sardinských delikates. Vyjmenuje jich tolik, že je těžké odolat, a tak se nám jich na stole sejde požehnaně: sušená šunka z divočáka, ovčí sýr pecorino a kozí caprino, nakládané houby, sušená rajčátka s ančovičkou, další olivy a můj největší favorit: papričky peperoncino plněné tuňákovou pastou. Další chod bych ani nepotřebovala - ovšem to by v Ichnuse byla chyba.

Šéfkuchař nabízí jako první chod pastu s mořskými plody. Výraznou rybí chuť dodává jídlu botarga, což jsou sušená lisovaná rybí vajíčka. Dříve se získávala z červeného tuňáka, ale po zákazu lovu ho nahradil cípal hlavatý. Dokonalou souhrou chutí překvapí i další rybí chod. Plátek restovaného mečouna doplňují kapary a cherry rajčátka.

Ichnusu vlastní dva Italové a jedna Češka, vaří se zde sardinsky. Příloha je tradiční, těstoviny fregola velikosti krupek, které se dodnes vyrábějí ručně. Na talíři nechybí dušená zelenina: fenykl, chřest a několik listů japonské zeleniny mizuna. Jídlu není co vytknout, na oduševnělou konverzaci se nezmůžeme a omezíme se na citoslovce vyjadřující absolutní blaho.

Majitel Antonello Pranteddu má radost a zároveň je vidět, že ho spokojenost hostů nepřekvapuje. V příjemné neformální atmosféře se nikdo nestydí dát najevo, jak mu chutnalo.