Nejsme hračkářství!

„Děti už nechtějí stavět, mají raději playstation,“ myslí si Alan Tretera, šéf firmy Pecka--Modelář, obchodníka s největším výběrem modelářského materiálu a modelů v Česku.

Jak byste popsal současného českého modeláře?

Většině zákazníků bývá pětatřicet a výše. Hlavně před Vánocemi si vzpomenou, že v dětství modelovali, a vlastnímu dítku něco pořídí. Dřív stavěly plastikové modely děti tak od sedmi let, dnes už se ale s lepidlem patlat nechtějí, zajímá je playstation, počítač, televize. Existují i klasičtí sběratelé, kteří musejí mít všechny novinky a nakupují rychleji, než stavějí.

V čem byla modelařina dříve jiná?

Před necelými dvaceti lety tady byla na vrcholu plastiková modelařina – tedy modely do vitríny. Hotové modely s německým křížem, americkou hvězdou nebo japonskými znaky se koupit nedaly, byla k dostání jen letadla s rudou hvězdou. Ve funkční modelařině, která se zabývá vším, co létá, pluje a jezdí, si lidé vesměs museli vyrobit všechno včetně serva (součást řídícího mechanismu rádiem ovládaných modelů, pozn. red.) a vysílače. Vlastnit vysílačku byl tehdy obrovský problém, to mohli jen lidi ze Svazarmu.

Nezabýváte se tak trochu oborem na vyhynutí? Dnes už nikdo podomácku kutit nemusí.

Není to tak, zájem se jen přesunul do funkční modelařiny. I renomovaní výrobci stavebnic dnes nabízejí hotové modely. Jestliže před rokem 1989 byl poměr plastikového a funkčního modelářství 70:30, dnes je to naopak. Díky čínským výrobcům všechno zlevnilo, došlo k miniaturizaci, přešlo se od palivových motorů k bateriím, nárůst uživatelů je obrovský. Koho to chytne, kupuje pak stále dokonalejší modely letadel.

Co vyjde dráže – model si koupit, nebo postavit?

Stavebnice i model vyjdou nastejno, když ale stavíte třeba tank, potřebujete ještě lepidlo, ředidla, barvy, stříkací pistoli, ale hlavně ruce a spoustu času. Osmdesát procent lidí, co si to koupí, to nepostaví ani tak dobře jako ten Číňan.

Jak jste se seznámil s Janem Peckou, zakladatelem firmy?

V Praze byla jediná prodejna, kde se nedostatkové modelářské zboží dalo sehnat, Dům techniky a mládeže na Národní třídě, kde Jan Pecka dělal vedoucího. Znali jsme se od vidění, chodil jsem k němu nakupovat už coby desetiletý kluk, ještě když dělal v Drobném zboží. Půldruhého roku potom, co založil firmu, jsem se ocitl v prodejně za pultem.

Po zahraničních modelech musel být na začátku devadesátých let velký hlad.

Co se dovezlo, to se prodalo, klidně i kamion modelů za týden. Stejně jako my si na začátku devadesátých let řada firem myslela, že rychle zbohatne, a modelářských prodejen vzniklo v hlavním městě kolem dvaceti. Řada zkrachovala. Podobně to bylo s výrobci letadlových stavebnic z balzového dřeva. Dnes jich je pár, zlikvidoval je čínský trh.

Poměrně krátce po vzniku firmy její zakladatel zemřel a firmu převzala manželka Marcela Pecková. Jak si vedla?

Bylo to od ní velké hrdinství, ale nic jiného jí nezbývalo, zůstala sama s dvěma dětmi. Podržela ji hrstka zaměstnanců. Byl jsem tehdy mezi nimi.

Zmiňujete čínskou konkurenci, která zlikvidovala zdejší výrobce. Do jaké míry jste na čínské věci odkázáni?

Přímo od čínských výrobců bereme serva a některé stavebnice. Hlavně ale nakupujeme od velkých mezinárodních firem, které tam vyrábějí, například japonské Kyosha nebo evropských společností Robbe a Graupner. Na svou hrdost dojel německý Multiplex, výrobce vysílačů, když odmítal opustit známku kvality Made in Germany. Koupil ho korejský HiTech. Kvalita závisí na tom, jak si ji výrobce pohlídá. Problém bývá s neznačkovým zbožím. Vyhýbat se mu nejde, Češi slyší na korunky.

Jak se pozná člověk, který modelům podlehl?

Někteří chodí téměř denně, říkáme jim „pacienti“. Jeden třeba pořád kupuje velké množství vteřinového lepidla, má přezdívku Lepič. Nebo pán, co sbírá výhradně autobusy. Ve vitrínce v kanceláři za prodejnou máme nějaké vystavené a nemohli jsme mu je předvést. Příště si na ně přinesl dalekohled. Když se některým nedostává peněz, jsou schopni hodiny jen postávat u pultu a dívat se.

Rozšiřujete sortiment do hraček?

To bych nerad, nejsme hračkářství, ale modelářství. Lidé často berou modelařinu jako hračku, na to jsou ale modeláři hákliví.

Kde je hranice mezi hračkou a modelem?

Ve funkčnosti a ve vzhledu. Buď je to maketa, která znázorňuje skutečný letoun, auto, loď, anebo vyfantazírovaný paskvil z oblasti sci-fi. Přiznávám, že ta hranice není úplně ostrá.

Co bude hitem letošních Vánoc?

Stejně jako loni vrtulníky, jejich ceny hodně spadly. Auta jedou pořád, hodně mini-zety od Kyosha v měřítku 1:27,5. Ohromně mě nadchly, mají plně proporcionální řízení na rozdíl od hraček, kde kola při sebemenším zabrání za volant jdou do plné výchylky. Platí to i pro plyn, rozjezd je plynulý.

Na jaký pohon taková autíčka jezdí?

Tyhle jsou na mikrotužkové baterky, spalovací motor by se tam nevešel. Do větších aut se lije modelářské palivo, tedy metylalkohol obvykle s příměsí ricinového oleje; některá jezdí i na natural z čerpací pumpy. Pro vlastníky mini-zetů jsme založili klub, nejen pro děti, kde trénujeme a každý týden jezdíme závody. Ze začátku nám dovolili jezdit v Jágr’s baru, ale turisté, co tam koukali na fotbal, byli příliš hluční. Teď už máme vlastní prostory.

Dřív z dětí vychovával modeláře časopis ABC. Jak se mu daří dnes?

S magazínem spolupracujeme, ale dost změnil obsah, připomíná spíš Bravo pro kluky. Pamatuji si, jak jsme ho kdysi hltali a netrpělivě čekali na nové vydání, ábíčko bylo podpultové. I Václav Šorel, dlouholetý redaktor ABC, jehož knihy o plastikovém modelářství zná snad každý modelář, mi dal za pravdu: děti už stavět nechtějí.

Máte v Praze pět prodejen, kde je největší obrat?

V centru v Zlatnické, s dvěma sty metry čtverečními je to největší modelářská prodejna v republice.

Kde chcete mít další obchody?

Právě jednáme ve dvou hypermarketech na kraji Prahy. Loni jsme otevřeli v obchodním centru poblíž Ruzyně. Ačkoliv tam řada prodejců není spokojena, nám se daří od samého začátku.

Čím si to vysvětlujete?

Lidé, kteří bydlí za Prahou směrem na Slaný a Kladno, tam jezdí utrácet. Do centra Prahy se nehrnou, tam nezaparkují. Muži pošlou manželky do butiků a s dětmi se jdou rochnit k modelům. Velmi vážně koketujeme s Ostravou.

Máte něco, co v jiných modelářských prodejnách k dostání není?

Podařilo se nám přimět anglickou firmu Corgi, výrobce kovových modelů letadel zejména z druhé světové války, aby pro nás udělali „éru tří českých pilotů“. Vyrobili modely strojů, na kterých létali Češi v bitvě o Británii, třeba spitfire a hurricane s konkrétní kamufláží.

Jaká je nejdražší položka ve vaší prodejně?

Asi vrtulník typu Caliber 90 od Kyosha. Včetně osazení motorem, rádiem a řízením vyjde na 150 tisíc. Na požádání stavíme i modely na klíč.

Kdo si pořídí hotový model na klíč?

To je různé. Před deseti lety přišel pán v umolousaném tílku s tlustým řetězem na krku. Chtěl pro dítě auto na ovládání, vybral si neosazené bugatti za dvacet tisíc a že prý si jde pro peníze. Dost mě překvapilo, když se s nimi za půl hodiny skutečně vrátil. Vysvětlil jsem mu, že ještě bude potřebovat serva a vysílač, a on ukázal do vitríny, kde leželo rádio Graupner R1 s velikánským displejem, a povídá: „To má velkou televizi, to chci.“ Přišlo ho to na dalších dvacet tisíc. Ještě ke všemu se ukázalo, že je to pro čtyřleté dítě.

Jsou mezi mohovitými českými byznysmeny nějací modeláři?

Nikoho si nevybavuji. Když tu otázku rozšíříme na politiky, tak Vlastimil Tlustý, ten staví funkční letadla a vrtulníky. Sám si pro to ale nechodí, posílá dceru.

***

Alan Tretera (43)
Rodilý Pražan vystudoval střední zemědělskou školu. V JZD Mír Jesenice řídil zemědělské stroje a sklízel úrodu. Ze dne na den stál za pultem v obchodě Pecka-Modelář. Od roku 1993 firmu, kterou v roce 1990 založil Jan Pecka, řídí. Po smrti zakladatele podnik převzala manželka Marcela Pecková; dnes jsou spolumajiteli také synové Matěj a Jan. Faktickým šéfem podniku je Tretera, Pecková spravuje finance a její synové ve firmě pomáhají. Firma zaměstnává do 30 lidí. Provozuje pět prodejen v Praze, jednu v Táboře. Obrat se pohybuje do třiceti milionů korun, internetový obchod se na něm podílí jednou třetinou. Zisk je v jednotkách milionů. V prodejnách lze koupit téměř vše od malého kovového auta až po skládačku funkčního vrtulníku. Firemní logo představuje americké letadlo z druhé světové války Curtiss P40. Alan Tretera dřív hodně modelařil – stavěl letadla a auta. Dnes sbírá figurky z kindervajíček. Založil MK První Mini Z Racer Klub, dlouhá léta se hloubkově potápí s přístrojem: v Chorvatsku, na Slapech či v zatopených lomech. Rád fotografuje ryby. Je ženatý, bezdětný. Řídí Seat Altea.

Foto: Robert Sedmík

Čtěte dále

další zprávy