Mýty o Fedu a o Benu Bernankem

05.12. 09:00 | Autor: - red -

Ben Bernanke (druhý zleva) na nedávné konferenci ve Frankfurtu.

Druhá vlna kvantitativního uvolňování nejspíš přiživí růst cen některých aktiv, ale setkala se ve světě s poměrně širokou kritikou. Šest set miliard dolarů podle mnohých pouze posune řešení nejvážnějších ekonomických problémů. Pojďme se podívat na některá kritizovaná opatření a jejich důsledky.

Nositel Nobelovy ceny Milton Friedman před téměř 50 lety uvedl, že je inflace vždy a všude peněžním jevem. Jeho přesvědčení se v průběhu let natolik rozšířilo, že i neekonomové automaticky předpokládají, že když Fed tiskne peníze, povede to nevyhnutelně k vyšší inflaci. Ale souvislost mezi penězi a inflací je slabší, než si lidé myslí.

Současná politika kvantitativního uvolňování v podstatě znamená, že Fed vytvoří 600 miliard dolarů na nákup aktiv, především vládních dluhopisů. Fed ovšem netiskne zelené dolarové bankovky, které skončí v peněžence - vytváří jen elektronický ekvivalent. Když kupuje od banky dluhopisy za 100 dolarů, pouze jí připíše 100 dolarů na její účet (u Fedu). Tyto elektronické peníze se nazývají rezervy a Fed je vytváří v podstatě "ze vzduchu".

To může vést k inflaci pouze v případě, že banky půjčí nové peníze spotřebitelům nebo podnikům, které je začnou utrácet. Banky však, přehnaně řečeno, půjčují jen zdravým firmám a zajištěným lidem. Lidé a podniky budou utrácet, pokud budou mít důvěru v budoucí vývoj a růst svých příjmů. Nic z toho zatím příliš neplatí. Takže výrazná inflace zatím asi nepřijde.

Když Fed nakupuje dluhopisy, tlačí to jejich ceny nahoru a výnosy dolů. Nižší dlouhodobé úrokové sazby budou svádět některé lidi k půjčkám, protože při nižších úrocích vypadají půjčky atraktivněji. A právě to má pomoci ekonomice.

Vzhledem k tomu, že Ben Bernanke naznačil na konci srpna, že Fed by mohl pokračovat v kvantitativním uvolňování, dolar od té doby výrazně oslabil. Politici a analytici obviňují Fed, že záměrně snižuje hodnotu dolaru a snaží se dát americkým vývozcům konkurenční výhodu v zahraničí.

Pokud by se Fed snažil o znehodnocení dolaru, prodával by dolary a nakupoval za ně cizí měny. To smí dělat pouze se souhlasem ministerstva financí. Fed však neprodává dolary od roku 2000. Ačkoliv slabší dolar není přímým cílem akcí Fedu, je to předvídatelný a vítaný důsledek. Když uvolňuje měnovou politiku - buď snížením krátkodobých sazeb, nebo v dnešní době tím, že tlačí dolů dlouhodobé sazby dluhopisů - stávají se dluhopisy méně atraktivními. Investoři se hrnou do alternativ, včetně zahraničních akcií a zahraničních dluhopisů, čímž ostatní měny vůči dolaru posilují.

Nižší hodnota dolaru doplňuje nižší úrokové sazby v podpoře ekonomického růstu. Padající dolar zvyšuje americký vývoz a poškozuje to exportéry z jiných zemí. Amerika si žila nad poměry, nyní musí ušetřit více a spotřebovávat méně, aby se obchodní deficit vyrovnal.

Hyperinflace v Zimbabwe nebo v Německu nastala, když soukromí investoři nechtěli půjčovat vládě, a tak centrální banka dotiskla peníze. To však není případ Fedu a současnosti. I s rekordním deficitem je stále hodně domácích i zahraničních investorů, kteří americké dluhopisy kupují. Starosti by byly oprávněné, pokud by Fed dále nakupoval dluhopisy při rostoucím inflačním tlaku. V současné době je ekonomika slabá a inflace tak nízká, že by skutečně mohlo pomoci, kdyby si vláda více půjčila. Ale z politických důvodů k tomu nedojde.

Další mýty obestírající Fed a jeho šéfa Bernankeho najdete zde.

Článek, jehož autorem je Vladimír Hobza, vznikl ve spolupráci s Investičním webem.

Foto: ČTK/AP

Autor: - red -