Povinné ručení zdraží. Kvůli vyššímu odškodnění

Řidiči bavoráků bourají dvakrát více než lidé se škodovkami. Ale nejhorší jsou "diskonehody" nezkušených řidičů, říká Martin Diviš, šéf pojišťovny Kooperativa.

Dají se pojišťovny považovat za vítěze uprchlické krize? Bojí se Češi a pojišťují se více?

Obávám se, že tato situace žádné vítěze nemá. A na vyhodnocení z hlediska pojišťoven je ještě velmi brzy. Je pravda, že Češi se v posledních letech starají lépe o svůj majetek, ale to podle mě nesouvisí s migrační krizí. Více ale neznamená dostatečně - zatímco v Rakousku mají běžní občané pojištěno asi pětadevadesát procent majetku, u nás je to kolem šedesáti procent.

Když se vrátíme k nedávným teroristickým útokům - přijdete-li při nich o auto, poničí vám byt, stejně od pojišťovny nic nedostanete...

Ano, teroristické útoky a rizika války jsou nepojistitelné, jsou ve výlukách u všech pojišťoven. Je to ale celosvětový problém, protože zajišťovny, tedy "pojišťovny pojišťoven", tato rizika nepokrývají.

Co má pak zákazník dělat?

S tím se těžko něco dělá, i pojišťovna na sebe může vzít jen riziko, které je schopná spočítat a pokrýt. A riziko terorismu může dosáhnout takové výše, že by to ani největší světové pojišťovny nedokázaly spočítat a ani zaplatit.

Na druhou stranu některé nabízejí třeba i pojištění únosu v cizině. Byznys se na tom postavit dá...

Souhlasím s vámi, že nyní bude větší téma, co se dá pojistit - třeba jaká část cestovního pojištění proti jakým rizikům a s jakými limity. Ale představa, že to bude bezlimitní riziko, není reálná.

Znáte aforismus, že když chcete zjistit, jaká pojistná událost vás potkala, tak její přesný popis najdete ve výlukách, tedy v tom, na co se pojistka nevztahuje?

Znám, a nesouhlasím s ním. Hodně lidí si říká, že ve chvíli, kdy utrpí škodu, se pojišťovna snaží nezaplatit. Ale tak to určitě není. Myslím, že český trh je už natolik vyspělý a konkurenční, že se pojišťovny snaží vítězit ve službách, tedy v tom, jak se chovají zejména při likvidaci, a nejen ve chvíli, kdy prodávají produkt.

Platí, že různá neštěstí, živelní katastrofy jsou pro vás nejlepší marketing? Nahnaly vám povodně nebo orkán Kyrill klienty?

Vždycky jsem si myslel, že tomu tak je. Ale ono se ukazuje, že ne. Tyto události sice jednorázově zvednou zájem o pojištění, ale brzy to odezní. To je jako když vám lékař řekne: "Nejezte sladké, zvýší se vám cukr a ohrozíte své zdraví." Když od něj jdete, tak si tu první tatranku nedáte, ale druhý den se už jeho doporučením řídit nebudete.

Zmínil jste se, že se pojišťovny snaží vítězit ve službách. Jenže Češi si často vybírají hlavně podle ceny.

Cena je důležitý faktor, ale není hlavní. Kdyby byl, tak Kooperativa nebude mít 1,5 milionu pojištěných vozidel. Dlouhodobě totiž tvrdíme, že nechceme být nejlevnější, ale nabízet nejlepší služby, a klienti to akceptují. I proto budeme příští rok na trhu již 25 let. Cena je samozřejmě konkurenční faktor, ale pojištění je i otázka kvality servisu a produktů či oblíbenosti značky.

Mají se řidiči připravit, že jim povinné ručení zdraží?

Z dlouhodobého pohledu se musí cena dostat na úroveň, která je běžná v ostatních zemích Evropské unie. Náhradní díly - a teď už i cena práce - jsou na srovnatelné úrovni. Řádově nižší byla cena života a zdraví. To ale změnil nový občanský zákoník, díky němuž se zvýšil tlak na soudce, aby částky za poškozené zdraví a za nemajetkové újmy přiznávali vyšší. A to s sebou ponese i přes konkurenční boj zvýšení cen povinného ručení.

Projeví se to už letos? A pokud ano, o kolik?

Pojistné by mělo každoročně vzrůst o jednotky procent, abychom udrželi vyrovnaný systém. Tedy abychom dokázali pokrýt všechny nároky včetně tříprocentního odvodu do Fondu zábrany škod, kam pojišťovny v roce 2015 poslaly 550 milionů korun. Určitě se ale bude lišit míra, jakou poroste pojistné u jednotlivých skupin řidičů. Nejvíce by logicky měli zaplatit ti, kteří se na silnicích nejhůře chovají.

Budou tedy pojišťovny více rozlišovat mezi skupinami řidičů? Když si přečtete diskuse na internetu, tak nejhorší jsou asi řidiči BMW, tedy by logicky měli platit víc, je-li to pravda...

Tak to bych patřil k nejhorším řidičům. Řídím BMW, protože táta celý život říkal, že jsou to nejlepší auta.

Kolikrát jste boural?

Měl jsem dvě nehody. Jedna z nich ale byla s peugeotem, který nebyl můj, nedobrzdil jsem za autem na křižovatce. Žádná ale nebyla fatální, měl jsem štěstí.

Bourají tedy řidiči BMW častěji a fatálněji?

Z našich čísel vyplývá, že řidiči této značky jsou skutečně častějšími účastníky nehod, v porovnání s majiteli vozů Škoda takřka dvojnásobně. To ale určitě není problém kvality, já jako řidič BMW jsem přesvědčen, že ta auta za to nemohou. Určitě však platí - a to všude ve světě - že rizikoví jsou mladí muži se silnými auty v nočních hodinách. Fatální bývají takzvané "diskonehody", kdy jede parta lidí z diskotéky, ze zábavy. Ať už hraje roli alkohol, nebo ne, tak nezkušenost a vliv kamarádů jsou ty nejrizikovější faktory. Proto v některých zemích máte pojišťovny, které takové mladé řidiče pojistí, ale jen od osmi od rána do osmi do večera.

To hrozí i v Česku? Mají se připravit mladí řidiči na pojištění platné jen od osmi do osmi?

Uvedl jsem to jako příklad z ciziny, ale není to vyloučené ani u nás. Pokud se najde skupina, kterou nebude chtít nikdo pojistit, objeví se třeba pojišťovna, která pojištění takto omezí. Zatím u nás takové extrémní případy nejsou. Ale pojišťovny přirozeně segmentují, neboli rozlišují jednotlivé skupiny lidí podle rizika. Mladý člověk z města tak platí vyšší povinné ručení než starší zkušený řidič z venkova. I proto nás trápí věci přicházející z Evropské unie, jako je genderová problematika, tedy otázka rozdílů mezi muži a ženami. Plně souhlasím, že nemůžeme nikoho diskriminovat, ale odlišné sazby vycházející z pojistné matematiky přece nejsou diskriminace. Politici do toho nemají vstupovat s nesmyslnými opatřeními. Snahou o odstranění diskriminace jsme byli paradoxně nuceni ženy v životním pojištění diskriminovat vyšším pojistným. A například starší lidé mají zvýšené riziko úrazů, tak to tak prostě statisticky je.

Přestat dělat rozdíly mezi starými a mladými ale Brusel zatím nezakazuje, ne?

Už probíhaly třeba diskuse, že starší lidé by neměli platit dražší cestovní pojištění. Jenže opakuji: to není diskriminace, to je princip pojištění.

Zůstaňme ještě u povinného ručení a havarijního pojištění. Může se někdo naopak těšit na nižší platby?

Myslím, že hodně ukáže nejbližší budoucnost. Jsou tu nová témata, třeba nástup elektromobilů. Může se stát, že lidé, kteří si je kupují, budou jezdit opatrněji. Navíc za nějakých deset let bude řidič spíš operátorem, jako je pilot letadla, který zapne autopilota. Ať se nám to líbí, nebo ne, lidský faktor bude daleko více omezen a bezpečnost bude zajištěna strojem. Už nyní za vás mnohé řeší různé systémy jako EPS, ABS, automatické brzdění či parkovací asistent. To není jako v době, kdy jsme dělali autoškolu a říkali nám "brzdi přerušovaně, podřazuj, nejezdi na neutrál".

Auta Googlu už v Kalifornii jezdí úplně sama. Jedno nedávno dokonce dostalo pokutu za příliš pomalou jízdu. Ta budou mít nižší pojištění než auta s řidiči-lidmi?

Pokud se sníží riziko a tedy i počet nehod, tak je logické, že cena bude tlačena dolů.

Když zmiňujete rizika - jeden vtip říká, že v anglické pojišťovně vám na základě statistiky řeknou, kolik lidí příští rok zemře. A v sicilské, kdo to bude. Přeneseno k nám - jak se liší český trh od rakouského, odkud pochází vaše mateřská společnost?

Z pohledu nabídky produktů jsou oba trhy velmi podobné. Rozdíl je určitě v celkové vyspělosti. Třeba pojištění odpovědnosti v běžném životě mají Rakušané, ale třeba i Němci zažitější než my, v tom je velký rozdíl. Když někomu nyní způsobíte škodu, tak podle nového občanského zákoníku vás české soudy mohou odsoudit k zaplacení mnohem vyšších částek, než na které jsme byli zvyklí, i milionových. A to se týká nejen obyčejných lidí, ale také malých a středních podnikatelů, kteří na to podle mého názoru nekladou dostatečný důraz.

Lidé z pojišťoven a makléři vypadají jako seriózní pánové a dámy, ale v posledním čtvrtroce se mezi nimi udála krutá řež kvůli zákonu o pojišťovnictví, zejména kvůli životním pojistkám...

Způsob, jakým se v této zemi prodává životní pojištění, není ideální. Produkt je správný a užitečný, ale musí mít dlouhodobé trvání. To, že se ročně prodává osm set tisíc pojištění, ale osm set tisíc se jich zároveň zruší, je určitě špatně. Dnes je provize vyplácena v podstatě ihned a zprostředkovatel není nijak motivován o klienta pečovat v dalších letech, dokonce spíše naopak. Stává se bohužel často, že někteří "poradci" nabídnou zákazníkovi po dvou letech novou smlouvu.

Vždy ale platí v podstatě u všech smluv životního pojištění klíčová zákonitost - když ji předčasně vypovíte, určitě to bude nevýhodné. Náklady smlouvy jsou totiž placeny především v prvních letech, a když už jsou uhrazeny, je nesmysl vypovídat smlouvu a platit jinde zase nové náklady smlouvy. Když vám někdo navrhuje vypovědět předčasně smlouvu po dvou či třech letech, není to seriózní obchodní zástupce a vy na tom určitě proděláte.
Je tedy nutné, aby se odměny rozkládaly do delšího období, aby se i zprostředkovatelé starali o to, že klient nezruší pojištění po dvou, třech, čtyřech letech. Musí dojít k nějaké regulaci, protože tento systém se snad nikde na světě nevyvinul tak špatným směrem jako v České republice. A to říkám i přesto, že je nynější systém pro pojišťovny v podstatě výhodný.

Na druhou stranu je třeba říci, že většina zprostředkovatelů je naštěstí solidní a nikdy by takto nepostupovala.

Když na systému pojišťovny vydělávají, tak proč to chcete měnit?

Chceme-li mít spokojené klienty a kultivovaný a vyspělý trh, musíme tento systém změnit. Za nejhorší považuji, že nakonec je to klient, kdo platí provizi zbytečně několikrát, prostě jen proto, že není dostatečně informován a že jeho zprostředkovatel není dostatečně solidní. Jenže kdyby se nějaká pojišťovna sama rozhodla, že provize pro zprostředkovatele sníží, tak by patrně přišla o tržní podíl, a proto je zde nutný zásah státu. Nehledě na to, že regulátor trhu - Česká národní banka - systém delšího rozložení provizí v čase podporuje.

Chaos panuje i v důchodové reformě...

Bohužel ano. Především je třeba jasně všem říci, že jakékoli zabezpečení na stáří je správná věc, nemá smysl spoléhat se na stát, protože ten na to stejně nebude mít peníze. A poslední pokus vyřešit tento problém formou takzvaného druhého pilíře nebyl bohužel úspěšný, protože chyběl širší politický konsenzus. My jsme si ale na základě zkušeností z ciziny řekli, že jako skupina VIG do druhého pilíře nepůjdeme.

Ještě jednou politika: proč si stále v Česku nemůžeme připojistit lepší péči ve zdravotnictví?

Velmi mě to mrzí a například i v tom je obrovský rozdíl mezi Českem a Rakouskem, kde stát nabízí základní úroveň péče a nad tento standard je možné se pojistit. Je možné si připlatit skutečné zdravotní pojištění - třeba jednolůžkový pokoj s televizí, osobní sestru i to, že vás bude operovat primář. Jde o obrovský zdroj příjmů pro zdravotnictví. Kdyby to bylo možné v Česku, mohlo by se jednat o miliardy korun navíc.

Proč to v Česku nejde?

Je to politicky citlivé téma, protože představa mnoha lidí i politiků je, že zdravotnictví mají mít všichni zadarmo. Musí se ale stanovit standard a z toho vyplyne nadstandard - tedy servis, služba, za kterou si budete moci připlatit například formou komerčního pojištění. Pojišťovny by pak také více "viděly" do systému zdravotní péče. A stejně jako nyní neposílají své klienty do špatných autoservisů, neposílaly by je do nekvalitních zdravotnických zařízení. To by byl tlak na nemocnice, aby poskytovaly perfektní servis. A kdo chce mít v nemocnici kvalitní jídlo a pokoj sám pro sebe, ať ho má, když si ho zaplatí. Myslím si, že to bude dříve nebo později možné i v Česku.

Opravdu se to stane, když tady Ústavní soud označil za protiústavní i regulační poplatky ve zdravotnictví?

Stane se to ve chvíli, kdy bude třeba dostat více peněz do zdravotnictví. A až najdou politici odvahu říct, že zdravotnictví je "zadarmo", ale jen na nějaké standardní úrovni. Kvalita léčby je u nás stále na vysoké úrovni. Ale vidím prostor a rezervy v tom, jak nemocnice vypadají, jaký mají objednávkový systém, jak se chová asistenční personál. Tam by peníze navíc hodně pomohly. Bojuji o to celou dobu, co jsem v pojišťovnictví...

Tedy skoro dvacet let a pořád nic. Necítíte se po takové době v jedné pojišťovně vyhořelý?

Občas skutečně ano. Ale snažím se mít kolem sebe lidi, kteří se se mnou baví upřímně a kteří říkají, co si opravdu myslí. To mi dodává energii. Často lidé nadřízeným spíše říkají, o čem jsou přesvědčeni, že by jim měli říkat. A to si myslím, že je chyba. Obecně platí i to, že zejména ve velkých firmách s více vrstvami řízení nesmí vedení přestat vnímat realitu a běžný život. Mě nohama na zemi paradoxně drží létání...

Stále tedy pilotujete i velká dopravní letadla?

Ano.

Už jste kapitánem?

Jsem již několik let držitelem licence dopravního pilota a na některých typech letadel jsem i kapitánem. Snažím se létat jednou týdně. S Airbusem 320 ČSA absolvuji většinou krátké linky po Evropě. Stále platí, že za to neberu peníze. Ty prostředky jdou na charitu a pro mě je to jen koníček. Někdo si čistí hlavu na golfu nebo na tenisu, já v letadle. Tam nikoho nezajímá, že jste na zemi ředitel pojišťovny, musíte prostě perfektně odvést práci, protože tam nikdo neodpustí chybu. Přestože je létání sešněrováno mnoha pravidly, je to pro mě určitým způsobem svoboda. Ale i tady stejně jako v ostatních oborech platí, že se můžete a musíte učit od starších a zkušenějších. A slovo, které bych chtěl zdůraznit, je pokora. Nejen v létání či v managementu, ale ve všem co děláme - přistupovat k věcem s pokorou mi v dnešní společnosti trochu chybí.

Martin Diviš (42) Vystudoval Západočeskou univerzitu a Zemědělskou univerzitu v Praze. V Kooperativě působí dvacet let. Začínal na pozici tiskového mluvčího. Od roku 2001 byl ředitelem marketingu a komunikace. Generálním ředitelem se stal v roce 2008. Stojí rovněž v čele skupiny Vienna Insurance Group ČR, kterou tvoří Kooperativa, Česká podnikatelská pojišťovna a Pojišťovna České spořitelny. Přes dva roky je prezidentem České asociace pojišťoven. Jeho koníčkem je létání, pilotuje dopravní letadla.

Čtěte dále

další zprávy