Baťův mrakodrap ve Zlíně byl druhý nejvyšší v Evropě

30.10. 06:15 | Autor: ČTK

Na přelomu let 1938 a 1939 se vedení obuvnické firmy Baťa přestěhovalo ve Zlíně do zbrusu nového domu. Nebyla to přitom obyčejná stavba, ale v té době druhá nejvyšší budova v Evropě, která dodnes poutá pozornost elegancí i přirozeným zakomponováním do baťovského města. Mrakodrap vysoký 77,5 metru byl oficiálně dokončen 15. prosince 1938. Před 15 lety, 30. října 2004, pak byla budova otevřena po rozsáhlé rekonstrukci, která jí nejen vrátila původní lesk, ale také ji přeměnila v sídlo Zlínského kraje a finančního úřadu.

Stavba z ateliéru architekta Vladimíra Karfíka vyrostla za pouhé dva roky od položení základů. Udává se, že železobetonový skelet mrakodrapu postavilo 40 dělníků se čtyřmi jeřáby za 160 dnů. Rychlosti se ale nelze divit, v konstrukci byl použit v té době už osvědčený baťovský modul o rozměrech 6,15 krát 6,15 metru. Prostor mezi sloupy vyplnily cihly, na vnější plášť budovy byly použity keramické obklady. Stavba, která je kromě výšky i 80 metrů dlouhá a 20 metrů široká, přirozeně zapadla mezi ostatní tovární budovy ve městě.

První z více než dva tisíce úředníků Baťova koncernu usedli v ještě rozestavěné budově již v květnu 1938, kdy stavbaři předali první tři patra. K dispozici měli tehdy nejmodernější techniku - od výtahů přes telefony až po klimatizaci. Svou dobu předběhlo i samo pojetí kanceláří, celé patro tvořila jediná velká místnost. V případě potřeby ale mohl být prostor rozdělen na menší místnosti, a to předem připravenými typizovanými příčkami z oceli, dřeva a skla. Výjimkou bylo osmé patro, kde sídlilo vedení závodů včetně nejvyššího šéfa.

Jan Antonín Baťa měl ale ještě jednu zvláštní kancelář, která dodnes budí zájem odborníků i veřejnosti. Jeden ze sloupců "buněk", ze kterých se konstrukce mrakodrapu skládá, totiž neměl podlahy a tvořil tak vlastně obrovskou výtahovou šachtu. V ní byla kabina o rozměrech šest krát šest metrů, v níž měl ředitel plně vybavenou pracovnu. Nechyběla klimatizace, telefon a součástí pojízdné kanceláře bylo i umyvadlo s teplou a studenou vodou a odpadem. Baťa tak mohl při své práci kdykoliv navštívit podřízené v ostatních patrech.

Jan Antonín Baťa si ale budovy s číslem 21 dlouho neužil, po německé okupaci se totiž do Československa již nevrátil. Budova přežila až do konce 20. století bez větších zásahů. V listopadu 1944 náhodou unikla poškození při bombardování, které poničilo část Baťovy továrny, po únoru 1948 změnila její tvář výrazněji jen přístavba vzorkovny na střešní terase z konce 50. let. Velké rekonstrukce se zlínský mrakodrap dočkal až na počátku 21. století, proměna v sídlo krajského a finančního úřadu z let 2003 a 2004 přišla na téměř 630 milionů korun. Citlivá úprava slavného domu dokonce získala cenu v soutěži Grand Prix Obce architektů.

Foto: ČTK/Glück Dalibor

Autor: ČTK