Pohon všech čtyř kol

22.09. 00:00 | Autor:

Na pohonu všech kol založilo svůj marketing Audi. V Česku mnohdy (a zcela nesprávně) považovaný za záruku skvělých jízdních vlastností

Čím více poháněných kol, tím rovnoměrnější bude rozdělení točivého momentu motoru na jednotlivé pneumatiky – proto nemají „čtyřkolky“ konkurenci, pokud jde o akceleraci na mokru nebo schopnost vystoupat do zasněženého kopce.

Výrobci armádní techniky nebo terénních vozidel to pochopili již dávno, ale u osobních aut pohon 4x4 (nazývaný také 4WD nebo AWD z anglického All Wheel Drive) dlouho narážel na technická omezení, zejména vysokou hmotnost a velmi problematické jízdní vlastnosti – pro pohon s pevným rozdělením točivého momentu mezi nápravami v poměru 50:50 je typická extrémní nedotáčivost neboli snaha „jet rovně“.

ČTĚTE TAKÉ: Pohon předních kol

Subaru založilo svou existenci na vynikajícím pohonu všech kol. Přestože jiní výrobci experimentovali se „čtyřkolkami“ již dříve, průlom zaznamenalo až Audi s modelem Quattro na začátku 80. let dvacátého století – nejdříve na rychlostních zkouškách rallye, následně také u zákazníků.

Technicky lze pohon všech kol realizovat mnoha různými způsoby, od primitivního pevného spojení (jako u starých vojenských vozidel) přes mechanický šnekový diferenciál nebo viskózní spojku až po elektronicky řízenou lamelovou spojku (Haldex). V závislosti na použitém řešení může být pohon 4x4 aktivní stále, připojován ručně řidičem (mechanicky – pákou nebo elektronicky – tlačítkem), popřípadě se aktivovat samočinně, když řídící elektronika detekuje prokluz kol.

ČTĚTE TAKÉ: Pohon zadních kol

Saab se s uvedením pohonu všech kol za konkurencí opozdil. Výhodou pohonu všech čtyř kol je trakce, ať již na zasněžené silnici nebo v hlubokém blátě – ne nadarmo je tahle koncepce nerozlučně spjata s terénními auty. Na druhé straně stojí celá řada nevýhod. Auto 4x4 bude vždy těžší a tím i žíznivější, protože s sebou vozí dodatečný „hardware“. Čtyřkolky bývají v mezních situacích velmi silně nedotáčivé a po ubrání plynu se nesrovnají do stopy tak rychle jako „předokolky“. Moderní systémy aktivního přerozdělování točivého momentu mezi obě nápravy přitom představují nanejvýš částečnou dopomoc. Výjimku představují pouze některá sportovní auta.

Pohon 4x4 navíc zabírá v autě místo, které by bylo možné využít jinak. A ještě je tu psychologický problém: řada řidičů přisuzuje „čtyřkolkám“ nadpozemské schopnosti (patrně díky jejich popularitě v automobilových rallye) a podle toho s nimi jezdí, zejména na mokru nebo na sněhu. Čtyřkolka ovšem neprojede zatáčku o nic rychleji a nebrzdí o nic účinněji než auto s pohonem jedné nápravy – a pokud ano (Mitsubishi Evo, Nissan GT-R), vděčí za to úplně jiným věcem než způsobu pohonu...

TESTOVÁNO REDAKTORY TÝDEN.CZ: BMW X5, Honda CR-V, Citroën C-Crosser,Mercedes-Benz GL, Opel Antara, Porsche Cayenne, Range Rover, Toyota Land Cruiser, Land Rover Defender 110, Mitsubishi Lancer Evo IX, Subaru Impreza WRX STi, A udi A6 Allroad, BMW 530xd Touring, Audi R8