Než doručovatele nahradí drony aneb Těžký život kurýra

28.05. 05:30 | Autor: Marek Táborský

"Je květen, to bude pohodička," maluji si při oblékání kurýrní bundy. Se shonem kolem Vánoc se přeci teplý jarní den nemůže srovnávat ani v nejmenším. To ještě nevím, že na mne čeká narvaná dodávka a sedmdesát čekajících zákazníků.

Na recepci v centrálním depu společnosti DPD v Modleticích u Prahy si prohlížíme drony. "V jejich vývoji jsme už poměrně daleko. Zatím ale ne tak, že vám doručí zboží až na zahradu. Prvním krokem mají být sběrné věže, odběrové místo, kam dron balík doveze," vyhlíží budoucnost Michal Pokorný z projektového oddělení, který ve firmě DPD pracuje už 22 let. Zatím jde o hudbu budoucnosti. Dnes si ozkoušíme vše "postaru".

Je osm ráno, ale depu se už pár hodin pracuje. Ba co víc, někteří zaměstnanci mají první část úkolů splněnou. Po pásech proudí z pěti vykládkových oken zbytky balíků, které ráno dovezly kamiony. Přes třídiče se valí do jednotlivých hal a odtud přímo ke kurýrům. Ti si krabice skenují a od půl šesté rovnají do dodávek. Na pohled jednoduchá činnost je ta největší věda.

Nakládání dodávky balíky. Žádné bezhlavé nakládání. Systematické myšlení je základ. Působí to jako vyšší level hry Tetris - nejenže se musejí všechny zásilky nacpat do dodávky, ale zároveň je nutné vyskládat je dle itineráře. Nejdříve rozvážené patří co nejblíže ke dveřím, odpolední až ke kabině.

Potřeba je i slušná fyzička. Kurýři nejsou žádní cvalíci, vždyť od rána dřepují s balíky, přenášejí je, rovnají... Těžko si představit, jak to tady vypadá před Vánocemi, v sezoně, která startuje už koncem října. "To kurýři často rozvážejí až do jednadvaceti hodin. Stejně jako během černých pátků," připomíná dny nákupních horeček Michal Pokorný. "I během sezony si držíme 96procentní doručovací úspěšnost do druhého dne od podání," pyšní se ve firmě.

Uf... Nakládací dřina je za námi. "Musíš se naučit udělat si v tom svůj systém a co nejvíce si práci zjednodušit. Noví řidiči mívají se skládáním problém," přiznává sedmadvacetiletý kurýr Oldřich Bílek. V oboru pracuje sedm let, ve firmě DPD zaučuje nové řidiče. Teď ještě rozpis adres a balíků pomocí softwaru nahrát do čtečky a hurá na středočeské silnice - 70 zákazníků na nás čeká v okolí Říčan.

"To bychom mohli do tří stihnout," odhaduje optimisticky můj dnešní parťák. Počítač už naplánoval trasu. Zařízení automaticky rozešle SMS příjemcům s přibližným časem příjezdu a informací o tom, zda lze dobírku platit i kartou. V případě prodlevy umí rozeslat i upozornění na pozdější dodání.

Pozor na psy!

Suneme se po ucpané okresce, pak najíždíme takřka na polňačku, kterou se dostáváme k domečkům v obci Tehovec. Tam vykládáme první balíky, většinou až ke dveřím. Navzdory hrozbě hlídacích psů. "Znám svou trasu, vím, ke komu mohu vstoupit na pozemek. Pes ale většinou vycítí, jestli je člověk hajzl, nebo ne," ubezpečuje mne Olda.

Jeden z prvních zákazníků není doma. "Můžu vám to hodit do Vyžlovky, mám to při cestě. Budu tam tak za čtyřicet minut," upravuje kurýr po telefonu svůj itinerář. Ne vždy je dohoda jednoduchá. "S některými lidmi bývá problém. Neuvědomují si, že máme předem nastavené trasy a spustí na nás, že si zaplatili za doručení balíku a chtějí ho přivézt přesně tam, kde aktuálně jsou. Většina je naštěstí schopná kompromisu."

I tak se ale harmonogram trasy naruší a řidiči si musejí vzpomenout na dřívější doby, kdy jejich jízdu neurčoval navigační systém. Rodinné domky střídají skladiště v Mukařově. Poprvé dostávám do ruky skener. Vytahujeme kvarteto těžkých balíků. Načítám kód a rázem mám všechny informace na displeji. "Budete platit hotově nebo kartou?" vyzvídám u zákazníka. "Ještě podpis," podávám zařízení a získávám elektronický autogram.

Za dvě minuty je hotovo a míříme dál. Cestou stavíme i v bance, kde odkládáme balík peněz za dobírky. Žádný problém se dnes nekoná. Někteří lidé přidávají i milé spropitné. "Tady se člověk nenudí, každý den je jiný, stereotyp nehrozí," říká Oldřich. Souhlasím. Je vidět, jak práce ubývá, auto se začíná rychle vyprazdňovat. Je lehce po třetí hodině, vracíme dodávku do depa v Modleticích. Plán vyšel, i když to byla fuška. Za pár hodin přivezou kamiony stovky nových balíků a celý koloběh se rozjede nanovo.

Foto: Karel Šanda

Autor: Marek Táborský