Kam to bude? Kolem světa. Příběhy odvážných cestovatelek

12.04. 12:44 | Autor: Marek Táborský

Monika Barková stopuje s cedulí "Kolem světa".

Na dlouhé měsíce si nechají zdát o své posteli, hygienických návycích i sociálních jistotách. Cestování se stalo jejich drogou, o niž se nehodlají s nikým dělit, a rozhodně nepotřebují držet za ručičku. Ke splnění snů stačí třem odvážným cestovatelkám surf, motorka či jen zvednutý palec na kraji silnice.

Jak upoutat pozornost řidičů při stopování? Třeba cedulí Around the World (Kolem světa). "Vyrobila jsem si ji po cestě z Balatonu do Záhřebu, když mi nikdo nechtěl zastavit. A hned se začali chytat," směje se šestadvacetiletá Monika Borková. Se zdviženým palcem u krajnice procestovala východní Asii, stopem zvládla cestu z Turecka do Anglie, odkud v dubnu vyráží směr Irsko, Island a Kanada. "Za rok chci projet od východu k západu," plánuje.

Specifická cedulka jí dává svobodu vybrat si svého řidiče. "Nevědí, kam jedu.
Když se mi někdo nezdá, zdvořile odmítnu, že mířím jinam," prozrazuje svůj recept s tím, že nejlépe se stopuje na Balkánu. Horší zážitky má naopak s příliš dotěrnými Italy. "Po pěti minutách na mě zpravidla začali sahat. To jsem pak začala předstírat nevolnost. Radši zastaví, než abych jim pozvracela auto," prozrazuje obranný fígl.

Zažila jen jednu krizi. V Indonésii se ji pokusili v autobusu znásilnit řidič a výběrčí peněz. Naštěstí se ubránila. "Málem jsem se zhroutila, šla jsem pak v noci do města polní cestou. Všechno na mě padlo, svalila jsem se s pláčem do trávy a řekla si, že to balím. Najednou za mnou přišla koza a zamečela na mě. Hrozně mě to rozesmálo, postavila jsem se na nohy a řekla si, že jsem asi tam, kde mám být."

* Jak se dá vyžít za dvacet eur na tři dny?