Zápisník labužníka 2/2006

09.01. 00:00 | Autor:

Když z příkazu EU musely české firmy přestat používat názvy spojené s regionem originálního výrobce, vzbudilo to vlnu rozhořčení. Celý svět používá názvy Pilsner a Budweiser - a my nesmíme mít české šampaňské, burgundské, koňak, madeiru, norimberské klobásky, fetu, rokfór, camembert, gorgonzolu, parmezán? Nesmíme nazývat rumem tuzemáček z brambor?

Češi byli odjakživa zvyklí pojmenovávat své výrobky cizokrajnými názvy, zvyšovali tím jejich atraktivitu. Běžně vyráběli (a dodnes vyrábějí) polský salám, frankfurtské nebo vídeňské párky, španělské ptáčky... Běžně je na českých jídelních lístcích vídeňský řízek, dokonce z vepřového, což je trapné, protože pravý vídeňský řízek musí být pouze z telecího masa. Teď se najednou situace otočila, svět se chce opičit po nás. Na seznamu chráněných názvů (PDO) máme zatím jen tři značky českobudějovického piva. V některých případech jsme už měli smůlu.

Slovo pilsner (stejně jako moravské uzené nebo pražská šunka) bylo uznáno jako označení druhu, ne místa. A právě v těchto týdnech bojují naši zástupci v EU o exkluzivitu olomouckých syrečků a karlovarských oplatků. Odsunutí Němci totiž vyrábějí tyto speciality pod stejným názvem v Německu a Rakousku. Pokud jde o oplatky, lze argumentovat tím, že se k jejich výrobě používá karlovarská minerální voda, která není nikde jinde. A pokud jde o tvarůžky, můžeme se v kategorii „kyselých“ sýrů opravdu opírat o dlouhou tradici, protože první zmínka o výrobě syrečků touto metodou v Olomouci je už z roku 1452! Podobný německý Harzerkäse (harzští nejsou jen kanáři, ale také syrečky) se začal vyrábět až po ukončení třicetileté války! Je tedy velmi pravděpodobné, že metodu výroby syrečků z kyselého tvarohu přinesli do Německa čeští vojáci - a ne švýcarští, jak se Němci dodnes na základě legendy domnívají.

Autor: Vladimír Poštulka