Kontroluješ víno? Máš černého Petra!

Jak já tyhle scénky v restauraci nerad vídám. Nejprve lehčí pře o to, kdo vybere víno. To horší přijde pak: kdo ho ochutná? V restauraci jsem viděl i hosty, kteří rudli jak langusta čerstvě hozená do vroucí vody při pomyšlení, že by při ochutnání pohořeli. Tak tedy pár rad.

V první řadě kontrolujte vinětu, zdali ročník nebo i kvalitativní zařazení souhlasí s deklarací ve vinné kartě.

V každém dobrém podniku následuje prezentace korku. Nebojte se ho uchopit a přičichnout k němu - jen mějte na paměti, která strana korku „věznila" víno.

Korek může o víně prozradit různá tajemství. Nejen vada korku, ale i způsob, jakým byla láhev skladována. Je-li suchý a drolivý, láhev s největší pravděpodobností stála kdesi na polici a korek vysychal. V takovém případě se může stát, že víno oxiduje rychleji a stává se dříve „unaveným." Není to však pravidlem.

Dalším krokem k poznání kvality je jeho senzorické hodnocení. První na řadu přichází kontrola barvy vína a čirosti. O tom, co nemáme opomenout, jsme se zmiňovali posledně. Věnujme se tedy technice.

Jak správně testovat

1. Sklenku zásadně držíme za stopku, nikdy za „tělo". Je barbarství, pokud se vaše sklenka v průběhu večeře mění v netransparentní zapatlaný kus skla, ve kterém víno není ani vidět, ani cítit.

2. Jako druhé v pořadí přichází ovonění vína - tedy kontrola jeho aroma. Aby buket lépe vynikl, můžete si pomoci jeho lehkým provzdušněním. Nejlépe tak, že zatočíte sklenkou a víno v ní roztočíte. Pozor na kolegy vedle vás, točit s rozvahou, nemelete karbanátky!

Pokud máte strach, nechte sklenici postavenou na stole a pomalu točte, je to podstatně snazší.

Vinařský slovníček Stříbrná miska tastevin je znak sommeliérského řemesla. Nalévá se do ní víno k degustaci. Miska je různě vyboulena, takže se jednodušeji posuzuje čirost vína. Převážně se používá v Burgundsku.

Abyste správně přivoněli, směřujte nos ke stěně sklenice. Má to prostý důvod. Alkoholové výpary se odpařují uprostřed skla a naopak jeho buketní látky odcházejí po stěnách.

3. Konečně samotné ochutnání vína má rovněž své zásady. Degustační dávka, kterou vám sommeliér nebo číšník přidělí, by rozhodně neměla být příliš skoupá. Nebojte se pořádně napít, aby se víno rozlilo do celých úst. Zlehka si líznout špičkou jazyka rozhodně nestačí.

Chutě na vašem jazyku jsou rozděleny, a proto je nezbytné, pokud víno máte posoudit komplexně, aby se dostalo opravdu všude. Jestli víno nestačí, nechte si přilít.

Pro snazší definování kvality můžete do úst připustit i trochu vzduchu, a víno tak provzdušnit. Ano, je to ono legrační kloktání a srkání. Nebojte se toho, zvukové stopy se při chutnání nezbavíte, a společnost by se proto neměla pohoršovat.

Pokud jste nenarazili na žádný nešvar, či rušivý element, pak nezbývá než popřát: na zdraví!

Autor je sommeliér.
Foto: Profimedia, barrelsandbottles.co.uk, wineenthusiast.com

Čtěte dále

další zprávy