Konec vinných omylů!

Plastikový korek je šunt, profík pije víno zásadně při pokojové teplotě a do dna lahve musíte schovat nejmíň tři prsty - jinak to ani nemá cenu pít. A jaké vinné mýty znáte vy?

Mýtus plastikového korku

Dobře vzpomínám na dobu, kdy na český trh prvně přišel plastikový korek, tuším odněkud z Nového světa. Netrvalo dlouho a mýtus neadekvátní náhrady za "opravdový korek" byl na světě. Zarputilci žasli a staří klasici se otáčeli zády a a aniž by víno kdy ochutnali, rovnou přiřkli plastikovému korku flastr levného produktu masové výroby. 

To však ještě nikdo netušil, co na nás revolucionáři v oblasti uzávěrů vín chystají. Zanedlouho jsme tu měli šroubovací uzávěr a dále pak takzvaný vino-lok, tedy zátku vyrobenou ze skla. Mnozí k těmto novinkám otevřeně deklarovali nedůvěru. Dnes se ale tábor odpůrců syntetických uzávěrů značně zmenšil.

Takový uzávěr totiž není na škodu. Samozřejmě mluvíme-li o vínech určených k rychlé konzumaci. Zátka, ať už plastová či kovová, má několikanásobně vyšší těsnost, což ponechá vínu svěžest, a navíc nemusíte mít strach, že víno bude páchnout korkem. Já osobně inovace nezatracuji, i když klasika je klasika.

Mýtus pokojové teploty

Není to jen mýtus korku, který konzumentům našeptává neslyšitelný hlas. Jedním z nejvíce oblíbených pověr bývá ona slavná pokojová teplota. Když slyším "pít při pokojové teplotě", krve by se ve mně nedořezal. Nicméně je „pokojová teplota" do značné míry zajímavým pojmem.

Pokud mě mysl neklame, dříve se uvádělo za pokojovou teplotu - myšlena je teplota v pokoji jako taková - zhruba 18 stupňů, což by pro víno (červené) nebylo nesnesitelné. Teprve kolem šedesátých let se zavedla míra nová, pravděpodobně díky nadbytku uhlí a vyššímu standardu. Ta se dodnes pohybuje kolem 20 stupňů. Přiznejme si ale, že se teplota v našich domácnostech pohybuje ještě o tři čtyři čárky výše - a to má na víno stejný vliv jako mráz na rozkvetlou růži.

Mýtus vypouklého dna

Mnohokrát se mě lidé ptají, proč je dno láhve vypouklé tak, že tam bez obav schováte i pár prstů. Není to globální věc, ale u vín, zpravidla červených s vyšší kvalitou, se předpokládá nějaká doba zrání v lahvi,  a pak má vypouklé dno svou funkci.

Vinařský slovníček Vino-lok je uzávěr vína vyrobený ze skla. "Sklo na sklo" zaručuje naturální a naprosto hygienické ošetření vína. Jedni z průkopníků byli rakouští vinaři. U nás je stále považováno za novinku, nicméně naši jižní sousedé ji praktikují od roku 2003.

Ve víně se zráním začnou vyvíjet nejrůznější kaly a sedimenty. Nelekejte se jich, jde o doprovodný jev stárnutí vína. Tyto kaly, zprvu jemné, se usazují na dně láhve, a proti rozvíření slouží právě ono vypouklé dno. Jedná se v podstatě o kužel vytrčený do nitra láhve, tudíž se sediment nemá šanci usazovat celoplošně, ale jen v ohybech dna, což rozvíření značně ztěžuje.

Proto by se dalo říci, že takové lahve předurčují „lepší vína." Rozhodně se ale nejedná o pravidlo - větší pozornost věnujte vždy údajům na vinětě a mějte na paměti, že image není vždy zárukou kvality.

Autor je sommeliér.
Foto: Profimedia

Čtěte dále

další zprávy