U dvou Kohoutků. Velké porce a ...

01.06. 11:11 | Autor: Miroslav Macek

Pardubická restaurace U dvou Kohoutků je díky své poloze nenápadně skrytá očím kolemjdoucích. Naleznete ji v přízemním dvorním traktu, k němuž vede z ulice dlouhá chodba. Velké K v názvu napovídá, že majiteli podniku jsou Jan a Tomáš Kohoutkové.

Jejich restaurace je v místě známá "hostujícími kuchaři", vařili zde například Zdeněk Pohlreich, Dalibor Navrátil, Roman Vaněk či Václav Frič a se svými italskými specialitami se sem chystá Ricardo Lucque z pražské restaurace La Finestra di Cucina. Což je činnost jistě velmi záslužná, neboť praktické osvěty v podobě školení mlsných jazýčků není nikdy dost.

Restaurace U dvou Kohoutků. Rozhodli jsme se však "přepadnout" tuto restauraci v pravé poledne všedního dne, abychom zjistili, jak se o hosty starají sami, bez hostujících šéfů kuchyně. Dvě místnosti, kuřácká a nekuřácká, mají celkem 55 míst u stolů, v létě přibude pětatřicet na venkovní zahrádce. Zadní, nekuřácká místnost má ozdobné prvky z neomítnutých cihel, barevně ladící dlaždice na podlaze a bohužel intenzivně červené stěny, které spolu s černými koženkovými potahy masivnějších křesílek působí poněkud pekelnicky.

Zbytečné vady na kráse interiéru

Hostující šéfkuchaři v restauraci vykouzlí leccos. Ihned sním o stěnách v takové barvě, která by relativně nízkou místnost prosvětlila a dala vyniknout struktuře cihel, a o světlejších potazích křesel. Také levné umělohmotné krytky klimatizace a rozšklebená krabice s dráty v rohu u našeho stolu představují vady na kráse. Možná řeknete: drobnosti... Ale právě proto nechápu, proč tu vůbec jsou, když je známo, že očima se také jí (a netýká se to zdaleka jen vzhledu jídla).

Úslužná obsluha přináší jídelní lístky: množství jídel je překvapivě velké, což nebývá dobré znamení, spíše naopak. Petra si objednává domácí carpaccio s parmezánem a dále pečeného králíka se špekovými knedlíky, já hovězí vývar (ideální tester kvality restaurace) a taktéž králíka. Vinný lístek obsahuje asi desítku moravských vín a pár levnějších cizích, bohužel jsme hned upozorněni, že lístek je "v přestavbě" a většina vín tedy není k dispozici. Což je s podivem a na pováženou. Nakonec volíme z nouze Mádlovo barikované svatovavřinecké z roku 1996.

Pak čekáme téměř dvacet minut na předkrm... Ten je však - vzhledem k tomu, co bylo napsáno výše - velmi příjemným překvapením: hovězí vývar je chuťově výborný, žádné glutamáty, zeleninka tence nakrájená, chutná a nerozvařená, počet ok na hladině vzorový. Carpaccio s parmezánem taktéž výborné chuti a konzistence. Dalším lahodným překvapením jsou čerstvě rozpečené bagetky; opravdu skvělé.

Jídlo rozhoduje, zbytek lze vylepšit

Hlavní chod už přichází ve správný čas: králičí kýta je dokonale propečená, štavnatá, výborné chuti, omáčka hustá, se spoustou chuťových odstínů, škvarkové knedlíky chuťově ladí a porce je přímo obří. Jedinou vadou je asi deset růžiček vařené kapusty, tvrdých a takové chuti, která by okamžitě přebila jemné valéry masa a omáčky. Pro mne zcela nadbytečné, zůstaly tedy na talíři.

Gurmán, expolitik a publicista Miroslav Macek hodnotil v Pardubicích. Říkám si, že večer bych takovou porci, po předkrmu a před sýrem či dezertem, určitě nezvládl a v duchu radím majitelům, aby vedle těchto jistě žádaných veleporcí nabízeli (zvláště večer) také menší, degustační.

Po delší chvíli, určené k dopití vína a lehkému vytrávení, platíme nepražský, Pardubicím přiměřený účet a zcela nasyceni odcházíme s tím, že tuto restauraci můžeme, co se jídla týká, všem bez obav doporučit. A když tam budeme všichni chodit častěji, majitelé jistě rádi část utržených peněz investují do zkrášlení prostoru a nezbytného doplnění vinného sklepa; svou invenci zase do vychytání drobných nedostatků. Pak to bude restaurace zcela k nepominutí!