Ďáblova kostka zvaná bujon

12.06. 07:39 | Autor: Vladimír Poštulka

Několik známých bylo rozhořčeno, že se slavný kuchař Marco Pierre White nechal najmout k reklamě na bujonovou kostku.

Protože znám Whiteův příběh dosti podrobně, slíbil jsem jim, že zveřejním svůj názor na věc. Tak tedy: Marco Pierre White (1961) je napůl Angličan, napůl Ital. Když dosáhl Kristových let, stal se nejmladším kuchařem, kterému byly do té doby uděleny tři hvězdičky Michelin. Zažil strmou a zářivou kariéru, vychoval mnoho pozdějších kuchařských hvězd. Potom však náhle skončil.

Naposled vařil v londýnské restauraci Oak Room v roce 1992 – tedy před devatenácti lety! Pak definitivně ukončil šéfkuchařskou činnost, vrátil michelinské hvězdy a od té doby se věnuje pouze podnikání.

Je sice majitelem či spolumajitelem několika restaurací, ale není v nich veden jako šéfkuchař – a žádná z těchto restaurací nepatří mezi špičkové podniky. Nyní White vaří jen občas v televizi a vydává knihy receptů. Jeho někdejší žák a později velký soupeř Gordon Ramsay před časem prohlásil: "White chce prostě vydělávat peníze snadnějším způsobem.“ A to zřejmě vysvětluje i Whiteovu účast ve zmíněné reklamě.

Mně na ní vadí v podstatě jen jedno: White není (jak vyplývá z výše uvedených faktů) už velmi dlouho michelinským kuchařem, je pouze "bývalým“ michelinským kuchařem, což by v reklamním šotu mělo být uvedeno, pokud nemá jít o klamavou reklamu. Neboť kuchaři, kteří jsou nositeli hvězd Michelin, by nikdy nepřiznali, že používají bujonovou kostku.

Každý z nich si samozřejmě vyrábí základní vývary sám, z přírodních a čerstvých surovin. Kdyby se komisaři Michelinu dozvěděli, že se v té či oné restauraci používá kostka, asi by dotyčnému podniku hvězdičku ihned odebrali. Už několikrát se to stalo. Naposledy na to doplatil Francouz Marc Veyrat. Přišel o tři najednou.

Je možné, že White je opravdu přesvědčen o kvalitě oné bujonové kostky, ale pokud jde o mne osobně, já bych si ji nekoupil, i když jí dělá reklamu White. Nebo dokonce právě proto.

Foto: Profimedia

Autor: Vladimír Poštulka