Švorcová: Jako prezident by se mi líbil Vojta Filip

08.08. 17:01 | Autor: Renata Kalenská

Jak by dnes vypadalo Česko podle gusta komunistické ikony JIŘINY ŠVORCOVÉ? Koho by posadila na Hrad a do Strakovky? Z totalitního režimu, který populární herečka celý život obhajovala, toho v jejích dnešních vizích moc nezbylo. Cenzura? Političtí vězňové? Tak slaboduché chyby by prý už strana neopakovala. Poslední rozhovor s Jiřinou Švorcovou pro časopis Týden vznikal v listopadu minulého roku.

Co vás na dnešním světě nejvíce pobuřuje?

Mě pobuřuje to, že se po listopadu na chvíli zhaslo a v té právní tmě zmizely letadlové lodi naší ekonomiky. Co mě ale nejvíc bolí - a to je horší než výraz "pobuřuje" - jsou bezdomovci. Bolí mě i nezaměstnanost. A to nebudu mluvit o kontrastu, například o bujarých večírcích našich celebrit. To by vypadalo, že ze mě mluví slepá závist.

Nějaké večírky byly i za vás, ne?

Ne! Takového druhu ne. Já jsem zažila třeba večírky, které manželka pana prezidenta Novotného pořádala pro zaměstnankyně Hradu jako oslavy Mezinárodního dne žen. Konaly se ráno před začátkem práce, přišli tam pozvaní umělci - a přišli rádi. Odehrála se slavnostní část, zpívalo se, recitovalo. A pak nás, účinkující, paní prezidentová pozvala na snídani. Na dobrou snídani, kde byly i české buchty, které všichni pochvalovali. Hlavně Jiřina Bohdalová, ta je milovala. Tenkrát tam byl i Waldemar Matuška, který seděl přímo přes roh u manželky prezidenta. Trošku si líznul a říkal: "Panímámo, proč mě pantatínek nemá rád? Vždyť já už nezpívám ,Toníček pádí‘, já zpívám ,koníček pádí‘. Vždyť já mám pantatínka rád!" Bylo to hezký.

A co takové večírky, jaké popisuje Karel Kachyňa s Janem Procházkou ve filmu Ucho?

Takové jsem nikdy, nikdy nezažila! A tenkrát mě ten film udivil, protože Kachyňa i Procházka byli osobními přáteli prezidenta Novotného.

Jaké postavení by ve vašem vysněném světě měla mít komunistická strana?

Legální postavení legitimní strany - a pokud možno vládní strany! -, která bude mít stejný přístup do sdělovacích prostředků jako všechny ostatní.

Tak je to už dnes, kromě toho, že komunisti nejsou ve vládě.

Ale, ale, ale, ale! Mají stejný přístup do sdělovacích prostředků? Co dělá televize? O tom mě nepřesvědčíte, má milá.

Před každými volbami sedí komunisti v televizních debatách.

No, počkejte. Někde jsem četla takovou analýzu. Naši funkcionáři nemají takový přístup jako jiné politické strany. Nebudu se s vámi na tohle téma hádat, jo?

Už ani ve vašich představách by komunisti neměli být hlavní politickou silou?

Být hlavní, vedoucí, ne-li jedinou politickou stranou je velice ošidné a nebezpečné a myslím, že na toto postavení naše strana jaksi dojela. A byla by blbá - tedy ti, co ji řídí -, kdyby něco podobného chtěli zopakovat.

Kdo by se vám líbil jako prezident?

Mně by se jako prezident - odmyšleno od věku - líbil Zdeněk Mahler. To je osobnost, které věřím, která má rozhled, je to kulturní člověk s velkým morálním kreditem. Jenomže má roky. A kdybych měla opravdu hledat prezidenta? Nemám přehled. Žiju v ústraní!

Ale prosím vás. Kolikrát komunisti vystoupili v televizi, o tom přehled máte.

Protože je sleduju!

A žádný komunista by se vám jako prezident nelíbil?

Mně by se líbil Vojta Filip, protože ho považuju za rozumného, sečtělého, vzdělaného, charakterního. A je dokonce i hezkej, což u pana prezidenta nemusí vadit, že.

A kdo by byl předsedou vlády?

Hele, já jsem si už po listopadu naivně myslela, že předsedou vlády bude jedna z vůdčích osobností, a to Čuba! Ten uměl podnikat i v rámci socialistických omezení, která tenkrát byla. On byl člověk na svém místě.

Fotogalerie:

Zemřela herečka Jiřina Švorcová

A jeho Slušovice neplatily daně.

Ale dejte pokoj. Byli čubovci a protičubovci, kteří mu to vyčítali, já bych to řekla takhle: dokázal využít možností, které mělo družstevnictví a které neměli ředitelé fabrik. Tím vznikaly konflikty, které byly. Já u něho byla jednou na návštěvě, bylo to vzrušující a obdivuhodné! Třeba jeho kancelář bylo to nejskromnější, co jste mohla vidět! Žádné paláce, nic takového. Nic na efekt.

Nenápadnou kancelář má i Václav Kočka na pražském Výstavišti.

Tak ono na tom asi něco bude! Okázalost totiž ukazuje na charakter člověka. A Čuba rozuměl věcem, uměl. Co se týče té dnešní komunistické garnitury, tak třeba Kováčik, ten je chytrej a rozumí zemědělství. Otázka je, jestli se vyzná i v dalších oborech. Neříkám, že předseda vlády musí rozumět všemu, ale obecný široký rozhled musí mít o všem.

Vy byste byla ochotna jít do aktivní politiky? Teď zapomeňte na svůj věk a zdraví...

Já myslím, že bych na to neměla.

Myslíte inteligencí?

Povahou, vzděláním, přehledem. Mám zkrátka dojem, že bych na to neměla. Netroufla bych si na to.

Zmínila jste Františka Čubu. Jak by ve vašich představách pokračujícího socialismu vypadal dnešní venkov?

Mám pocit, že to naše družstevní zemědělství bylo na vysoké úrovni. Dokonce nám ho svět záviděl. Mělo to své chyby a mouchy, kus od kusu, družstvo od družstva. Ale v zásadě lidé měli práci i dostatek peněz. Třeba v naší rodině měl automobil jako první krmič dobytka v družstvu Černilov na Hradecku. Nebo si vezměte kulturní domy. Je fakt, že se často stavěly zbytečně veliké. Ale žily! Řeknu vám, že mně se po venkově stejská. Trávila jsem tam prázdniny, uměla jsem se otáčet v hospodářství. To si nemyslete, že bych snad neuměla vykydat hnůj nebo poklidit králíkárnu! Tedy, dojit jsem se nenaučila a s kosou mi to taky nešlo.

Jak byste změnila život ve městech?

Zadarmo hromadnou dopravu. Nebo za levný peníz, aby se lidem nevyplatilo jezdit auty. Vždyť v Praze už se ani nedá žít.

Kdo by to dotoval?

No, to by musel být bohatý stát, nikoli bohatí jedinci. Náš pan prezident kdysi říkal, že když budou bohatí jedinci, tak bude bohatý i stát. Bohaté jedince máme, ale stát nám nějak chudne.

Jak byste v tom svém ideálním světě řešila případnou světovou ekonomickou krizi?

Vidím jedinou cestu. Progresivní zdanění.

Tedy by to zaplatili ti bohatí jedinci. A kdo je podle vás bohatý?

Ten, kdo vydělává sto tisíc měsíčně, už je bohatej. Tedy, z hlediska těch, co vydělávají tři sta tisíc měsíčně - a že jich je -, je to samozřejmě nuzák.

Co by komunistická strana oproti minulosti už nedělala?

Neměla by dopustit, aby zkostnatěl aparát, který by si dělal patent na rozum. To, myslím, bylo jedno z neštěstí, na které jsme dojeli. Že existuje jen jedna jediná pravda. Už bychom nesměli trvat na dogmatech. Ptát se, hledat, přemýšlet, mýlit se, učit se.

Tehdy jste si to taky myslela?

Troufám si tvrdit, že ano. Jenže jsem neměla dost síly hádat se tam, kde jsem se hádat měla.

Jakou byste dnes komunistické straně doporučila ideologii?

Čistý komunismus. Ale to je běh na tak strašně dlouhou trať. Ještě dlouhé generace bude trvat, než budou lidé žít v socialismu. Natož v komunismu!

Jedenadvacáté století tedy podle vás nebude stoletím socialismu, jak říká Miroslav Štěpán?

On to říká, jo? Jo, dobrý, fajn (smích).

Podle vás komunismus není utopie?

Samozřejmě že to vždycky může někdo zneužít. Jako všechno. Jen si vezměte tu nádhernou myšlenku eutanazie. Já jsem pro, ale vždycky se to dá zneužít!

To mě překvapuje, že jste pro.

Chtěla bych sama pro sebe mít tu možnost, požádat o pomoc. A myslím si, že nejsem jediná, kdo by tohle chtěl.

Dnes tato možnost neexistuje. Přemýšlíte tedy třeba i o sebevraždě?

Já bych na to neměla odvahu. Hele, někdy mi bylo tak blbě, že jsem si říkala: radši nebejt... Vždyť jste mě viděla, jak jdu do schodů a chytám dech. Ale vím, že na sebevraždu bych odvahu neměla. Jak? Skočit? Ta chvíle, kdy se padá... Fuj. Dopadnu, zlámu si nohy - a nic to nebude platný. Jen to bude bolet.

Prášky?

Ale to je taky nejistý! Ale chtěla jsem vám říct o jednom kresleném vtipu, který jsem viděla. Panáček měl opřený žebřík o větev, kterou řezal. A lidi jsou dnes v podobný situaci. Řežou si větev, na které sedí. Máme nějaký koláč, který musíme rozdělit. A když ho budeme dělit tak, že půlku sežerou lidi, co na to mají, a ti ostatní pojdou hlady... Já ale stejně věřím, že lidstvo to přežije.

I bez komunismu?

Proč jako? Co furt strašíte slovem komunismus? Vždyť to je myšlenka vzdálená! Šíleně vzdálená! Je to myšlenka v podstatě velice dobrá, ale jak to bude jednou vypadat, na to - nezlobte se - ani já, ani vy už mít vliv nebudeme.

Jak byste si představovala svobodu slova?

Je svoboda a svoboda. Já si můžu pustit hubu na špacír, pokud tím slovem nebudu urážet. I slovo může být zbraň!

Kdyby se dnes někdo ve světě, který jsme pro tento rozhovor vykonstruovali, odvážil kritizovat vládnoucí komunistickou stranu, byl by za to perzekvován?

Kritika je povolena vždy. A v budoucím světě se naopak vyžaduje.

To mě překvapujete. "Je správné, že disidenti byli za svoje názory zavíráni, protože nebyli loajální k režimu," prohlásila jste, když jsme spolu mluvili naposledy (předvolební Duel TÝDNE, ve kterém se Švorcová střetla s hercem Jiřím Mádlem, č. 21/10, pozn. red.).

Jiřina Švorcová v duelu časopisu TÝDEN s hercem Jiřím Mádlem v květnu loňského roku. Věřím, že jsem to tak řekla. Ale takovéhle rozhovory na horko jsou vždycky hrozně pitomé, člověk to nemá rozmyšlené. Za myšlenku by se zavírat skutečně nemělo. Zavírat by se mělo za pokus o ozbrojené povstání. Za atentáty. Ale za vyjádření nesouhlasu? Tak to ne.

Takže vy dnes třeba odsuzujete, že byli zavíráni Václav Havel, Ivan Martin Jirous a mnoho dalších disidentů?

Ale jistěže to odsuzuju! Samozřejmě!

To jsem od vás takhle zpříma nikdy neslyšela.

Byla to blbost, která se nakonec vymstila! Bylo to krátkozraké, slaboduché. Kdysi jsem se setkala s názorem, že nějaká inscenace je namířena proti nám a musíme je zavírat. Já na to řekla, že by se nesměl hrát ani Jan Hus. Protože ten taky brojil proti stávající moci.

A co vám na to řekli?

No... Ta debata se nerozvíjela dál. Nastalo trapné ticho.

S kým jste debatovala?

To nemá cenu říkat. Je to člověk, který už dávno není ve funkci. A dávno není naživu.

Zavedla byste znovu systém Státní bezpečnosti, agenty StB?

To by muselo být! Musí být někdo, kdo bude hlídat bezpečnost. A to není jen bezpečnost člověka na ulici. To je bezpečnost jako taková. Neříkám, že musí existovat špiclování a odposlouchávání...

Jenže přesně to jsem měla na mysli.

Je to ale špiclování, když vím, že tamhleten krade, až se hory zelenají, a neexistují důkazy? Je to špiclování, když mu budu odposlouchávat telefon?

Mluvím o systému, který tu fungoval, kdy byli najímáni jako agenti lidé z okolí sledovaných OE sousedé, přátelé, dokonce i příbuzní

To ne. To bych nikdy nedopustila, aby bylo.

Byla by nějaká cenzura v médiích?

Nějaká cenzura by být musela. Dovolit, aby se svobodně rozšiřovala fašistická a rasistická ideologie, to ne.

To je protizákonné i dnes. Jiná cenzura by nebyla? Kdyby někdo napsal proti komunistům komentář, zveřejnilo by se to bez důsledků?

Ano. To by bylo v pořádku.

Dopustila byste, aby na internetu visely klipy typu Přemluv bábu?

Internet je fantastická záležitost, ale zároveň nebezpečná. Já bych si s tím nevěděla rady. Podívejte se, Přemluv bábu byl velice nepovedený a přitroublý klip. Ale na internetu jsou i nebezpečnější věci. Copak je možné, aby bylo dopuštěno, že tam jsou pedofilové?

Spíš jsem měla na mysli, zda by u nás podle vás měla fungovat opatření jako v Číně, která zabraňují, aby se lidé mohli dostat třeba na stránky BBC.

V padesátých letech jsme příjem těchto stanic rušili, protože měly za úkol rozvrátit a podrývat náš systém. A Čína je dnes v podobné situaci, takže se těmto vlivům brání. Dál je to otázka vývoje a Čína se vyvíjí velice rychle. Co se tam dnes nemůže, bude tam zítra třeba normální.

A takový typ cenzury byste tedy zavedla?

Kdybych mohla zabránit tomu, že se tam objevují ty pedofilní nabídky, tak bych to klidně udělala.

Já nemluvím o pedofilech, ale o BBC.

Já vím. Ale nechme Čínu Číňanům. Já bych to tady takhle nechtěla.

Jak by se podle vás měla bavit dnešní mládež?

Já bych byla ráda, kdyby nastal odklon od počítačů směrem na hřiště, ke sportování. Vždycky, když vidím týpky s cigaretou na ulici, říkám si, kam to spějeme. Ale když se zase sem tam dívám na tu Talentmanii, kolik mladých báječných, schopných lidí tady máme, to je nádhera. Máme spoustu nádherných, talentovaných lidí! Kdyby naše školství bylo trošičku chytřeji zařízené, tak by jich bylo víc.

Posílala byste mladé lidi třeba na roční stáže do Spojených států?

Kamkoli, kde by je něco dobře naučili. Mezinárodní konfrontace je velice prospěšná a užitečná.

Přemýšlím, co vlastně z toho světa, který tu před listopadem byl, ve srovnání s vaší představou zbylo. Kromě majetku v rukou státu.

Přece ale nejde o to, zachovat to, co bylo! Musíme si vzít to, co bylo dobré.

Co bylo dobré?

Staří lidé se nemuseli stěhovat z bytu, ve kterém žili celý život. To by z toho minulého režimu stačilo. Jo, a ještě bych chtěla, abych nemusela platit šest set korun za plombu.

Učilo by se na školách o chybách KSČ?

Kdyby vládla komunistická strana, tak o tom dost pochybuju. To by dnes stejně tak museli připustit, aby se učilo o chybách kapitalismu.

Takže děti by se ve škole nedozvídaly třeba o padesátých letech?

Ale dozvídaly! Vždyť ta strana to, propánakrále, netajila! Vždyť byly omluvy! Byly rehabilitace!

Já jsem se o tom ve školách skutečně neučila. Ptám se, co by podle vás děti měly vědět o naší nedávné historii.

Měly by dostávat objektivní informace. Ne jednostranné, tam či onam.

Co byste dětem o roli KSČ při tom všem teroru řekla?

Že byla smutná. Ale nevím, jestli jste četla knihu Výbušnina. Napsal to nějaký Angličan a ten tam vysvětluje, že padesátá léta byla vyprovokovaná a komu to prospělo. Komunistickým stranám určitě ne, ty na to doplatily. Padesátá léta byla první velká rána do komunistické myšlenky.

Komu to podle něho a podle vás prospělo?

Jen si tu knížku sežeňte. Stojí za to. No samozřejmě že západní vlivy to byly! Ty to vyprovokovaly!

Umíte si představit, že byste vy osobně chodila po školách a vysvětlovala dětem, proč komunisti popravili Miladu Horákovou?

Myslím, že bych to dovedla. Ale jsem dnes opravdu podvázaná zdravotním stavem. Kupříkladu v tuto chvíli začínám cítit velikou únavu. Otázka je, jestli bych byla schopna s dětmi navázat kontakt.

Kus herectví ve vás ještě je, ne? Na Letenské pláni každý rok recitujete tisícům komunistů.

To není otázka herectví. Kdybych na to šla z téhle stránky, děti by to prokoukly. Asi ano, asi bych to těm dětem uměla vysvětlit. Jenže to nechci zkoušet!

Ale odvahu chodit po školách a vysvětlovat dětem, proč komunistická strana popravovala, byste tedy měla.

Proč vás ten komunismus pořád ještě zajímá? Vždyť to je otázka daleké budoucnosti! Ale pořád se v tom hrabete! Pořád se přehrabujete v tom, co bylo! To už jste přeorali tolikrát, že už se k tomu v podstatě nedá nic novýho říct!

Jen jsem se ptala, jestli byste byla ochotna chodit po těch školách.

Ne, já už nechci odpovídat. Jsem unavená.