Znám ještě starší lidi, zapěl si Suchý k osmdesátce. Přál mu i Klaus

Neúnavný divadelník Jiří Suchý oslavil své osmdesátiny pracovně na jevišti Semaforu, kde oslovuje početné fanoušky už 52 let. Uspořádal koncert s názvem Znám ještě starší lidi, kterým spolu s Jitkou Molavcovou potěšil přátele i kamarády.

Suchý tvrdí, že na oslavy včetně těch narozeninových je alergický. Poukazuje na svého dědečka, který si prý vždy při podobném jubileu ráno namazal chléb se sádlem a na celý den zmizel. "Na mém narození mají zásluhu rodiče. A že jsem se dožil osmdesátky? To se mi udělalo samo," podotkl. Životem se prý protloukal všelijak, a přestože nekouří a téměř nepije, nebylo to s jeho životosprávou nijak slavné.

Autor stovek písní a desítek představení, populární jako textař, zpěvák, herec, hudebník, grafik i režisér, se přitom necítí být klasikem. Ani teď se neohlíží dozadu. Nedávno uvedl swingový muzikál Hodiny jdou pozpátku a po několika reprízách koncertu Znám ještě starší lidi s ním vyjede do Olomouce, Plzně, Brna a Hradce Králové. Na listopad připravuje premiéru hudební komedie Levandule a na jaro muzikál Kam se poděla Valérie?

Suchý jako šampaňské

"Jiří Suchý je jako šampaňské. Zraje, je letícím kamenem, který nezaroste mechem. Je plný invence a fantazie. Při každé premiéře se divím a přeji mu, aby mu ta chuť vydržela ještě dlouho," řekla o něm Molavcová, která je po smrti Jiřího Šlitra už 42 let jeho jevištní partnerkou.

Dopisem gratuloval jubilantovi prezident Václav Klaus. "Patříte k fenomenálním postavám českého divadla a písničkové tvorby," napsal a připomněl, že doba divadla Semafor byla pro poválečné generace něčím stejně významným jako v předválečném období Osvobozené divadlo, na které v jiných, stejně obtížných podmínkách s Jiřím Šlitrem navázal. "Vaše Kočka na okně a další podobné songy byly větším průlomem do zkamenělého ovzduší totalitního Československa než mnohé sjezdy spisovatelů a dalších organizací, které politicky připravovaly pražské jaro 1968. Bylo to obdivuhodné, je a zůstane to nedocenitelné," dodal Klaus.

Semafor je velká škola

Divadlo Semafor bylo a stále je velkou školou pro všechny, kteří jím prošli. Potvrdil to i Karel Gott, který na toto angažmá nezapomene. "Protože tam jsem se učil pracovat s publikem, navazovat kontakt, reagovat, vystihnout pravou chvíli a pohybovat se na scéně," řekl.

"Kam kráčí Semafor?" ptal se krátce po jeho vzniku v logice stalinistické kritiky 50. let Sergej Machonin, nespokojen s tím, že se tu zpívá o malých blbých psíčcích, koťatech v botě či o myškách v deliriu, místo aby se řešily "budovatelské" problémy doby. V kritické stati Divadelních novin na to koncem září upozornil teatrolog Josef Herman, podle něhož je dnes ve vzduchu stejná otázka. "Kam tedy kráčí Semafor? Nikam. Kam by také pořád chodil. Je na svém místě, spolu s Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou," uvedl.

Program dnešního večera začal Pochodem stoprocentních mužů z revue Voskovce a Wericha Golem. "Kdyby nebylo jich, tak by nebylo Semaforu. Byli naší první inspirací," řekl Suchý a připomněl, že Jiří Šlitr by byl dnes o sedm let starší než on. Pak už zařadil písně, na nichž se podílel i jako skladatel. V závěru popřál sám sobě vše nejlepší, nechal o tom hlasovat a vysloužil si potlesk vestoje.

Čtěte dále

další zprávy