Herečka Veronika Žilková oslaví padesátiny

13.10. 13:14 | Autor: ČTK

V poslední době poutá pozornost spíše její rozvětvená rodina. Na televizních obrazovkách se Veronika Stropnická, dříve Žilková, objevuje v pořadech a seriálech, jejichž kvalita je hodnocena rozporuplně, přesto je stále jednou z nejoblíbenějších českých hereček. Jejím uměleckým vrcholem byla podle řady kritiků role umírající Marjánky ve filmu Zapomenuté světlo režiséra Vladimíra Michálka, která jí vynesla Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. V neděli 16. října oslaví padesátiny.

Jméno Stropnická přijala v roce 2008, kdy se provdala za svého hereckého kolegu, uměleckého šéfa pražského Divadla na Vinohradech Martina Stropnického. Pražská rodačka pochází z hudební rodiny, jejím otcem byl známý hudební pedagog a flétnista Václav Žilka. Její dvě sestry šly v otcových stopách a profesionálně se věnují hudbě, Stropnická nejprve krátce studovala filozofii, chtěla se věnovat lidovému tanci, ale nakonec zvítězilo herectví.

V roce 1985 vystudovala DAMU, jejíž čtvrtý ročník měla jako mladý talent dostudovat v Divadle na Vinohradech. Milostný románek na festivalu v Portugalsku a udání jedné kolegyně jí prý nakonec nadějný začátek kariéry zhatily. "Na tohle divadlo jsem dvacet let plivala. Bylo to pro mě v tom věku strašné zklamání," řekla později. V letech 1986-1992 tak byla v angažmá v Městských divadlech pražských a hostovala v Národním divadle. Její domovskou scénou, na kterou nedá dopustit, se stal v roce 1995 Činoherní klub. Vystupuje však i v dalších divadlech a v roce 2009 přijala nakonec i angažmá ve vinohradském divadle.

Veronika Žilková a Marek Dědík ve StarDance. V Činoherním klubu poprvé hrála už v 80. letech v inscenaci hry Istvána Örkényho Rodina Tótů. V muzikálu Ginger a Fred ji mohli vidět diváci v Divadle Broadway, velkou hereckou příležitostí byla hlavní role Adiny Mandlové ve hře Mileny Jelínkové Adina uváděné v letech 2007-2009 ve Vinohradském divadle v režii Martina Stropnického.

Ve filmu se začala objevovat od počátku 80. let a její televizní filmografie je velice obsáhlá. Do širšího diváckého povědomí se dostala díky roli vychovatelky Jany v seriálu My všichni školou povinní (1984). Po roce 1989 dostávala kvalitnější role nejprve hlavně v televizi, například v seriálu Přítelkyně z domu smutku (1992), a umělecký vrchol znamenal film Zapomenuté světlo z roku 1996. Žilková za roli v tomto snímku získala Českého lva, na kterého byla nominována i za roli ve filmu Otesánek (2000) režiséra Jana Švankmajera.

Herečka se dále uplatnila například ve filmech Eliška má ráda divočinu (1999), Anděl Exit (2000), Deník šílené manželky (2001), Milenci a vrazi (2004), Anděl Páně (2005) nebo v seriálech Šípková Růženka (2001) či Vyprávěj (2009). K jejím výrazným počinům patřil také vysoce sledovaný zábavný pořad Tele Tele, který vysílala televize Nova. Stropnická v tomto kontroverzně přijímaném pořadu působila nejen jako herečka, ale podílela se na něm i jako scenáristka. Její talk show Pustit žilou (2008) si naopak mnoho diváků nezískala.

Diváci na této křehké blondýnce obdivují většinou její smysl pro humor, živelnost a šíření optimismu a dobré nálady za všech okolností. Herečka, která je již babičkou, pečuje o šest dětí, z nichž dvě jsou adoptované. Dceru Agátu, která je modelkou, má z dvouletého manželství s režisérem Jiřím Hanychem. S druhým manželem, stavebním technikem Markem Navrátilem, má syny Cyrila a Vincenta. Společně adoptovali Jana a Markétu. Se svým současným manželem, se kterým žije od roku 2004, mají dceru Kordulu. Syn Melichar zemřel kvůli vrozené vadě několik měsíců po narození. Stropnický má z předchozího manželství tři děti - Annu, Františku a Matěje.

V roce 1994 Žilková kandidovala v komunálních volbách za hnutí Pražané Praze. Ve stejném roce byla v časopise NEI Report označena za nekorunovanou královnu nejerotičtějšího hlasu v republice.