"Základ na důchod? Přece nechcete jen sedět a krmit holuby"

29.11. 20:15 | Autor: Kamila Jušková

Důchodová reforma v nedohlednu, druhý pilíř skončil fiaskem a vidina důstojných penzí od státu se rozplývá. Banky proto lámou Čechy, aby spoření na podzim života vzali do svých rukou a ukládali peníze u nich. Přece nechcete jen sedět na lavičce a krmit holuby, říká ředitelka ČSOB Penzijní společnosti Marie Zemanová.

Češi si podle průzkumů stále odkládají málo prostředků na důchod. Spoléháme na penzi ze státní kasy?

Je to pravda, většina lidí to takhle má. Často slyšíme: Mne se to netýká, začnu spořit až za pět, deset, patnáct let a podobně. Je to tím, že jsme vlastně hodně pohodlní. Stejně tak říkáme, že začneme chodit do posilovny až zítra, protože dnes máme hodně práce nebo jsme nastydlí. Vidím v tom docela rozpor. Lidé na jednu stranu spoléhají, že se o ně stát postará, ale zároveň podle průzkumů osmdesát procent z nich přiznává, že jim státní důchod nebude stačit na pokrytí potřeb.

To je už teď realita většiny důchodců.

A právě v tom vidím roli státu i penzijních společností. Společně mezi lidmi šířit osvětu a vysvětlovat, že se nemohou spoléhat jen na státní důchod. Mělo by jít o kombinaci. Na jednu stranu tu existuje sociální síť, která se bude starat o všechny, a zároveň by všichni měli být natolik zodpovědní, že si budou sami na důchod spořit. A čím dříve začnou, tím menší částka jim stačí na odkládání stranou, která jim ve stáří pomůže jejich potřeby pokrýt.

Za slušný důchod prý lze považovat sumu odpovídající 85 procentům dosavadních životních nákladů. Takže když vyděláte 25 tisíc korun, jde o 21 tisíc. Souhlasíte s touhle tezí?

Většina lidí si plánuje, že až půjdou do důchodu, bude rozdíl vlastně jen v tom, že získají více času na své koníčky. Ale pokud místo současného platu 25 tisíc korun dostanu důchod pouhých 11 tisíc, na ty koníčky mi nezbude. Je jasné, že většina českých důchodců nehodlá jezdit po světě na zaoceánských lodích, ale asi budou chtít chodit do divadla, cestovat, vzít vnoučata na výlet a podobně. Vím, že je to spíše klišé, ale asi v důchodu netoužíte jen sedět na lavičce a krmit holuby, že?

Odkládat si stranou pětistovku nebo tisícovku měsíčně není ale pro řadu domácností a hlavně rodin s dětmi vůbec snadné. Zvlášť když do toho musejí platit třeba ještě hypotéku.

Argument, že lidé nemají dost peněz na odkládání nějaké částky stranou, slýcháme často. Stačí ale začít od malých věcí. Představme si, že si každý den místo koly za dvacet korun dám k obědu jen vodu. Dvacetikoruna denně znamená 600 korun měsíčně. Pokud si je budu spořit od svých třiceti let a navíc mi přispěje stejnou částkou i zaměstnavatel, ponesu si do důchodu milion korun na přilepšení. Nebo si mohu třeba odpustit krabičku cigaret týdně, ušetřím své zdraví a zároveň udělám něco pro svou budoucnost. Je to prostě otázka priorit.

Hodně lidí si bere hypotéky i jako investici a způsob přivýdělku na stáří.

Vždycky říkám, že každý by měl mít celé portfolio investic. Rozhodně tři základní - děti, bydlení a úspory. Nemovitost je jedna z forem investic. Zajistit si, abych měla kde bydlet. Pokud někdo počítá s tím, že nemovitost bude v budoucnu pronajímat, tak se ptám - kolik lidí vzhledem k demografickému vývoji tady zůstane, aby mohli platit nájem? Počet lidí v produktivním věku totiž bude podle všech statistik klesat.

Toho bych se asi nebála, do Česka se stěhuje stále více cizinců, zejména z východní Evropy a Asie. A když nemovitost nepronajmu, vždycky ji mohu prodat, ne?

A budou mít všichni na to, aby si kupovali byty? Neříkám, že pořízení nemovitosti není správné, ale pokud je budou následně všichni prodávat, pak je nutné se zamyslet, co to s realitním trhem udělá. Proto bych nespoléhala jen na nemovitost. Je třeba mít tu zmiňovanou trojkombinaci. Děti, to je přece naše budoucnost. Nemovitost, abych měla kde bydlet. A pak mít naspořeno tolik, aby mi to zajistilo očekávaný životní standard.

To zní dobře, ale i sám ministr financí Babiš přiznává, že platy Čechů jsou nízké. Podle něho tedy nelze vytvářet velké úspory na stáří a platit vyšší příspěvky na soukromé penzijní pojištění. Nemá v tomto ohledu pravdu?

Právě proto je třeba začít spořit co nejdříve. Potom totiž stačí spořit po malých částkách. Navíc výhodou "penzijka" je právě fl exibilita, protože mohu spořit libovolnou částku a také ji kdykoli podle životní situace měnit, tedy zvyšovat i snižovat.

Jak by tedy podle vás měl vypadat další pokus o důchodovou reformu, aby to nedopadlo jako v případě toho předchozího?

Stát by měl především stabilizovat systém, aby lidé začali třetímu pilíři opět důvěřovat. Mezitím je nutné začít pracovat na nové důchodové reformě a na tom, aby stát podporoval individuální penzijní spoření. A aby lidi motivoval. Záleží na rozhodnutí politiků, zda to bude prostřednictvím vyššího státního příspěvku, nebo vyšší daňové úlevy. Je prostě třeba, aby si lidé spořili více, a stát tomu musí dát podporu. Vysvětlovat a zdůvodňovat, protože sám není schopen zajistit jim očekávanou životní úroveň.

CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI

Autor: Kamila Jušková