Víte, komu patří peníze v bance?

Když se začalo mluvit o danění vkladů v kyperských bankách, začalo se mluvit také o zločinu a krádeži. Možná je takové pojmenování kyperských událostí výstižné z nějakého morálního hlediska. Čistě technicky a účetně to však přesné není.

V půlce se března se objevila informace, že všechny vklady na Kypru budou zdaněny sazbou odstupňovanou podle výše vkladu. Tehdy jsem mluvil o měnové reformě.

Od té doby se situace několikrát změnila, snad poslední verze mluví o tom, že záchranu problémové banky (tzv. "bail-in") zaplatí zejména vkladatelé s víc než stem tisíc eur na účtu. To, že vkladatelé přijdou o část vkladů a zbylá část jim bude vyměněna za akcie banky, označuje řada komentářů za krádež a podobně. Problém je v tom, jestli uložení peněz do banky považovat za investici.

Většina klientů banky by vložení peněz na bankovní účet za investování asi nepovažovala. Pokud se na ale na "bail-in" podíváme z pohledu účetnictví, vypadá to trochu jinak. Tipuju, že čas účetní optiky v budoucnu znovu přijde...

Spoříte? Omyl, investujete

Jak to tedy z pohledu účetnictví vypadá?

Lidé často žijí v přesvědčení, že když své peníze vloží do banky, stále jsou to jejich peníze, že je mají v bance jaksi uschované. Omyl!

Ve skutečnosti člověk i vkladem do banky investuje - konkrétně půjčuje bance peníze (i když smlouva nemluví o půjčce peněz, ale o vedení běžného účtu, termínovaného vkladu nebo jakéhokoliv bankovního produktu) a dostává za to úrok (nehodlám teď na tomto místě diskutovat o jeho výši). To, co klienti bank vidí svých na bankovních výpisech, včetně úroků, není de facto to, kolik mají peněz uložených v bance, ale kolik jim banka dluží, kolik jí půjčili.

"Bail-in" je postup podobný postupu při bankrotu jakékoliv jiné firmy. K tomu patří i to, že věřitelé přicházejí o část svých pohledávek, případně je budou rekapitalizovat.

Investice vkladatelů na Kypru, tedy věřitelů kyperských bank, nevyšla a oni o část investovaných peněz přišli. Podle vyjádření šéfa UniCredit Bank by se tento princip měl používat i v případě dalších problémových bank. Toto vyjádření by si všichni vkladatelé měli zapsat za uši. A bez ohledu na to, kde peníze do banky vložili: o podobném principu se mluví i v dalších zemích počínaje Spojenými státy či Kanadou a konče Velkou Británií.

Pokračování článku, který vznikl ve spolupráci s Finmagem a jehož autorem je Jan Dvořák, čtěte ZDE.

Čtěte dále

další zprávy