The Economist: Čína za globální inflaci nemůže

24.08. 15:56 | Autor: ČTK

Prudký rozvoj čínské ekonomiky, díky němuž se dostávají stamiliony lidí z chudoby, je v posledních letech na Západě z řady důvodů stále častějším terčem nelibosti a kritiky. V poslední době se stalo módou obviňovat Čínu také z toho, že svou vysokou poptávkou přispívá k současnému růstu inflace ve světě. Týdeník The Economist ve své analýze oprávněnost takovýchto tvrzení zpochybňuje a dokládá, že Čína má na inflaci ve světě stále spíše tlumící vliv.

Levné čínské zboží od 90. let snižovalo ceny v průmyslovém světě a drželo inflační tlaky na uzdě. V poslední době však mzdy a ceny v Číně začaly výrazně růst. Navíc hlad čínského "draka" po energii, potravinách a dalších surovinách se stal pro komentátory snadným vysvětlením nedávné vlny prudkého růstu cen komodit ve světě. Začalo se tvrdit, že Čína již nevyváží deflaci, ale naopak přispívá k růstu inflace ve světě.

Růst inflace pod vlivem prudkého zvyšování cen ropy a potravin se letos stal vážným problémem světové ekonomiky. Meziroční inflace v USA vystoupila v červenci na 17leté maximum 5,6 procenta a v eurozóně je nyní na rekordních čtyřech procentech. V České republice inflace začátkem roku vystoupila na desetileté maximum 7,5 procenta a v červenci byla na 6,9 procenta, vysoko nad cílovou úrovní České národní banky.

Inflace na 9 procent

Inflace v Číně v první polovině roku skutečně vystoupila až na devět procent a ceny čínského dovozu do USA po letech poklesu vzrostly za rok do července o 5,3 procenta, což zdražilo například zboží prodávané největším americkým obchodním řetězce Wal-Mart. Čínský dovoz však stále zdražuje pomaleji než dovozy odjinud - průměrná cena průmyslového zboží dováženého do USA z průmyslových zemí vzrostla za rok o více než deset procent. Navíc veškerý cenový vzestup čínského zboží je důsledkem poklesu dolaru vůči čínskému jüanu, o nějž Washington tolik usiloval; v přepočtu na jüany totiž ceny čínského zboží stále klesají, uvedl Economist.

Něco je na tvrzení, že vysoká čínská poptávka po energii a potravinách zvýšila za poslední rok globální ceny komodit. Vliv Číny se však v tomto směru často přeceňuje, protože například růst čínské poptávky po ropě se loni zpomalil na čtyři procenta z ročního průměru 12 procent v letech 2001-2004. A co se týče produkce potravin, ta v Číně v posledních letech rostla rychleji než domácí spotřeba. V posledních sedmi letech byla Čína podle údajů Světové obchodní organizace téměř každý rok čistým vývozcem potravin, její vývoz pšenice, rýže a kukuřice rostl a Čína tak spíše růst světových cen potravin zpomalovala.

Inflace v Číně vystoupila na devět procent. V řadě úvah se podle Economistu odráží nepochopení toho, jak čínská integrace do světové ekonomiky ovlivňuje ceny ve světě. Běžným omylem je předpokládat, že když budou ceny čínského exportu růst, bude Čína vyvážet inflaci. Pravda je však taková, že důležitější než tempo růstu cen je fakt, že čínské zboží je stále mnohem levnější než zboží z bohatého světa.

Ceny se postupně vyrovnávají

V globálním obchodě se cenové úrovně v různých zemích postupně vyrovnávají, takže čínské ceny a mzdy by měly růst a ceny ve vyspělých zemích by se měly snižovat. Dokud tak budou zůstávat čínské ceny a mzdy hluboko pod úrovní bohatých zemí, bude čínský vývoz ještě řadu let cenové hladiny v průmyslových zemích stlačovat.

Analytici firmy BCA Research například zjistili, že za posledních pět let se ceny elektrických motorů a generátorů z Číny zdvojnásobily; přesto však zůstaly mnohem levnější než ceny amerických výrobců. Jejich podíl na americkém trhu výrazně vzrostl, a to přimělo domácí producenty ke snižování svých cen. Čína se ve své dalším rozvoji bude posunovat k sektorům s vyššími přidanými hodnotami, například k automobilovému průmyslu, a začne i zde exportovat své levnější produkty; to bude globální ceny nadále tlačit dolů.

Snad nejvýrazněji k omezování globálních inflačních tlaků přispívá to, že integrace Číny do světového obchodního systému zvýšila velikost globální pracovní síly na více než dvojnásobek. To snížilo vyjednávací sílu zaměstnanců v rozvinutém světě a omezilo růst mezd. I přes zvýšený růst cen v USA a Evropě tak zde zůstávají mzdové přírůstky nízké a reálné mzdy spíše klesají, což brání zakořenění vysoké inflace.

Kdyby Čína se světem neobchodovala, mohla by sice být ropa levnější, avšak oděvy, elektronika nebo počítače by byly dražší. Čína tak má hlavně vliv na relativní cenové poměry a celkový efekt jejího působení je podle Economistu stále dezinflační. Čína je sice příhodný obětní beránek, za vzestup inflace ve vyspělém světě však spíše může domácí měnová politika, uzavírá týdeník.

Ilustrační foto: Profimedia.cz

Autor: ČTK