Kapitalistický zázrak končí, tvrdí profesor z Harvardu

11.06. 16:00 | Autor: Lukáš Kovanda

Závratný ekonomický růst spjatý s průmyslovou revolucí, jenž byl realitou posledních tři sta let, prý narazí na nepřekonatelné překážky. "Bojím se o generaci svých vnoučat," říká Frederic Scherer, emeritní profesor Harvardovy univerzity.

Říkáte, že jednou z příčin aktuální finanční krize byl konec "amerického snu", tedy stagnace v reálných příjmech průměrných Američanů, která trvá už od 70. let…
…a kvůli které se musejí zadlužovat, aby si mohli uspokojivě spotřebovávat, což ekonomiku činí náchylnou právě k tomu typu krize, již prožíváme. Konec "amerického snu" ovšem není příliš zmiňovanou příčinou; vina se hází tu na bankéře, tu na regulační orgány, ale málokdy na samotné jednotlivce, kteří však mohou být dost dobře vinni, neboť si na sebe brali příliš velké riziko, příliš velký dluh.

ČTĚTE DÁLE: Thomas Smid: postřehy znalce nemovitostního trhu v USA
Evropské burzy sráží obavy ze situace v Maďarsku

Co s tím?
Je třeba zvrátit trend rostoucí příjmové nerovnosti v americké společnosti. Lidé by zkrátka neměli mít pocit, že si musejí půjčovat, aby mohli vést naplněný život. Je třeba i zlepšit regulační činnost. Propříště by se už nemělo stát, že tolik lidí během realitní bubliny podlehne dojmu, že ceny nemovitostí porostou donekonečna, a refinancováním hypoték pak získávat hotovost pro svoji spotřebu. Regulátor by měl rázně vstoupit do situace a varovat: Takhle dál ne, to je nebezpečné, to vám nakonec přeroste přes hlavu.

Lze současné ekonomické obtíže chápat jako něco více než jen cyklický propad, jako konec jedné určité epochy? Narážím na vaši nedávnou studii o dynamice kapitalismu.
Aha. V ní jsem spočetl, že kdyby průmyslová revoluce začala už v roce 800 a po celou dobu až do současnosti se udržovalo tempo ekonomického růstu shodné s tím, jež bylo příznačné pro Velkou Británii, kolébku kapitalismu, v době průmyslové revoluce, v letech 1820 až 2000, tak by z nás všech byli nyní - měřeno příjmem na hlavu - miliardáři, a to prosím včetně nemluvňat! Je to samozřejmě jen teorie. Chtěl jsem tím ukázat, jak neobyčejný byl růst ekonomik v posledních třech staletích. Byl to prostě zázrak. A jsem skeptický stran toho, že tento zázrak bude stále pokračovat. Bojím se o budoucnost, bojím se, jak na tom bude generace mých vnoučat.

Proč?
Populace bude během dvaceti let čítat až deset miliard lidí. Jak ji uživit? Jak to bude celosvětově s dostupností pitné vody? To vše se nepříznivě obrátí proti generaci vnoučat.

Takové temné scénáře jsou črtány už od dob Thomase Malthuse. Nenaplnila se ani proroctví Římského klubu ze 70. let.
Ano, Malthus i Římský klub se mýlili a já se mohu také mýlit. Ale nelze si myslet, že jen protože byli všichni předešlí pesimističtí proroci omylní, budu nutně omylný i já.

Ale třeba Robert Fogel (laureát Nobelovy ceny za ekonomii, pozn. red.) mi loni říkal, že je do budoucna optimistou. Jeho vnučka má prý šanci padesát na padesát, že se dožije stovky.
To není tak úplně nemožné. Pokroky medicíny skutečně protahují naději na dožití při narození. V optimistickém pohledu se s ním však neshoduji, neboť proti bude působit mnohem více nepříznivých skutečností. Ukazuje se, že geneticky modifikované potraviny nejsou takovým "ternem", že se možná zemědělci budou muset vrátit k tradičním, méně produktivním způsobům zemědělství. Účinný lék proti viru HIV a nemoc AIDS se nepodařilo najít ani po 25 letech. Zkrátka, z těchto skutečností musí mít každý obavy. Já už nebudu naživu, abych viděl, jak to vše dopadne.