Simpsonovi? Neznám

06.05. 12:00 | Autor:

Firma s padesátiletou historií a miliardovým obratem provozuje v obci za Prahou dva pokusné jaderné reaktory. „Tvoří jen desetinu našich aktivit,” upozorňuje František Pazdera, generální ředitel Ústavu jaderného výzkumu Řež.

Zatímco v USA mají sto bloků jaderných elektráren a z nukleární energetiky si utahují v kresleném seriálu Simpsonovi, v Česku vyvolává téma jádro negativní emoce. Proč?

Simpsonovy neznám. Jaké emoce máte na mysli? V průzkumech, zda si lidé přejí jadernou energii, převládá pozitivní odpověď. V televizi jsem slyšel ministra životního prostředí Bursíka, jak říká britskému vicepremiérovi Johnu Prescottovi, že bez jaderné energie se v budoucnu stejně neobejdeme. Když se na Temelíně stane nějaká banalita, je třeba zabránit jejímu opakování. Ale proč jsou toho hned plné noviny, ačkoli o žádné ohrožení nejde? Se stejnými chybami jako v Temelíně se víceméně potýkají všechny reaktory ve světě o výkonu 1000 megawattů a víc.

Co se děje za zdmi ústavu pro jaderný výzkum? Simulujete havárie jaderných elektráren, likvidujete radioaktivní materiály?

To také, ale naším největším zákazníkem a zároveň akcionářem je ČEZ. Kromě zajišťování bezpečnosti jaderných elektráren pro něj projektujeme modernizaci a zvýšení efektivity uhelných elektráren, které byly postaveny v šedesátých letech a jsou na konci své technické životnosti. Budou se předělávat Tušimice, modernizace čeká Počerady, moderní uhelná elektrárna bude v Ledvicích.

Jak se vám daří ekonomicky využít vaše dva jaderné reaktory? Na jednom pronajímáte takzvané horizontální kanály s proudem neutronů pro výzkumné účely.

Neutrony se používají například k zobrazování struktury materiálu, umožní studovat napjatost v materiálu. Reaktor je celou dobu ztrátový, na pronajímání kanálů se vydělat nedá. Přináší řádově jednotky milionů korun, přitom provoz obou reaktorů stojí okolo 80 milionů. S Ústavem jaderné fyziky, který je využívá pro základní výzkum, nejsme schopni dohodnout víc. Museli jsme založit neziskovou výzkumnou organizaci, abychom dosáhli na dotace.

K čemu se ještě dají reaktory využít?

Systém představuje malý model primárního okruhu jaderné elektrárny. Do svislých kanálů, které jdou přímo do aktivní zóny, vkládáme vzorky, namáháme je a pozorujeme šíření trhlin.

Ruské výzkumné ústavy prý nabízejí dumpingové ceny za pronájem svých reaktorů. Do jaké míry vás to ekonomicky poškozuje?

Jaderné strojírenství dělá méně než desetinu našich tržeb. Nás živí divize jaderné bezpečnosti: analyzujeme průběh havárie, klíčová je pro nás divize materiálů a technického inženýringu.

Daří se vám zapojit do projektů financovaných ze zdrojů EU?

Tendry na zvyšování bezpečnosti jaderných elektráren ve střední a východní Evropě zpočátku vyhrávaly západoevropské firmy. Než jsme se nabídky naučili správně předkládat, šli jsme cestou konsorcií a stávali se jejich subdodavateli. V zatím posledním, pátém rámcovém programu EU pro výzkum a vývoj už jsme se zapojili do čtyřiceti projektů. Naše úspěšnost v tendrech je kolem třiceti procent. Spolupracovali jsme například na výzkumných pracích pro Airbus. Počítali jsme proudění za letadlem A380, přezdívaným Superjumbo, a určovali bezpečný odstup dalších letadel.

Desetinu vašich tržeb tvoří výroba radiofarmak. Jakým způsobem se používají?

Diagnostická radiofarmaka se injekčně vpraví do krve, kde se navážou na cukry. Emitují gama-záření a podle toho, jak se v různých částech těla cukry kumulují, lze pomocí spekt kamer usuzovat na funkčnost některých orgánů či na existenci aktivních nádorů. Ještě předtím se ale radiofarmaka musejí připravit na cyklotronu v PET centru (pozitronová emisní tomografie, pozn. red.). Vznikají krátkodobé izotopy, jež se rychle rozpadají, a nelze je proto dopravovat na velké vzdálenosti. Za tímto účelem jsme v roce 1994 vystavěli PET centrum v Nemocnici Na Homolce a druhé brzy zkolaudujeme v Masarykově onkologickém ústavu v Brně. Rovněž vyrábíme farmaka s alfa a beta zářiči, ty mají spíše funkci terapeutickou.

Na ozařování svazkem neutronů z reaktoru jezdí do ÚJV Řež pacienti s operovanými mozkovými nádory. Daří se je léčit?

Ozařování funguje na principu alfa-částic, které zabíjejí zhoubné buňky, zbylé po operaci mezi těmi zdravými. Měli jsme tu pacienty s šesti měsíci života před sebou, pomoci jsme jim ale bohužel nedokázali. Tento způsob léčby je teprve v první fázi testování, ozařuje se v malých dávkách. Ve větším měřítku testování probíhá v Americe, v Japonsku, ve Švédsku, ve Finsku a v holandském Pettenu.

Ještě vyrábíte umělé zirkony, které se používají coby náhražka diamantů?

Přestali jsme s tím před pěti lety, nevyplatilo se to. V Americe umějí vyrábět větší a levnější. V takzvaném studeném kelímku jsme dělali krystaly oxidu zirkoničitého, které se skutečně dají vybrousit a mají podobné lomy světla jako diamanty.

Vyvíjíte vodíkový autobus, který má jezdit v Neratovicích. Jak jste se k tomuto projektu dostali a kdy bude hotov?

Dělali jsme řadu bezpečnostních studií pro neratovickou Spolanu a všimli si, že jedním z jejích vedlejších produktů je vodík, který používají na vytápění. Svět se snaží snížit emise z dopravy, snížit závislost na dodávkách ropy a dostat vodík do dopravy. Chceme být připraveni, až to přijde, a ve spolupráci s dalšími firmami připravujeme demonstrační linku vodíkového autobusu. Měla by fungovat v příštím roce.

Co si u vás nejčastěji objednávají zahraniční klienti?

Pro Ukrajinu provádíme kontrolu materiálů tlakových nádob. Prokazujeme, že se za provozu nepoškodí a nedojde k úniku radioaktivity do okolí. Nádoba totiž ozařováním křehne, v kovovém materiálu se vytvářejí trhliny. Pro Slovenské elektrárny děláme spolu s VÚJE Trnava projektovou dokumentaci pro výběrové řízení na dostavbu Mochovců.

Jak jste na tom s vědeckými kádry? Hrnou se k vám?

Snažíme se se studenty dělat diplomové práce a oni pak s velkou pravděpodobností končí u nás. Získáme asi dvacet nových lidí ročně. Momentálně zažíváme generační problém, více než padesát procent našich vysokoškoláků je starších padesáti let. Počet odborníků bude vedle zásob uranu jedním z omezujících faktorů pro stavbu nových jaderných elektráren ve světě.

Kam absolventi jaderné fyziky, materiáloví odborníci, strojaři, jaderní chemici a další klíčoví odborníci nejčastěji mizí?

V devadesátých letech nám utíkali do bank. Když umějí matematiku, mají dobré logické myšlení, je o ně zájem prakticky kdekoli. Pár špičkových manažerů od nás odešlo do společnosti ČEZ, pár do Škody Auto. Dělají tam to samé co tady – počítají namáhání různých materiálových součástek. Dostanou víc peněz a služební auto navrch.

Které profese vám v současné době chybějí nejvíce?

Uživili bychom o stovku víc projektantů, kvůli jejich nedostatku musíme odmítat zakázky. Zkoušeli jsme hledat v Bulharsku, ale tam je všechno koupené západními firmami. Teď se rozhlížíme na Ukrajině.

Mluví se o tom, že v Česku se budou stavět další dva jaderné bloky. Za jak dlouho k tomu podle vás dojde?

Kdybychom dnes začali stavět, optimisté vidí dokončení v roce 2018. Fyzická výstavba zabere pět let, schvalovací proces kolem devíti. Musíte zpracovat studie vlivu na životní prostředí, projednat je s okolními státy, projít územním řízením a tak dále. Podklady už jsou částečně připravené, všechny zmíněné procedury by se ale musely udělat znovu. Stavělo by se v Temelíně, který byl původně projektován na čtyři tisícimegawattové bloky. V roce 1990 je vláda zredukovala na dva, elektřiny byl v té době přebytek.

Za kolik let se vrátí investice do jaderné elektrárny?

Obecně bývá návratnost investice nejméně dvacet let, záleží na výši úroků a samozřejmě na tom, za kolik budete elektřinu prodávat. Odpisově se životnost elektrárny počítá až na čtyřicet let. V Americe se nyní uvažuje o prodloužení životnosti až na osmdesát roků. Náklady na dovybavení jsou jen zlomkem základní investice, jednou splacená elektrárna se tak stává obrovsky ziskovou. To dnes zažívají zařízení v Německu a ve Spojených státech.

Zastánci jaderné energie tvrdí, že jaderné odpady jsou mnohem lépe ošetřené, tudíž bezpečnější než jiný odpad. Proč?

Nakládání s radioaktivními odpady se zakládá na filozofii koncentrovat je na jednom místě a oddělit od životního prostředí. Jejich radioaktivita exponenciálně klesá s časem. U klasických skládkových odpadů a chemických látek jsou dvě možnosti. Rovněž koncentrace a izolace, ale s tím rozdílem, že izolace musí být navždy, protože chemické látky se většinou nerozpadají. Druhá možnost je ředění, jako u zplodin z komínů a nečistot vypouštěných do řek.

Jak se postupuje při likvidaci vyhořelého paliva?

Nejprve jde do bazénů s vodou, kde se pět až deset let chladí. Energie, která se z něj ještě vyděluje, by jakýkoli obal roztavila. Potom se přemístí do suchých kontejnerů, kde může být skladováno až šedesát let. V případě otevřeného palivového cyklu se vyhořelé palivo vkládá do úložných kontejnerů do trvalého úložiště pod zem. To je pro vojenské materiály vybudováno v Americe, ve Finsku se buduje pro jejich jaderné elektrárny. Ukládá se do žuly, kde zůstane oddělené od životního prostředí milion let.

Existuje i možnost recyklace paliva. Kde to dělají?

Cestou uzavřeného palivového cyklu dnes jde Francie, Anglie, Rusko. Palivo obsahuje jen čtyři procenta uranu 235, po vyhoření v něm zůstávají další štěpitelné součásti. Recyklace umožňuje snížit spotřebu přírodního uranu v palivovém cyklu o třicet procent. Kromě toho takto přepracované palivo dosáhne přirozené radioaktivity, jakou má přírodní uran, už po tisíci letech.

Proč k přepracování odpadu a podstatnému snížení radiotoxicity nepřistoupí všichni provozovatelé nukleárních elektráren?

Je to drahé, nevyplatí se to. Náklady na výrobu jaderné energie tvoří z padesáti procent odpisy, z pětiny provoz a údržba, jen zhruba patnáct procent palivo, z toho přírodní uran představuje třetinu. Zda palivo přepracuji či ne, má na cenu elektřiny nevýznamný vliv.

Kolik vyhořelého paliva se dnes v Česku nachází?

Co do množství tabletek uranu je toho zhruba tisíc tun. K tomu je třeba připočíst zirkonové tyče, v nichž jsou tabletky uloženy, ty jsou však lehčí. Za dvacet let provozu čtyř bloků v Dukovanech a několik let provozu Temelína je to malé množství odpadu.

V jaderných elektrárnách vznikají vedle vysoce radioaktivního vyhořelého paliva i nízkoaktivní odpady. Co se dělá s nimi?

Ochranné pomůcky a vyměňované materiály kontaminované radioaktivitou z primárního okruhu se fixují, dávají do sudů a ukládají v povrchovém úložišti na teritoriu Dukovan. Izolují se od životního prostředí na tři sta let, než radioaktivita klesne na přirozenou úroveň. Podobná úložiště jsou ještě dvě: v Litoměřicích, kam se do staré podzemní továrny Richard ukládají radioaktivní odpady z průmyslu a ze zdravotnictví, a štola starého uranového dolu v Jáchymově, kde je úložiště pro přirozeně radioaktivní odpady z těžby.

Kde jsou v Česku místa se zvýšenou radioaktivitou?

V okolí Dukovan. Paradoxně ale ne kvůli elektrárně, radioaktivita zde byla ještě před její výstavbou. Nejvíc jste ale vystaveni radioaktivitě v letadle v době erupcí na Slunci, ta dávka může být až dvacetkrát větší než limity stanovené pro průmysl. Radioaktivní je v podstatě všechno: voda, vzduch, horniny. Otázka je, odkdy je lze považovat za nebezpečné. Ropa někdy dokáže udělat z potrubí radioaktivní odpad. Málokdo ví, že uhelná elektrárna vypouští daleko více radioaktivity než jaderná. Samozřejmě nemluvím o případné havárii.

***

František Pazdera (57)
Pochází z Plzně, kde vystudoval Fakultu strojní na Vysoké škole strojní a elektrotechnické (dnes ZČU Plzeň). Hned po škole nastoupil do ÚJV Řež. Ředitelem ústavu je od roku 1993. Je i předsedou představenstva a prokuristou. Dříve plaval a lyžoval, dnes se hlavně stará o zahradu. Je ženatý, má dvě dcery. Řídí služební Škodu Superb.

Autor: Jitka Vlková
Foto: Tomáš Nosil