Rádi se spoléháme sami na sebe

„Kolem Neratovic neseženeme ani nekvalifikované dělníky,“ říkají David Urban (32) a Tomáš Dygrýn (35), spolumajitelé společnosti Styrotrade, největšího ryze českého výrobce pěnového polystyrenu.

U vchodu do firmy stojí socha vojáka v nadživotní velikosti, pod nástřikem se ale skrývá polystyren. Vyrábíte na zakázku kulisy pro divadlo a film?

Urban: Dělali jsme dříve kulisy a rekvizity pro řadu pražských divadel, mimo jiné pro muzikál Drákula a pro filmy točené na Barrandově. Pro Tmavomodrý svět jsme třeba vyřezávali letadla v reálné velikosti. Dnes si rekvizitáři kupují bloky od nás a modelují si je sami.
Dygrýn: Od kulis se ustupuje, filmy jsou dotvořené počítačem.
Urban: Z polystyrenu se ale dají dělat na zakázku dekorace do saun – umíme vyřezat římské lázně, také klenbové stropy, sloupy, sedačky. Potáhnou se několika vrstvami lepidla a tkaniny a ozdobí mozaikou.

Jak jste se k polystyrenu dostali?

Urban: Začali s tím moji rodiče. Otec, stavař, věděl, že izolační polystyren má budoucnost. Z dekoračního polystyrenu je snazší dělat profily na fasády, jako jsou lišty a římsy, je to náhrada sádry. Moji rodiče v Čakovičkách vyklidili stodolu, založili firmu Polymex a já musel o prázdninách pomáhat. Stroje jsme získali z jedné zrušené továrny za Prahou, výměnou za staré železo v poměru kilo za kilo. Řezaly se polystyrenové bloky nakoupené z Teplotechny, dělaly se návlekové izolace na potrubí a dekorační kazety.

Kdy se přidal váš společník Tomáš Dygrýn?

Dygrýn: V roce 1995 mě David přemluvil. Za rok se rodina Urbanova rozhodla postavit továrnu s technologií na výrobu polystyrenu.
Urban: Brzy jsme už nestíhali řezat. Od výrobců polystyrenu jsme kupovali nejen bloky, ale i desky, a prodávali je dál, stali jsme se tak trochu velkoobchodem. Různě po okolí jsme měli najaté objekty, protože polystyren je velice objemný.

Proč jste přešli od zpracování pěnového polystyrenu k jeho výrobě?

Dygrýn: Polotovar na řezání býval často nekvalitní, a tak se ještě rodiče Davida rozhodli „péct“ své vlastní bloky.
Urban: V roce 2000 jsem založil firmu Styrotrade. Od rodičů jsme odkoupili technologii a pak i celou fabriku. V roce 2003 jsme investovali do nové výrobní haly v Čakovičkách. Loni byl spuštěn závod v Rýmařově.

Jak se pozná nekvalitní polystyren?

Urban: Specializovali jsme se jeden čas na dekorační jemné profily, třeba dva krát půl centimetru. A k tomu bylo zapotřebí mít pěkně spečený polystyren z malých kuliček. V sezoně, kdy všichni „jeli“ izolační bloky, ho nikdo neměl čas pro nás vyrábět.

Jakou část vaší výroby tvoří dekorační polystyren?

Dygrýn: Malou. Dekorace byly zajímavé před pěti až deseti lety, kdy si lidé dávali na ošklivý strop či do umakartových koupelen dekorační kazety. Bylo to levné, rychlé a zvládl to každý. Základem celého obchodu s pěnovým polystyrenem jsou dnes fasádní desky. V posledních pěti letech se rozmáhají i izolace plochých střech.

Výroba polystyrenu je sezonní záležitost, stavby se zateplují, jen když nehrozí mráz. Propouštíte na zimu lidi?

Dygrýn: Lidi nepropouštíme. Leden a únor využíváme víceméně na údržbu, loni jsme například výrobu zastavili na pouhých čtrnáct dní. Spíše máme problém s nedostatkem lidí. V okolí Neratovic neseženeme ani nekvalifikované dělníky, a přitom pořád slyšíme o zdejší vysoké nezaměstnanosti. Naopak v Rýmařově je lidí dost.

Průmyslovou zónu v Rýmařově se delší dobu nedařilo obsadit. Co vás tam přilákalo?
Dygrýn: Stavět novou továrnu jsme chtěli v každém případě, protože konkurence také stavěla.

Urban: Vyhovovalo nám, že už měli všechno připravené, stavba mohla být rychle hotová. Stačilo jen představit projekt městu a zastupitelstvo nám to odsouhlasilo. Přitom si ťukali na hlavu, proč jdeme do hor, nikdo v tom kraji nechtěl investovat. To, že je v zimě problém s přístupem do hor, nás netrápí, stejně toho mimo sezonu moc nevyrobíme.

Jaké dotace byly spojeny s příchodem do Rýmařova?

Urban: Na každé ze 120 vytvořených pracovních míst dostaneme 200 tisíc korun. Postavili jsme jednu z nejmodernějších továren na výrobu pěnového polystyrenu, zatím tam funguje třísměnný provoz, čtvrtou směnu nabíráme. Druhá dotace je úleva na daních ve výši 37,5 procenta z celkové investice do projektu. Bohužel jsme do žádosti napsali asi o čtyřicet procent nižší částku, než kolik byla konečná investice. Bylo to asi 200 milionů korun.
Dygrýn: Ani jsme nepočítali s tím, že něco dostaneme. Dovolilo nám to rozvíjet firmu rychleji. Mohli jsme díky tomu koupit od rodiny Kouteckých továrnu v Bruntále K form press (loňské tržby činily 160 milionů korun, pozn. red.).

Ta také vyrábí polystyren?

Dygrýn: Vyrábí doplňky k zateplovacím systémům – tedy nejen k pěnovému polystyrenu, ale k vatě či extrudovanému polystyrenu. Jsou to soklové desky, hliníkové rohy bez tkaniny i s tkaninou, konstrukčně-stavební profily na sádrokartony. Dosud jsme s těmito doplňky pouze obchodovali, teď si je budeme produkovat sami.

Je dnes polystyren jiný než před dvaceti lety?

Dygrýn: Je samozhášivý, obtížně hořlavý. Takto se upravuje už ve stadiu perliček, které nakupujeme většinou z bývalého Kaučuku (dnes Synthos Kralupy, pozn. red.) nebo od BASF. Dělá se také šedý až černý polystyren s obsahem grafitu, který má o dvacet procent lepší izolační vlastnosti. Je ale dražší.
Urban: Standardní polystyren, neupravený, se nadále používá v potravinářství a v obalové technice.

Co se dělá s odpadem z výroby?

Urban: Odpad nemáme, protože ořezy či zmetky rozdrtíme a v určitém poměru přidáváme k mateřské surovině do některých druhů polystyrenu. V cizině polystyren přidávají do hnojiv – nakypřuje hlínu.

Do jaké vzdálenosti se vyplatí vozit polystyren? Obsahuje 98 procent vzduchu, jak jsem se dověděla na vašich internetových stránkách, kubík polystyrenu váží obvykle patnáct kilogramů.

Dygrýn: Doprava se zpravidla vyplatí do 150 kilometrů od výrobny, záleží, jaké množství se veze. Kdybychom nepostavili továrnu v Rýmařově, zabrala by prostor konkurence.

Vyvážíte i do zahraničí?

Dygrýn: Vyváželi jsme do Německa nebo Rumunska. Kupodivu se to vyplatilo. Před dvěma lety nebyly v Rumunsku továrny na polystyren, sami jsme uvažovali, že tam jednu postavíme.

V Rumunsku teď probíhá stavební boom, mohli jste být při tom. Proč jste od „rumunské“ myšlenky upustili?

Dygrýn: Neznáme tamní trh a lidi. Museli bychom se spojit s někým, kdo to tam zná, a to my neděláme. Rádi se spoléháme sami na sebe.

Loni jste založili několik nových společností, které nesou stejnou předponu „Styro“. Co chystáte?

Dygrýn: Chceme lépe uspořádat činnosti firmy. Bruntál se stal součástí Styroprofile, Styrofinance přebere za všechny holdingové firmy starost o peníze od fixace cizích měn po úvěry.
Urban: Styroproperty se bude starat o naše nemovitosti. Styrodevelop začne během jednoho roku až dvou let s developerskou činností v okolí Neratovic. Vstoupíme do nového oboru.

Setkali jste se s nějakým nečekaným využitím polystyrenu?

Urban: Nově se používá na dálnicích, například v Německu. V Česku zatím jen při stavbě jednoho nadjezdu. Bloky polystyrenu se naskládají pod dálnici, ušetří to práci se zavážením štěrku. Viděl jsem, že domy na vodě se staví z polystyrenu, stejně tak ostrůvky uprostřed jezírek na golfovém hřišti, četl jsem dokonce o nějakém letišti u japonských ostrovů.

Foto: Jan Schejbal

Čtěte dále

další zprávy