Lingala expresně

12.05. 13:13 | Autor:

rozhovor Jitka Steinmetzová stála před třinácti lety u zrodu překladatelské agentury Skřivánek. „Zakázky pro Brusel děláme z Česka, je to levnější,“ říká dnes z pozice ředitelky mezinárodní firmy.

V roce 1994 sestávala firma Skřivánek ze tří lidí: majitele a dvou zaměstnanců. Jak si stojí dnes?

Skřivánek je největší překladatelská agentura ve střední Evropě a co do počtu poboček druhá největší na světě. Podle zaměstnanců jsme pátí, nastálo jich máme 370. Údaje je potřeba brát s rezervou, v naší branži probíhá hodně akvizic. Stačí, aby někdo koupil malou agenturu, a posouváme se o místo níže. My sami rosteme organicky, zatím jsme nikoho nekoupili.

Necelé čtyři stovky pracovníků? Čekala jsem mnohem vyšší číslo.

Naši stálí zaměstnanci až na výjimky nepřekládají. Mají na starosti kontakt se zákazníky a výběr i kontrolu kvality překladatelů. V databázi evidujeme čtyři tisíce aktivních a deset tisíc pasivních překladatelů.

Proč zaměstnáváte překladatele pouze externě?

Ani nemají o trvalý pracovní poměr zájem. Cení si svobody, mohou mít volno, kdykoli chtějí, sami rozhodují o množství práce a o své pracovní době.

Když vaše agentura začínala, jaká byla situace na českém překladatelském trhu?

Nebyla tu téměř žádná tradice, málo lidí umělo anglicky, ekonomika rostla. První dva tři roky stačilo jen dát o sobě vědět ve Zlatých stránkách a klienti přicházeli.

Agenturu prý katapultovalo, když přišla s nabídkou expresních překladů.

Zákazníci na to slyšeli, stejně jako na – pro nás extrémní – otvírací dobu od pěti ráno do deseti večer. Na rozdíl od 99 procent šéfů v oboru není Pavel Skřivánek vystudovaný překladatel. Má ekonomické vzdělání a od samého začátku přemýšlel v relacích konkurenční výhoda, marketing, standardizace postupů a podobně.

Rok jste firmu řídila, a pak jste se rozhodla odejít. Proč?

Bylo mi dvaadvacet, práce mě bavila. Z personálních agentur si mě pod záminkou obchodního jednání chodili zvědavě okukovat. Jenže mi začalo chybět studium a zahraniční zkušenost.

Vystudovala a usadila jste se v Německu. Jak došlo k vašemu návratu do agentury Skřivánek před třemi lety?

Pavel Skřivánek chtěl expandovat na Západ a požádal mě, zda bych se toho ujala. Vývoj agentury jsem nesledovala a udivilo mě, když jsem po letech otevřela její internetové stránky a zjistila mimo jiné, že má pobočky v Číně.

Jaká byla strategie při expanzi v západní Evropě, konkrétně v Německu?

Překladatelský byznys tam funguje už půl století, nemělo cenu pokoušet se konkurovat na lokálním trhu, jako to dělá většina agentur. Snažili jsme se odlišit a soustředili se na střední a východní Evropu. Je to náš image. Jinak jsme schopni přeložit jakoukoli jazykovou kombinaci. Ponechali jsme si i jméno, jen bez háčků a čárek. Lidé se sice dvakrát zeptají, jak se vyslovuje, ale zapamatují si ho. Vysvětlování, co to znamená, je dobré téma pro navázání konverzace.

Do své působnosti jste přibrala již založenou bruselskou pobočku. Brusel musí být díky unijním institucím pro překladatele zlatý důl, je to tak?

Obrat naší belgické pobočky pochází téměř výhradně z komerční sféry, zajímavá je pro nás především ekonomicky silnější, vlámsky hovořící část země. Pokud se chcete ucházet o zakázky EU, v Bruselu moc nezmůžete. Do veřejných tendrů se můžete přihlásit odkudkoli. Pobočku, která se tím zabývá, máme v Litoměřicích.

Jaký podíl má na vašich tržbách tlumočení a jak se daří uplatnit vaše tlumočníky v rámci EU?

Tlumočení tvoří sedm procent tržeb. Evropské projekty znamenají v drtivé většině písemné překlady, tlumočíme jen sporadicky. Podle rigidních interních předpisů musí být tlumočníci pro EU zaměstnanci unijních institucí. Po agenturách se sáhne, až když dojdou vlastní zdroje. Před třemi lety přijel do Bruselu Václav Havel na vysoce oficiální akci Evropské komise. Tlumočili jsme jeho řeč, protože nikdo z tamních zaměstnanců si na to netroufl.

V tendrech EU zřejmě bude velký tlak na to, nabídnout lepší cenu než konkurence. Nejsou takové zakázky méně profitabilní než pro soukromý sektor?

Záleží na tom, jak efektivně jste schopni projekt řídit. Překlady představují tisíce stránek textu v různých jazykových kombinacích, navíc obsahují speciální terminologii. Například ve věstníku se padesát stran týká rybářství, dalších padesát letectví, na každou část potřebujete odborníka. Pokud nemáte know-how, tedy specialisty, software a zázemí, nedostanete se s cenou příliš nízko.

Kolik investujete do softwaru?

Loni jsme do softwarového vybavení pro české pobočky investovali téměř devět milionů korun, vývoj jde rychle dopředu. Kdo chce být v branži konkurenceschopný, používá překladače, takzvané CAT nástroje (Computer Aided Translation, pozn. red.). Pomáhají udržovat konzistentní terminologii a zvyšovat kvalitu překladů. Díky efektivnějšímu způsobu práce můžeme nabídnout zákazníkům lepší ceny než konkurence, zejména pokud jde o specializované překlady a krátký termín dodání.

Můžete se pochlubit nějakou zajímavou státní zakázkou?

Od Ministerstva vnitra ČR jsme už poněkolikáté vyhráli tendr na tlumočení v uprchlických táborech. Setkáváme se tam se spoustou exotických jazyků. Nedávno nás požádali o jazyk lingala, o kterém jsme neměli ani tušení, že existuje. Mluví se jím v bývalém Zai-ru, dnes Kongu.

Podle vašich slov jste schopni překládat mezi jakoukoli kombinací jazyků na světě. Kolik se jich k vám dostane v praxi?

Za rok se setkáme tak se čtyřiceti či padesáti jazyky. Nejčastější směr překladu je z angličtiny do lokálního jazyka.

Pro jaký jazyk je obtížné najít překladatele?

Jsou to země, které mají málo obyvatel. Například Estonsko s necelým milionem lidí, mezi nimi je jen hrstka překladatelů. My navíc požadujeme, aby překladatel byl specialista na nějaký obor, takže nakonec máme na výběr ze dvou tří lidí, navíc plně vytížených překlady pro konkurenční agentury. Problémy existují také v zemích, kde překladatelství nemá tradici, například v Albánii. Spousta lidí tvrdí, že umí překládat z angličtiny do albánštiny, protože umí anglicky. Nestačí umět dva jazyky, musíte umět překládat.

Ještě před sedmi lety se Pavel Skřivánek chlubil tím, že jeho služby jsou desetkrát levnější než srovnatelné služby konkurence ze Západu. Jak je to dnes?

Rozdíl se postupně smazává, dnes se nacházíme v jednotlivých zemích na střední úrovni vzhledem ke konkurenci. Jakmile se začnete pohybovat v globálním byznysu, nakupujete vlastně všichni na stejném místě za podobné ceny. Při překladu z angličtiny do švédštiny potřebujete překladatele ve Švédsku, těch je omezené množství a všechny agentury využívají jejich služeb. Úspor se dá dosáhnout jen interně. Všechno, co jde zařídit z tuzemska, děláme z produkční centrály v Brně.

Skřivánek provozuje také jazykové školy v několika zemích. Jak jste dospěli k rozšíření podnikatelského záběru?

Jakmile dosáhnete stabilního podílu na trhu a přestanete v dané zemi růst, je čas rozhlédnout se po příbuzných aktivitách. Proč nevyužít našeho překladatelského renomé? Většina škol se nachází v Česku, další pobočky na Slovensku, v Polsku, Lotyšsku a Litvě.

Čeští podnikatelé stále častěji jezdí dělat obchody do Číny, vy tam dnes máte dvě pobočky. Daří se vám?

V Číně hodně tlumočíme, hlavně pro středoevropské a východoevropské podniky. Ve skutečnosti to zahrnuje řadu dalších aktivit: ověřit, jestli je hotel skutečně zarezervovaný, vyjet někam na týden do vnitrozemí a doprovázet delegaci při hledání místa pro postavení výrobního závodu a podobně. Děláme to rádi. Když se jednání klientům vydaří, pro nás to znamená, že porosteme s nimi. Permanentně tam máme vytížených pět až šest tlumočníků na češtinu, dva jsou rodilí Češi, zbytek Číňané, kteří vystudovali bohemistiku.

Pokud se Číňané během obchodního jednání ocitnou takzvaně v koutě, prý to řeší tak, že se z ničeho nic zvednou a beze slova odejdou. Zažila jste něco podobného?

Neverbální komunikace je v čínských poměrech mnohdy důležitější než to, co se vysloví nahlas. Do žádné konfliktní situace jsem se tam zatím nedostala. Pokaždé mě doprovází náš tamní český jednatel, který umí perfektně čínsky a před revolucí získal zkušenosti s obchodováním v Číně. Zažila jsem kolektivní rozhodování. Na jednání o zakázce jsme přišli dva a v konferenční místnosti na nás čekalo dvacet lidí. Poslechli si naši nabídku a hlasovali, jestli nás chtějí za dodavatele. Prošli jsme.

Číňané se prý k cizincům chovají nesmírně pohrdavě, musíte si u nich nejprve vydobýt respekt. Měla jste takový pocit?

Kdo své zážitky takto interpretuje, nepochopil jejich kulturu. Tamní mentalita je úplně odlišná. Čínské zaměstnance jste jako jejich nadřízený povinen kontrolovat. Pokud to neděláte, necítí se povinni pracovat, protože vidí, že vy svou práci neděláte dobře. Člověk neznalý jejich myšlení to považuje za zákeřnost či nemorálnost, ale nedá se říct, zda je to dobře nebo špatně, je třeba s tím počítat. Na rozdíl od Evropy, kde je snaha o harmonii, kolegialitu, kde funguje motivace, není problém řídit čínské zaměstnance mnohem direktivněji, kontrolovat každý jejich krok a celý den se jim nahlížet přes rameno.

Rozdíly mezi asijskou a evropskou mentalitou se dají očekávat. Na kulturní a jazykové nástrahy lze narazit i v dvojjazyčné Belgii.

V Belgii musíte důsledně posílat newslettery nebo udržovat webové stránky ve francouzštině i ve vlámštině, aby zákazníci věděli, že se zabýváte oběma jazyky. Existují i rozdíly v mentalitě. Vlámové se spíš podobají Němcům, jsou přesní a logičtí, při jednání se projekt strukturuje na dílčí záležitosti, které se krok za krokem probírají. Jednání s francouzsky mluvícími Valony probíhají mnohem pomaleji. Je třeba se více harmonizovat po osobní stránce s daným člověkem a převést obchodní záležitost do nezávazného rozhovoru. Mluvit jen o obchodě a pracovních věcech je pro ně příliš suché.

Jaké máte zkušenosti s jednáním na východ od českých hranic?

Čím víc na východ v Evropě jdete, tím je způsob myšlení cykličtější a jednání se protahuje. Když přijdete na schůzku ve Varšavě, polská strana se vrátí k tomu, co se dohodlo minule, a znovu to otevře. Mluvit hodinu o něčem dohodnutém je pro ně příjemné. Člověk, který jejich způsob myšlení nezná, je velice frustrován, má pocit, že panuje neshoda a že jednání je neefektivní. Nezajímají je reference z banky, garancí kvality obchodního partnera jsou osobní sympatie. V Bulharsku strávíte první tři jednání tím, že si povídáte o svých rodinách. Zajímá je to, potřebují vědět, jaký jste člověk.

Skřivánek má pobočku také v New Yorku. Je tam konkurenční boj tvrdší než jinde?

Určitě. Na první pohled rozdíl mezi pragmatickým Američanem a racionálním Evropanem není znát. V Evropě se klade důraz na podnikatelskou etiku a firmy dbají, aby jejich cesta k úspěchu nebyla poskvrněna likvidací konkurentů. Naproti tomu v Americe může být všechno okamžitě použito proti vám, nesmíte být příliš otevření a pouštět informace. V Evropě se stále klade váha na tradiční hodnoty, například je výhodou mít reprezentativní kancelář na dobré adrese. Američany především zajímá, za jakou cenu dostanou kvalitu, kterou vyžadují.

Kam se chystáte expandovat dále?

Chceme upevňovat pozici ve východní Evropě: ještě nepůsobíme v Rumunsku, na Ukrajině, v Rusku. Kdy tam otevřeme, záleží na poptávce. Zatím jsme schopni kvalitně zajišťovat tyto jazyky i ze sousedních zemí, například rumunštinu z Bulharska. Ve státech bývalého východního bloku máme jako česká firma dobrý zvuk, i když nás často uvádějí jako „československou“.

***

Jitka Steinmetzová (33)
Pochází z Vyškova, vystudovala Technickou univerzitu v Berlíně, pracovala v oboru PR. Do překladatelské firmy Pavla Skřivánka, s nímž se znala z rodného města, nastoupila v roce 1994. Kvůli práci zanechala studia práv a na rok se stala ředitelkou společnosti. Následovalo studium Technické univerzity v Berlíně, obory informatika, psychologie a obecná lingvistika. Do firmy se vrátila, aby vedla berlínskou a bruselskou pobočku, od roku 2005 je opět ředitelkou agentury. Jitka Steinmetzová je vdaná, bezdětná. Mluví plynně německy a anglicky, domluví se rusky. Zajímá se o moderní výtvarné umění a literaturu, ráda lyžuje. Řídí služební

Foto: Tomáš Nosil