Šrot za všechny peníze. Zastarávání žene ekonomiky

26.02. 06:30 | Autor: Radka Smejkalová

Evropan vyprodukuje ročně průměrně čtyři a půl kila domácího elektro odpadu.

Nové věci vydrží často jen do konce záruky. Není to náhoda. Zvykli jsme si kupovat šrot, který je už z výroby určen k rychlému zániku. Nastala doba umělého zastarávání. Ale za jakou cenu?

Firmy často záměrně omezují životnost svých výrobků, aby se jich prodalo více. Už v roce 1924 se světoví výrobci žárovek - nizozemský Philips, německý Osram a americký General Electric - pod hrozbou vzájemných vysokých pokut dohodli v kartelu Phoebus, že budou žárovky vyrábět tak, aby vydržely svítit ne více než tisíc hodin. Přitom jedna originální svítí v livermorské hasičské stanici na západě USA nepřetržitě už od roku 1901.

"Obecně vzato dnešní výrobky vydrží oproti těm z dřívější doby mnohem méně. Obtížně se to ale dá doložit daty z testů, protože těžko můžeme testovat běžné fungování mnoha modelů vysavačů či lednic po dobu několika let," říká Vanda Jarošová z české spotřebitelské organizace dTest. "Ano, kvalita jde dolů. Ale nemáme jak dokázat, že v tom je záměr," řekla INSTINKTU Joyce Donatová z nizozemského spotřebitelského uskupení Consumentenbond.

Oprakavárna a jiné iniciativy se snaží nevyhazovat, nýbrž opravovat. V současnosti se čeká na verdikt v případu Whitfield, Bryson & Mason LLP. Hromadná žaloba viní Apple z toho, že do svého modelu MacbookPro z roku 2011 zabudoval nekvalitní grafickou kartu, která způsobila tisícům uživatelů fatální selhání notebooku v pořizovací hodnotě mnoha desítek tisíc korun. V Německu se zase před časem strhl poprask kvůli televizím Philips v hodnotě téměř tři tisíce eur, které se po třech letech ukázaly jako neopravitelné, protože firma nebyla schopna dodat náhradní díly.

Pohonem nekalého trendu je přitom naše marnotratnost, s níž pořád dokola odkládáme starší přístroje jenom proto, že se na trh dostane o něco lepší model, nebo prostě proto, že při první poruše není, kdo by je opravil. Právě tomu by rád udělal přítrž Matthias Mayer. Na stránkách iFixit nabízí nejen návody, jak si přístroje často k nelibosti výrobců opravit, nýbrž i celou řadu nedostupných nástrojů a součástek, které jsou k tomu zapotřebí.

"Je načase začít opravovat a přestat produkovat stále více šmejdů a odpadu," je přesvědčený. Loni podle něj evropský iFixit vyřídil tisíce objednávek a udělal obrat dva miliony eur. Zasílá i do Česka. Odkud nedostupné součástky bere, Mayer příliš rozebírat nechce. Dají se prý sehnat i od výrobců, kteří je normálně neposkytují, neoficiální cestou. Jiné jsou z rozebraných přístrojů.

* Jaké jsou nejčastější triky výrobců?

* Co všechno jde opravit?

* K čemu je evropský elektrošrot Afričanům?

* Jak se daří novým opravárnám?

To vše a mnohem více se dočtete v novém čísle týdeníku INSTINKT, které vyšlo ve čtvrtek 26. února 2015.