Konsorcium Marius Pedersen nabídlo nejnižší cenu 56,8 miliardy korun za likvidaci ekologických škod a je tak horkým favoritem na získání pohádkové zakázky. V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ obchodní ředitel společnosti Pavel Borůvka odhaduje dobu sanací v horizontu 10 až 15 let, na řadě je množství problémových lokalit.

Co říkáte na to, že s touto nabídkou vaše společnost zřejmě vyhraje ekotendr?

Předně si to takto vůbec netroufám formulovat. Zatím lze konstatovat, že jsme předložili nejnižší cenovou nabídku. Pokud by se vláda rozhodla tři roky trvající soutěž dokončit podle stanovených podmínek, pak bychom se měli stát vítězi soutěže, protože jediným hodnotícím kriteriem je cena. V tuto chvíli můžeme být potěšeni pouze tím, že jsme dokázali celý projekt nastavit pro stát nejvýhodněji. Nic to ještě ale neznamená. O výsledku bude rozhodovat vláda České republiky a teprve potom bude možné věc hodnotit.

Za jak dlouho by se podle vás daly odstranit ekologické škody na území ČR?

Naše nabídka uvažuje s horizontem 10 až 15 let od uzavření smlouvy se státem. Záviset to bude na tom, jak dobře dokážeme celý projekt na mnoha lokalitách zorganizovat a jak rychle budou postupovat příslušná správní řízení s úřady. Z pohledu ekonomického zde bude zřejmá motivace realizovat projekt co nejrychleji.

Jaký očekáváte pro firmu zisk z této zakázky?

Jak víte, celková cena, za kterou jsme nabídli celý projekt realizovat, byla 56,8 miliardy korun bez DPH. Vlastní sanační práce včetně režie jsme kalkulovali ve výši 35 miliard. Zbývající část ceny představují zejména finanční náklady ve výši 11,5 miliardy, pod kterými si můžete představit zohlednění inflace v průběhu plnění zakázky, cenu peněz a pojistné. Další významnou položkou jsou náklady na přenos rizik ze státu na naši společnost, které jsme ocenili na 6,7 miliardy. Zbývá tedy konečně uvažovaný čistý zisk ve výši osm procent z vlastních nákladů na sanace po zohlednění inflace, což činí v absolutním čísle 2,9 miliardy korun.  

Jaké jsou výhody faktu, že se vláda rozhodla jen pro jeden obří tendr? 

Zaznívá zde strašná spousta více či méně nepodložených argumentů proti způsobu, kterým se vláda nakonec rozhodla zakázku vyhlásit. Argument, že jde o korupční potenciál, neobstojí, kdyby bylo zakázek více, prostor pro korupci by tím určitě nezmizel. Takováto prohlášení lze činit o čemkoliv a kdykoliv.

Nebylo by několik menších zakázek lepší řešení?

Může to znít jakkoliv tendenčně, ale myslím, že nebylo. Popravdě rozumím státu v tom, že chce mít jednoho silného a renomovaného garanta, který zajistí rychlou a efektivní sanaci. Příměrem může být to, že  i obchodní řetězce chtějí na mnoho svých prodejen jednoho operátora, který vše zorganizuje, garantuje, a jestli si k tomu najme další poddodavatele, je již čistě na něm. Sami máme v dodavatelské struktuře řadu firem a počítáme s účastí takových firem na celém projektu.

Navíc se domnívám, že by tu měl být veřejný zájem na tom, aby byly staré zátěže odstraněny v co nejkratším čase. Stát se zavázal prostřednictvím ekologických smluv, že z majetku soukromých i veřejných subjektů odstraní tyto zátěže, když dostal za podniky zaplaceno, jako kdyby tam zátěže nebyly. To se neděje a podniky nemohou na svém majetku podnikat nebo žádat o dotace, kterými by své podnikání podpořily, když jim v tom stát brání. Zde se skrývá obrovský potenciál arbitráží proti státu. Když dojde ke zrušení soutěže, dojde také opět k odložení celého problému a tím ke zpoždění a prodražení vlastních sanačních zásahů.

Které ekologické škody považujete za nejhůře odstranitelné, s čím bude nejvíce práce?

Čekají nás rozsáhlejší a komplikovanější lokality ve srovnání s těmi, které již byly realizovány. Jako příklad lze uvést lokality OKD OKK (sanace koksoven, starých skládek chemických odpadů), Synthesia, Severomoravská plynárenská, UNIPETROL, PARAMO, ArcelorMittal Ostrava, Vítkovice, EVRAZ VÍTKOVICE STEEL a řada dalších.