Očistit Baťovo jméno se povedlo až na třetí pokus

12.11. 05:45 | Autor: Jakub Křešnička

Z odkazu Tomáše Bati vybudoval jeho nevlastní bratr Jan Antonín světové obuvnické impérium. Vše změnila druhá světová válka a nespravedlivé očernění, které z druhého jmenovaného v očích veřejnosti udělalo kolaboranta. "Ve skutečnosti pomáhal Židům uprchnout před Hitlerem," říká John Nash, vnuk J. A. Bati.

Fascinuje mě, že byl v roce 1947 Jan Antonín Baťa soudy v Československu označen za kolaboranta s nacisty, ale pár let nato ho na Západě navrhovali na Nobelovu cenu míru. Jak se něco takového stane?

Je to neuvěřitelná situace. Nominován byl za pomoc při přestěhování desetitisíců evropských válečných uprchlíků do Brazílie. Kandidatury se ale vzdal a doporučil maršála Cândida Rondona za práci s brazilskými indiány. K tomu máme ještě papežem podepsaný dokument z Vatikánu z roku 1943, který je pro Jana v podstatě vstupenkou do nebe. Vatikán věděl, že Jan pomohl více než dvěma tisícovkám Židů uprchnout z Československa před Hitlerem. Dostal též od papeže zlatou medaili Za práci pro lidstvo.

Šlo o rodiny židovských zaměstnanců?

Ano, přemísťoval je po celém světě na vlastní náklady. Ve Zlíně fungoval systém, díky němuž je mohl vyslat do míst mimo německou kontrolu. Třeba do oblastí, kde zakládal nové továrny. Ten proces popisuje i v jednom ze svých rukopisů v kapitole o baťovském velkoobchodu Kotva. Máme též kopie doznání s podpisy lidí, kteří byli zachráněni.

Označování J. A. Bati za kolaboranta tedy bylo jen záminkou, aby mu mohl být sebrán podnik i majetek?

Jedním z klíčových lidí byl prezident Edvard Beneš. Opustil zemi, založil exilovou vládu, na kterou neměl finance. Snad jediný, kdo měl dost velké peníze, byl Baťa. On, jeho firmy a lidé přispěli československé exilové vládě částkou v hodnotě tehdejších dvou milionů dolarů. Dnes by to bylo minimálně čtrnáctkrát tolik (skoro šest set třicet milionů korun). Jen indická továrna dodala během války spojeneckým armádám dvaatřicet milionů párů bot a pět set tisíc padáků. Navíc ještě před válkou probíhala pod taktovkou Karla Engliše, tehdejšího guvernéra Národní banky československé, sbírka na obranu Československa a s prosbou o pomoc se obrátili na Baťu. On řekl, že ze svého věnuje stejnou částku, jaká se vybere mezi jeho lidmi. Společně věnovali třicet milionů tehdejších korun, byl to první a nejvyšší příspěvek. Pak přišel Mnichov a Jan pronášel projevy, aby se lidé nevzdávali, zatímco politici mlčeli. A k boji byl připraven.

Během války byl ale kritizován za to, že mlčel...

Když do země dorazila německá armáda, Jan byl v zahraničí, ale stále měl v ČSR přes šedesát tisíc zaměstnanců - měl o ně i jejich rodiny obavy. Mám dopis od Josefa Hlavničky, jemuž nechal Jan na starosti řízení podniku v Československu. V něm Jana žádá, aby byl velmi opatrný se vším, co dělá, protože jinak tu jeho lidi pozabíjejí. Baťa rozuměl tomu, že musel pomáhat, ale zároveň to dělat tak, aby Němci nic nepoznali. Podporoval i slovenské povstání - Baťovi lidé vytvořili osm set čtyřicet tři odbojových komisí, všechno začalo v továrnách Baťa. Koupil letadla pro české piloty u RAF. V jednom z dopisů napsal, že by raději obětoval svůj majetek i život, než aby na životech ohrozil své lidi. Myslím, že se opravdu obětoval.

Pověst kolaboranta na něm však ulpěla až do roku 2007, kdy jste spolu s jeho dalšími potomky u českých soudů dosáhli jeho rehabilitace. Jaké to pro vás bylo?

Dorazil jsem do Česka měsíc před soudem, jemuž jsem poskytl řadu dokumentů, které jsem po světě vypátral. Listiny o zmiňovaných darech exilové vládě, dopisy manažerům závodů s instrukcemi pomáhat odboji. Věděli jsme, jaká je pravda, soud vše uznal, zrušil rozsudek z roku 1947 a Jana rehabilitoval. Povedlo se to ale až na třetí pokus. Poprvé jsme to zkoušeli v roce 1968, podruhé v roce 1993, ale vyšlo to až v roce 2007.

Čtěte TÝDEN!