Důchodci se hrnou do práce. Čím dál víc

22.10. 06:01 | Autor: Kamila Jušková, Pavel Cechl

Důchody jsou nízké, zato penzistů rok od roku přibývá. A s nimi i těch, kdo si přilepšují prací. Zatímco na přelomu milénia pracovalo necelých 56,5 tisíce lidí starších šedesáti let, letos už jich bylo 126 tisíc. Výběr pracovních míst mají ale mizerný.

Paní Jaroslava S. pracovala celý život jako středoškolská profesorka. V roce 2009 měla nastoupit do důchodu, ale zjistila, že by neutáhla nájem. Proto i přes nalomené zdraví ve školství zůstala a dnes ve svých 66 letech dál učí. "Měsíčně si k penzi přivydělám nějakých sedmnáct tisíc čistého. Snažím se našetřit si na dobu, kdy už nebudu moct pracovat," řekla TÝDNU.

Průměrná penze se totiž pohybuje okolo 11 400 korun, ani na tu však podstatná část seniorů nedosáhne. Nájmy včetně služeb přitom ve většině měst stojí okolo osmi tisíc korun. Měsíčně by tak paní Jaroslavě zbylo na živobytí pár tisícovek, z nichž by si měla platit nejenom potraviny, ale i léky nebo nové oblečení.

Podobných seniorů je v Česku čím dál více. Nejde už přitom jen o ty, kdo chvíli "přesluhují". Pracanti se množí hlavně mezi lidmi nad 65 let. Jejich počet se podle Českého statistického úřadu od roku 2000 více než zdvojnásobil a dosáhl 126 tisíc lidí.

Vydržet co nejdéle

Mnozí navíc při vidině nízké penze raději ani o odchodu na vejminek neuvažují, ač na to mají nárok. "V minulém roce byla poměrně významná skupina pracujících, kteří ještě o důchod nepožádali, a to kolem devíti tisíc," říkají ve své analýze statistici Marta Petráňová a Bohuslav Mejstřík.

Jimi zmínění lidé totiž zpravidla pracují "na procenta" - pozdější odchod do penze pro ně znamená vyšší důchod. "Za každých 360 kalendářních dní výdělečné činnosti se může výpočtový základ navýšit o 0,4 procenta. O zvýšení je možné žádat po uplynutí 360 dní," doplnila daňová poradkyně Blanka Štarmanová ze společnosti TaxVision. Tímto způsobem si lze zvýšit měsíční penzi i o několik stovek.

Ne vždy je to ale chytrá strategie. I pracující důchodci mají totiž nárok jednou za rok požádat o zvýšení penze, protože si ze své výplaty platí sociální pojištění. V roce 2013 jich o přepočet důchodu požádalo 39 283, loni to bylo už 60 787. Letos zřejmě zaznamená správa sociálního zabezpečení rekord. Počet žádostí za prvních devět měsíců dosáhl téměř 61 tisíc. "Pro srovnání, za stejné období roku 2015 to bylo 51 651 žádostí," říká mluvčí České správy sociálního zabezpečení Jana Buraňová.

Hluboko do kapsy

Mezi hlavní důvody, proč pracujících penzistů přibývá, patří nízké penze. Ty - podobně jako v případě paní Jaroslavy - mnohdy nestačí pokrýt ani životní náklady. "Růst cen u seniorů bývá většinou vyšší než průměrný růst spotřebitelských cen u celé populace," konstatuje analytik společnosti Akcenta Miroslav Novák. V takzvaném spotřebitelském koši důchodců jsou totiž více zastoupeny například náklady spojené s energií, nájmem nebo nákupem potravin. Inflace tím pádem pro ně roste daleko rychleji. Zvýšené náklady by mohly zčásti pokrýt peníze z penzijního připojištění. Úspory lidí u penzijních společností jsou však většinou spíše mizivé.

Doplácejí na to především lidé s menšími penzemi, kam patří hlavně bývalí dělníci nebo pracovníci ve službách. I tak se dá vysvětlit skutečnost, proč podstatná část seniorů nachází uplatnění jako nekvalifikovaní nebo pomocní pracovníci či jako prodavači. Podle statistiků dokonce tvoří hlavní skupinu.

Dalším důvodem zvyšujícího se počtu zaměstnaných seniorů je i skutečnost, že se posouvá rodičovský věk a lidé musejí déle pracovat, aby uživili děti. To je i případ Josefa Ďurčanského z Prahy. Je mu přes šedesát, jeho dětem je ovšem teprve čtrnáct a šestnáct let. "Počítám s tím, že jim musím zajistit alespoň dobrý start na vysoké škole. Aby se tam rozkoukali, než si najdou brigádu," říká Josef. "A to přitom máme výhodu, že si nebudou muset hned hledat kolej nebo ubytování na privátu," dodává otec, který počítá s tím, že jeho potomci budou studovat v rodném městě.

O penzi nemám zájem

Prodlužuje se také délka života - jen za loňský rok se naděje na dožití protáhla zhruba o sedm měsíců. Muži mají naději dožít se skoro 76 let, ženy 82 let. Následkem je, že to mnoho lidí prostě do penze netáhne. Mají za to, že jsou na ni příliš mladí. Jinými slovy nechce se jim do starého železa. "Nahrává tomu i fakt, že se po roce 1989 hodně změnil charakter práce. Velká část zaměstnanců se přesunula od pásů do služeb či do kanceláří. Důchodci i starší lidé mají možnost pracovat mnohem déle, protože nejsou tak zdravotně opotřebovaní," konstatuje analytik Novák.

U pracujících seniorů oproti celkové práceschopné populaci starší patnácti let klesá počet řemeslníků a opravářů a i dalších fyzicky náročných profesí, jako je obsluha strojů a zařízení.

Naopak stoupá podíl starších lidí v řídících a odborných funkcích. Konkrétně jde o manažery, techniky, právníky či vědecké pracovníky. "Ti nemusejí pokračovat v práci na plný úvazek, ale prozíravé firmy jim umožní i částečné zapojení. Například technický specialista již nemusí vést náročné projekty, ale může fungovat jako interní trenér a mentor," řekl TÝDNU Jiří Halbrštát, manažer marketingu a náboru společnosti ManpowerGroup.

Podíl specialistů na zaměstnanosti ve věku 65 a více let podle statistiků převyšuje 22 procent. V rámci všech pracujících nad patnáct let pouze 15 procent.

Zaměstnancem z donucení

Výrazným "donucovacím" faktorem je i nedostatek kvalifikovaných lidí v mnoha profesích. Například více než desetina středoškolských kantorů je podle informací evropského statistického úřadu Eurostat starší šedesáti let. "I kdybych s tím teď chtěla praštit, tak to za mě nemá kdo vzít. Mladých učitelů k nám na gymnázium chodí málo a stejně dlouho nevydrží," potvrzuje paní Jaroslava. Podobná je i situace na základních školách. Stárnutí je velkým problémem také u učitelů v mateřských školách.

Podle učitelských odborů jsou hlavním důvodem peníze. "Mladí lidé přijdou, vydrží učit rok nebo dva a pak jdou za lepším," říká šéf odborářů František Dobšík. Oproti tomu u učitelů v důchodovém věku podle něho hraje velkou roli i to, že se dopracují k nejvyššímu tarifnímu platu na úrovni třiceti tisíc korun. "Spolu s penzí jsou to slušné peníze, takže se jim pochopitelně nechce odcházet," míní Dobšík. Dopad to ovšem má na zdraví starších učitelů. Kvůli psychickému tlaku spojenému s výukou se podle Dobšíka často dožívají nižšího věku.

A podle odborníků má být hůře, a to nejenom ve školství. "Stárnutí zaměstnanců začíná být palčivým problémem především v zemědělství a u zedníků, kde je přibližně třetina zaměstnanců starších 55 let," říká Kateřina Duspivová, analytička trhu práce ze společnosti Trexima. Za několik let odejde do důchodu i velká část kvalifikovaných zaměstnanců v technických oborech, především nástrojaři, strojírenští technici, mechanici a opraváři motorových vozidel. U některých profesí je možné odcházející pracovní sílu nahradit novými technologiemi, někde to ale bude obtížné - například právě u učitelů či zedníků.

Stárnoucí populace a nedostatek kvalifikovaných lidí budou mít zřejmě za následek, že pracujících důchodců bude i nadále přibývat. Počet lidí ve věku od 65 let totiž v příštím roce překročí hranici dvou milionů. V roce 2020 jich bude 2,2 milionu a v roce 2030 už 2,5 milionu. Za necelých patnáct let to tedy bude téměř čtvrtina celé populace.

Mládí vpřed?

V kontrastu s tím je přístup některých zaměstnavatelů. V Česku totiž stále vládne "móda" mladých dynamických pracovníků. "Dochází k paradoxu, že firmy nemohou obsadit volná pracovní místa, ale zároveň odmítají zaměstnance už i v předdůchodovém věku, natož důchodce. Nadále se řídí svými předsudky a v praxi často vídáme, že personalisté si ani nepozvou uchazeče na pohovor - a to pouze na základě jeho data narození," říká Halbrštát.

Starší pracovníci nemají šanci hlavně v ekonomických, administrativních odvětvích nebo v bankovnictví. Tam se podle Tomáše Dombrovského ze společnosti Jobs.cz nedá v příštích letech čekat zlepšení. Hlavní příčinou je, že firmy neumějí se staršími pracovníky zacházet a jsou ve svém jednání často nepružné. Tím pádem ani senioři nemohou dělat práci, na kterou mají kvalifikaci. To je i případ pana Libora D., který pracoval většinu života jako vysoký bankovní manažer. Spravoval miliardová portfolia a svým zaměstnavatelům vydělával. Jenže pak přišla krize a v rámci snižování stavů přišel ve svých 56 letech o práci. Od té doby už ve finančnictví uplatnění nenašel, ačkoli měl skvělou praxi, dvě vysoké školy a mluvil plynně čtyřmi jazyky. "Každý můj potenciální šéf byl mladší a méně zkušený než já a zřejmě se bál, že ho ohrozím. Přitom jsem nežádal velký plat a neměl žádné kariérní ambice," vzpomíná bývalý risk manažer. Dnes provádí turisty na zámku a je rád, že uplatní alespoň znalost jazyků. Někteří důchodci to řeší tím, že si "na stará kolena" zařídí živnost.

Foto: ČTK , PICTURE ALLIANCE/CHROMORANGE / Horst Schunk

Autor: Kamila Jušková, Pavel Cechl