Dopis vládě: Zaveďme mezigenerační penzijní systém

"Vyzývám vládu České republiky, aby připravila opravdovou reformu penzijního systému. Přidání dalšího spoření dlouhodobě nic neřeší. Zaveďte mezigenerační důchodový systém, individuální důchodové účty na principu částečných rezerv a zvedněte rychleji věk pro odchod do penze," píše Jan Traxler Petru Nečasovi, Miroslavu Kalouskovu a Jaromíru Drábkovi.

První státní důchodový systém spatřil světlo světa roku 1881 v Německu. Jeho tvůrce Otto von Bismarck je dodnes považován za zakladatele státního sociálního systému. Málokdo však ví, že tento systém byl kapitalizační (příspěvky byly spravovány v samostatném fondu) a důchody byly vypláceny až při dožití 85 let, to je o 30 let více, než byl tehdejší průměrný věk dožití. Bismarckův sociální systém měl více částí, pro dělnickou třídu bylo mnohem podstatnější zdravotní a invalidní pojištění, starobního důchodu se dožila jen malá část populace.

Také v naší zemi se ještě za Rakouska-Uherska začaly vyplácet důchody, ovšem tehdy se týkaly pouze státních úředníků. V roce 1926 byl zaveden důchodový systém pro dělníky. Mimochodem důchod byl tehdy přiznán až od 65 let, přitom v těchto letech byla průměrná délka života kolem 62 let (po očištění o kojeneckou úmrtnost).

Až v roce 1948 bylo uzákoněno plošné důchodové pojištění pro všechny občany. V té době byla střední délka života 68 let a důchod lidé začali pobírat v 60 letech. Tedy teprve v druhé polovině minulého století byl u nás zaveden plošný důchodový systém tak, aby si většina lidí mohla několik let před smrtí dopřát zasloužený odpočinek. Systém byl nastaven na průměrných osm let čerpání důchodu.

Dnes odcházejí muži do důchodu v 62,5 roku a tento věk se má postupně posouvat na 65 let. To bylo povyku kvůli pár rokům práce navíc. Že dnes při střední délce života 77 let čerpáme ze systému skoro dvakrát déle než na počátku, to si nikdo neuvědomuje.

Systém musí být radikálně reformován, jinak brzy zkrachuje

Díky progresivní demografické struktuře obyvatelstva a průběžnému financování jsme si mohli dovolit mnoho let dojit náš důchodový systém. Dnes v něm ale nejsou peníze. Demografická struktura obyvatelstva se změnila. Rodíme příliš málo dětí - porodnost 1,27 dítěte na ženu, osmá nejnižší na světě, je doslova alarmující (pro zachování populace musí statisticky každá žena porodit v průměru minimálně dvě děti). Naše populace tak postupně stárne. Nových důchodců čerpajících ze systému přibývá stále rychleji. Pracující část populace je při stávajícím nastavení systému nemůže uživit.

Všem je jasné, že systém je neudržitelný a musí se radikálně reformovat. Jenže 15 let se o tom stále jen mluví a reforma nikde. Občas se objeví snaha, ale prodloužení důchodového věku o tři roky dlouhodobě nic nevyřeší. Stejně tak přesun peněz na soukromé fondy je irelevantní. Pár finančních ústavů na tom vydělá, ale v systému budou stále chybět peníze.

Autorem článku, který vznikl ve spolupráci s magazínem FinMag, je Jan Traxler. Pokračování čtěte zde.

Čtěte dále

další zprávy