Auto, za jehož volant mohou již patnáctiletí řidiči

22.02. 06:37 | Autor: Jaroslav Vít

Vypadá jako dospělé auto, ale za volant mohou již patnáctiletí.

Tohle auto vypadá spíše jako maketa, ale jezdí. Dokonce maximální rychlostí 45 km/h a za jeho volant se může posadit patnáctiletý řidič. Nevýhodou ovšem je, že vyjde nejméně na čtvrt milionu korun.

Stačí mít řidičský průkaz skupiny AM, tedy na malé motocykly, jehož vlastnictví je podmíněno věkem patnácti let, a otevírá se vstup do kategorie mopedauto s podtitulem lehká čtyřkolka. Patnáctiletý či patnáctiletá mohou zasednout za volant tři roky předtím, než mají nárok na opravdický dospělý řidičák.

V patnácti za volant! Ale pouze ve voze, který je k tomu určený. Automobil, kterým mohou vládnout, ovšem podléhá omezením. "Jsou vlastně tři. První je hmotnost 350 kilogramů, druhé nařizuje maximální rychlost 45 km/h a třetí výkon motoru, nesmí přesáhnout 4 kW, tedy 5,5 koňské síly," říká Filip Chvoj, prodejce vozů francouzské značky Aixam, která se specializovala na výrobu skútrů na čtyřech kolech. Tak se vozítkům někdy také říká, ale oproti dvoukolovým není řidič vystavený povětrnostním vlivům, nefouká na něj, topení poslouží v chladných dnech, v dražších verzích v něm lze připojit chytrý telefon a poslouchat oblíbenou muziku. Tak, jak to mají patnáctiletí rádi. Navíc lze s jistotou tvrdit, že za minivozidlem se otočí více zvědavců, než třeba za ferrari nebo lamborghini. Jeho výskyt je totiž v Česku zatím velice řídký. "Za loňský rok se u nás prodalo celkem 65 vozů této kategorie," komentuje Filip Chvoj.

Řídit mopedauto od patnácti let lze v řadě evropských zemí, od Slovenska přes Švédsko a Finsko až třeba po Portugalsko, v Polsku dokonce legislativa umožňuje usednout za volant už ve čtrnácti. Výjimkou jsou Francie a Itálie, kde není třeba žádný doklad, žádný průkaz. Zákonem je ale ošetřeno, aby toho nevyužívali například příliš mladí adepti nebo ti, kteří o řidičák přišli kvůli závažným prohřeškům. "Zajímavé je, že třeba ve Francii jsou cílovou skupinou senioři, kteří jezdí na krátké vzdálenosti, kdežto u nás jsou to patnáctiletí," uvádí Chvoj.

Interiérem se od běžné produkce vůz pro patnáctileté příliš neliší. Má to svoji logiku. Těžko se dá předpokládat, že český důchodce vydá za dvouválec s objemem 400 ccm a rychlostí blízkou šnečímu trapu čtvrt milionu korun. Na tolik totiž vyjde nejlevnější verze miniauta, nejdražší Aixam Coupe GTI se přehoupne přes 409 tisíc korun. "Značka proto zavedla modely Minauto, které jsou oproti aixamům v levnějším provedení. Přirovnat by se to dalo ke vztahu Renaultu a Dacie," objasňuje prodejce. Srovnání? Minauto Eco stojí 249 990 korun, nejlevnější dvoumístný Aixam City Pack je o čtyřicet tisíc dražší...

Nicméně v české kotlině zájem pochází takřka stoprocentně z řad potomků majetnějších rodičů. "Není to nikterak výrazné, ale větší odbyt bývá na začátku léta a pak třeba kolem Vánoc," přibližuje Chvoj. Důvod se nabízí sám - v červnu končí škola a dobré vysvědčení je třeba odměnit, a řekněte sami, není to hezké najít pod stromečkem auto?

Jedním z limitujících faktorů při koupi minivozu může být i strach rodičům vypustit své dítě do silniční džungle. Aixam ovšem argumentuje bezpečností, karosérii tvoří pevný hliníkový rám, na který jsou upevněny plastové díly, samozřejmostí jsou pásy a u současných nejlépe vybavených modelů neschází ani ABS. Nebo třeba parkovací kamera.

Když jsme u parkování. Každý uzná, že najít na ulici třímetrovou mezeru mezi auty je snazší, než o metr či dva větší. Aixam City je dlouhý 2758 mm a ještě vloni mohl parkovat i v pražské modré zóně zdarma, neboť byl brán jako dvoukolové vozidlo. Úleva už v současnosti neplatí, miniatura je postavena na úroveň ostatních automobilů. Vedení vozu je snadné, řadicí páka má tři polohy - pro jízdu vpřed, pro couvání a neutrál, rychlost nad povolených 45 km/h hlídá variátor a limit se dá překročit snad jedině s pořádnou vichřicí v zádech.

Zatím se auta pro patnáctileté řidiče příliš nerozšířila, jejich cena je přece jen vyšší. A ušetřit lze za dálniční známku, protože mopedauto na dálnici nesmí, tam mohou jen vozidla s konstrukční rychlostí nad 80 km/h, což "prcek" nesplňuje. Dalším finančním plusem je spotřeba. V městském putování si dieselový dvouválec Kubota (mimochodem používá se například v sekačkách) vystačí s třemi litry paliva na stovku kilometrů. Kromě japonské pohonné jednotky je ve vyšších verzích používán i italský motor Lombardini (480 ccm), který se však podepisuje na ceně, vůz s tímto agregátem je k mání od 384 tisíc korun. A budete se divit, v nabídce je dokonce elektrická varianta s dojezdem 110 km a možností nabíjet akumulátory z domácí zásuvky!

Miniaturní auto bude nejspíš předmětem klučičího zájmu. "Budete se divit, ale je to tak napůl, touží po něm i dívky. Nedávno k nám přišel otec s patnáctiletou dcerou a říkal, že by chtěl auto tak do 300 tisíc korun. Jenomže dcerušce se líbil jiný model, na němž ji zaujala zářivá žlutá barva a lepší výbava, a tak musel rodič připlatit," směje se Filip Chvoj. Investice není zrovna malá, na druhou misku vah je třeba položit časovou úsporu. Vždyť vozit potomka do školy a zpět, pak ještě na trénink a zase domů, to už je pořádná zátěž, s vlastním pohybovadlem je samostatnější a navíc získá zkušenosti z provozu, které se pak určitě budou hodit, až sáhne po dospělém voze.

Foto: Auto-Roch s.r.o.

Autor: Jaroslav Vít