Jeho Veličenstvo Rolls-Royce Phantom Osmý

10.06. 08:25 | Autor: Jaroslav Vít

Vznešený. Jinak se charakterizovat model Phantom ani nedá.

I automobilový svět má svého krále. Je jím bezesporu Rolls-Royce Phantom, největší z rodiny modelů, které mají na kapotě legendární sošku Spirit of Ecstasy. On-line deník TÝDEN.CZ měl možnost vyzkoušet, zda panovnické žezlo pevně třímá i osmá generace legendárního vozu.

Sedmé pokolení model Phantom se vyrábělo od roku 2003 celých čtrnáct let. Osmé se designem od svého předchůdce příliš neliší, ostatně byla by to velká škoda narušovat majestátnost skoro šestimetrového vozu (délka 5762 mm). Odlišné jsou především nově tvarované přední světlomety, které dostaly laserovou technologii a chlubí se tím, že dosvítí až 600 metrů daleko a noc proměňují v den.

Ostatně právě novými technologiemi je osmá generace Rolls-Royce Phantom doslova nabitá. Především je postavená na hliníkové platformě, což ovšem neznamená, že by hmotnost obřího vozu nějak znatelně klesla, pohotovostní váha je 2,6 tuny, protože novinka dostala na 130 kg hlukové izolace, takže žádný drobeček. O to větší respekt budí dva metry široký a 160 cm vysoký monarcha, o to větší očekávání vzbuzuje jízda.

Nebe nad hlavou

Nekonečný je vnitřní prostor. Nahlédnutí do interiéru je jako pohled do jiného světa. Luxus je slabé slovo, protože phantom je o několik koňských délek před vozy, které jsou v luxusním segmentu. Speciální kožená výbava, exkluzivní dřevěné doplňky, na stropě stovky diod imitují hvězdné nebe (lze ho nastavit třeba takové, jaké bylo v den narození majitele vozu), precizní zpracování, sedadla mají blízko ke křeslům a lze je jakkoli nastavit, prostoru na rozdávání a vychytávky, které šlechtice posunují do panovnického rodu. Chcete příklad? Protisměrné boční dveře se otevírají ve velkém úhlu, aby nastupování či vystupování bylo opravdu pohodlné, jenomže pak je trochu problém na ně dosáhnout při zavírání. Stačí však stisknout tlačítko pod palubní deskou (cestující vzadu ho mají na sloupku C) a dveře se elektricky zavřou.

Na zadních křeslech se jiný svět a spousta místa, možnost sledovat televizi či internet na tabletu umístěného v opěradle sedadla první řady, nechat si masírovat záda a mimochodem - v obou zadních dveřích je uschovaný deštník.

Elektřina ve voze vládne. Snad jedině nastavení vnitřního zpětného zrcátka je manuální, jinak na všechno jsou tlačítka. Phantomu samozřejmě nescházejí nejmodernější asistenční systémy, a aby to měl řidič jednodušší, ovládají se jedním tlačítkem. Stejně tak lze jedním stiskem uvést do chodu kamery, které snímají celé okolí vozu včetně nadhledu. A když už jsme u kamer - jedna z nich při jízdě snímá povrch vozovky před autem a v řádu milisekund dává povely tlumičům, aby s předstihem nastavily optimální tuhost...

Vzduchový polštář

Protisměrně otevírané dveře usnadňují nastupování i vystupování. Marně jsem sám sebe přesvědčoval, že i phantom je jenom auto, takže není třeba se ho bát řídit. Za volant jsem usedal s mírnou nervozitou žaludku, ale po pár kilometrech najednou všechny obavy zmizely. Vůz je totiž natolik poslušný, že stačilo jemné zacházení s volantem a plnil všechny pokyny jako oddaný sluha u britského lorda, dvanáctiválec o objemu 6,75 litru dopovaný dvěma turbodmychadly (výkon 420 kW/571 k, točivý moment 900 Nm) se rozhodl pracovat neslyšně a osmistupňová automatická převodovka ctí posádku, takže rozjezdy i akcelerace jsou plynulé, aby náhodou nevyšplouchlo nalité šampaňské ze sklenic.

O vzduchovém podvozku se dají napsat pouze superlativy. Perfektně zvládá nerovnosti povrchu vozovky (jen české kanály neumí), nedovolí je přenést do kabiny, pocit jízdy na vzduchovém polštáři stále sílil, čím více kilometrů přibývalo na tachometru. Prostě RR Phantom je na světě kvůli tomu, aby jízdní zážitky povýšil nad obvyklou hranici. Ne že by neuměl pořádně zabrat, akceleraci z nuly na stovku zvládne za 5,1 sekundy a dovede pádit rychlostí 250 km/h, ovšem jeho síla je v pohodovém a bezpečném putování.

A ještě jeden poznatek - český motorista vnímá krále automobilů rozdílně. Setkal jsem se s obdivným zájmem a zdviženým palcem vzhůru, ale také s tím, že řidiči malých vozů chtěli mermomocí dokázat, jak si dovedou s phantomem, jehož cena je 11,8 milionu korun, poradit. Nechal jsem je předjet, aby měli doma či v hospodě o čem vyprávět. Shovívavost králi sluší...

Foto: Rolls-Royce

Autor: Jaroslav Vít