Spasitel, nebo škůdce: budiž světlo

30.06. 08:00 | Autor: Tomáš Pohanka

Halogeny, xenony, nebo snad LED? Na silnici se hodí v noci vidět a některé světlomety fungují lépe než jiné. Zvláště když se umějí přizpůsobit třeba počasí. Přece jen podle statistik se v průměru polovina smrtelných nehod odehraje za tmy nebo za šera, přitom doprava je v té době pouze čtvrtinová.

Očekávatelným motorem vývoje světlometů byla jejich svítivost. Halogenové světlomety, které jsou běžně k mání v současných autech, se poprvé začaly používat v šedesátých letech.

Každá rychlost a každé podmínky vyžadují specifické osvětlení. Zdokonalování jejich konstrukce přineslo více světla a spotřebovaly méně energie, v devadesátých letech nicméně přišly na řadu účinnější xenonové výbojky, označované rovněž zkratkou HID - high-intensity discharge. Jejich výroba je dražší, svítivostí však halogenové žárovky překonávají až pětkrát, spotřebují méně energie a vydrží přinejmenším dvakrát tak dlouho. Mezi první automobilky nabízející xenonové světlomety se zařadilo BMW, u něhož se objevily v příplatkové výbavě luxusní řady 7 počátkem devadesátých let. Nyní je najdete téměř u všch výrobců už od nižší střední třídy, kde se příplatek za ně pohybuje kolem třiceti tisíc korun.

Předností LED je zejména jejich atraktivní vzhled. V novém tisíciletí se objevují čím dál častěji světlomety z diod (LED - light-emitting diods). Pro použití v blinkrech, coby brzdová světla nebo světla pro denní svícení se hodí díky jednodušší konstrukci výborně. A navíc vypadají působivě. Jako hlavní světlomety však nacházejí uplatnění výjimečně kvůli nevýhodám, mezi něž patří hlavně komplikovaná termoregulace. Příkladem modelu využívající výhradně LED je nové Audi R8 5,2 FSI. Ostatně automobilka z Ingolstadtu patří k největším průkopníkům používání světelných diod.

Audi začalo světelné diody využívat mezi prvními. Větší svítivost však nemusí být taková výhra, pokud kužel světla dopadá jinam, než se řidiči hodí. Už v první polovině minulého století se proto objevily světlomety natáčející se ve směru jízdy spolu s předními koly, jimiž se chlubily cadillaky ve dvacátých letech nebo některé tatrovky ve třicátých. V padesátých letech zase společnost Cibié vytvořila světlomety, které se automaticky přizpůsobovaly tomu, jak moc bylo auto naložené posádkou a zavazadly. Vertikální a horizontální natáčení světlometů pak spojil Citroën DS z konce šedesátých let, v němž se kužel světla reguloval jak v závislosti na natočení volantu, tak v závislosti na momentálním zatížení tlumičů auta.

Natáčecí světlomety ještě dnes patří k příplatkové výbavě dražších vozů. U levnějších modelů potřebu více světla ve vnitřní straně zatáček automobilky řeší elegantně tím, že pravé či levé mlhové světlo se rozsvěcí v závislosti na natočení volantu.

ČTĚTE TAKÉ: Řidiči v područí palubního počítače

Mercedes představil letos Adaptive Beam Assist. Kromě automatické aktivace světlometů za šera jsou v současné době stále běžnější automatické dálkové světlomety, z nichž ty lepší dokážou zaregistrovat protijedoucí vůz (dokonce i vůz jedoucí před vámi stejným směrem) či vjezd do osvětleného města a samočinně se ztlumí. Jeden z nejpokročilejších systémů představil letos Mercedes v nové třídě E. Takzvaný Adaptive Highbeam Assist plynule upravuje kužel světla dopadající na silnici. Systém využívá kameru umístěnou uvnitř u zpětného zrcátka a v závislosti na podmínkách a okolním provozu osvětluje 65 až 300 metrů před autem.

ČTĚTE TAKÉ:
Spasitel nebo škůdce: v moci tempomatů
Spasitel nebo škůdce: udržte mě v pruhu
Spasitel nebo škůdce: noční vidění
Spasitel nebo škůdce: pomoc při parkování

V případě lepší viditelnosti lze jen velmi obtížně hovořit o škodlivých aspektech. Některé xenony snad jen trochu víc oslňují protijedoucí řidiče a oprava natáčecího světlometu není levnou záležitostí. Jenže na tom, abyste dobře viděli, v autech vážně docela záleží.

Foto: Audi, BMW, Mercedes

Autor: Tomáš Pohanka