Lada Niva kontra Suzuki Vitara

17.03. 08:00 | Autor: Tomáš Pohanka

Niva jako jedno z mála socialistických aut vydržela ve výrobě dodnes. A ani Suzuki Vitara, které koncem osmdesátých let na Západě pokračovalo v koncepci malého off-roadu coby nástupce modelu Samurai, na tom nic nezměnilo. Oba však dodnes patří mezi oblíbená levná auta do terénu.

Lada Niva označovaná také jako VAZ 2121 jako první osobní vůz Volžského automobilového závodu nebyla pouhou kopií italských fiatů. Od svého vzniku v roce 1977 sice využívala komponentů z ostatních žigulíků, zároveň se ale měla vypořádat s terénem. K tomu jí pomáhal stálý pohon všech kol, mezinápravový diferenciál s uzávěrkou, redukční převodovka a benzinová šestnáctistovka o výkonu 73 koní a točivém momentu 126 newtonmetrů.

ČTĚTE TAKÉ: Automobilky bývalého SSSR

Vitara byla od počátku k mání i s plátenou střechou. Vitara se poprvé objevila v prodeji až v roce 1989, kdy Niva podle měřítek běžných v automobilovém průmyslu měla být mrtvá. Ostatně produkčním cyklem a spoustou modifikací stihnul projít od roku 1982 předchůdce Vitary, obratný Samurai. Vitara začala s třídveřovou karoserií jako Niva, ale nabídla zároveň plátěnou střechu a postupem času přibyla pětidveřová verze či turbodiesel. To Lada se naftového motoru dočkala jen pro vybrané trhy, a to z produkce Peugeotu.

Kabina jako by vyzývala k omývání hadicí. Niva se ve většině ohledů nezměnila. Až během devadesátých let se pod kapotu dostala modernější benzinová sedmnáctistovka z produkce General Motors, v kabině však majitelé nacházeli stále tytéž odpudivé plasty jako v roce 1980, kdy do tehdejšího Československa zavítala terénní Lada poprvé.

Niva se ujala zejména jako nesmírný dříč v náročných podmínkách. Jenže světe div se, tentokrát to bylo jedno. Zatímco většina škodovek nebo žigulíků působila v osmdesátých za hranicemi směrem na Západ jako vykopávky z jiného vesmíru, Niva se neměla za co stydět. Jednoduchá konstrukce, snadná údržba, jednoznačné zaměření. To vše hrdě hlásalo, že tohle auto je tvrdý pracant a také tak slouží. Že Vitara nabídla mnohem lépe sestavenou kabinu než Niva, jejíž kakofonie skřípavých zvuků bojovala s hlukem přicházejícím zvenčí? No a? Lada dokázala projet kdejakou bažinou, aspoň dokud jste nenarazili na omezení v podobě chybějících uzávěrek diferenciálů vpředu a vzadu.

Karoserie hatchback nabízela dobrý přístup do kufru, i když se do něj vešlo v základní konfiguraci jen 170 litrů zavazadel. Vitara ostatně neměla uzávěrku ani mezi nápravami. Musela si vystačit jen s redukční převodovkou, ale podobně jako Niva sázela na nízkou hmotnost a karoserii kolem 3,7 metru dlouhou s krátkými převisy. A to představuje v terénu často mnohem větší trumf než sofistikované elektronické systémy.

V roce 1980 si Ladu Niva v Československu pořídilo přes padesát zákazníků. V uplynulém roce jich jen v Česku bylo skoro osmdesát. Do roku 1990 se těchto aut do ČSSR dovezlo přes dva tisíce, i když dnes útočí na zcela jiné zákazníky, alespoň pokud jde o příjmy. S cenovkou lehce přesahující 250 tisíc korun představuje někdejší hrdina ruských stepí a Návštěvníků pátrajícím po Adamu Bernauovi nejlevnější způsob, jak se dostat k novému off-roadu.

Suzuki Vitara se začalo prodávat v roce 1989. První generace Vitary už je k mání jenom v bazarech, ale pokud se o ní dosavadní majitelé starali dobře, odvede tutéž práci jako Niva. Budete mít výběr z více motorů a dočkáte se modernějšího auta. Třicetiletá historie je zkrátka na terénní Ladě znát. Jenže to nevadí. Přežila.