Mini pro čtyři pivaře slaví padesátku

26.08. 17:15 | Autor: Jan Stacha

První Mini se začalo vyrábět přesně před padesáti lety, 26. srpna roku 1959. Jeho recept na úspěch funguje už přesně půl století. Ani za padesát let toto malé autíčko nezměnilo své hlavní rysy a stalo se žijící legendou. Přitom vlastně vzniklo z nouze.

Nebýt zdražování ropy po suezské krizi v roce 1956, Mini by nejspíše nevzniklo. V březnu následujícího roku si Leonard Lord, prezident koncernu British Motor Company, zavolal konstruktéra Alexandra Issigonise, Turka s řecko-německým původem žijícího v Británii. Lord chtěl populární malé auto, podobné jako mají Francouzi a Italové. Jejich silnice právě zaplňovaly Citroeny 2CV a Fiaty 600.

ČTĚTE TAKÉ: Francouzská kachna slaví šedesátku

Mini ukázalo cestu, jak dostat co nejvíce prostoru na co nejmenší půdorys. Příčně uložený motor mají snad všechna dnešní malá auta. Podle legendy se Issigonis vrátil z jeho kanceláře a nechal si zavolat čtyři nejotylejší pivaře z továrny. Řekl jim, ať se posadí na zem za sebe jako v autě, vzal křídu, nakreslil kolem nich obdélník a prohlásil: „Vůz, který zkonstruujeme, bude mít tyto rozměry." Více si to zkomplikovat nemohl. Minimum místa pro příď znamenalo nutnost uložit motor napříč a ještě pod něj dostat převodovku, a to tam, kde bývá normálně olejová vana. Problém vyřešilo společné mazání čtyřválce o objemu 0,85 litru a převodovky, čímž byla dosažena revoluční úspora prostoru. Pérování obstaraly gumové kužely, miniaturní kola s desetipalcovými ráfky umístil co nejvíce do rohů karoserie.

Konstruktér Alexander Issigonis se svým geniálním dílem, za které mu byl v roce 1969 královnou udělen rytířský titul. V říjnu roku 1957 byly hotové první dva funkční prototypy, trpící spoustou dětských nemocí. Deset měsíců trvalo, než byly odstraněny a Issigonis mohl pozvat svého šéfa na projížďku. Lord byl nadšen a chtěl mít mini co nejdřív hotové.

Mini se začalo prodávat 26. srpna roku 1959 pod značkami Austin Seven a Morris Mini-Minor. Lišily se přední maskou a stály necelých pět set liber. První reakce? Posměšky a vtípky. Lidé nechtěli uvěřit, že se auto s tak malými kolečky dokáže vyrovnat se silničními dírami.

Malé Mini bylo díky své mrštnosti v závodech rychlejší, než spousta mnohem výkonnějších aut. Časem však i ti nejzarytější odpůrci uznali jeho přednosti. Tři metry dlouhé mini se všude vešlo, v některých ulicích se s ním dalo dávno před dnešním smartem zaparkovat kolmo k chodníku a vzhledem ke svým rozměrům bylo až neuvěřitelně prostorné. Dalšími výhodami byla čipernost a nečekaná stabilita, umocněná nízkým těžištěm vozu. Těchto výhod si všiml John Cooper, majitel toho času vítězícího týmu Formule 1. Rozhodl se využít potenciálu mini a postavit ostřejší verzi. Přes námitky Issigonise, který nechtěl z mini dělat drahé auto, Cooper přesvědčil vedení firmy k postavení tisícikusové zkušební série. Tak vznikl po všech stránkách vylepšený MiniCooper s pětapadesátikolovým litrovým motorem.

V této podobě Mini přežilo až do roku 2000. Rychlé mini měly úspěch, a tak se o dva roky později objevila ještě divočejší verze Mini-Cooper S, nejrychlejší auto do přeplněných britských velkoměst. S mini začali jezdit mladí závodníci, například James Hunt a Niki Lauda. Díky své mrštnosti a lehkosti se proplétalo kolem mnohem silnějších, ale nemotorných soupeřů. Za to si zasloužilo svou nejznámější přezdívku „létající knedlík". Civilní mini si oblíbily i známé osobnosti. Jezdil s ním herec Paul Newman, modelka Twiggy, všichni členové skupiny Beatles a byl dost dobrý i pro Petera Sellerse, představitele inspektora Clouseaua.

ČTĚTE TAKÉ: Mini vzpomíná na začátky i na F1

Novodobému Mini se v roce 2001 podařilo skvěle navázat na svého menšího předchůdce. Koncem šedesátých let prodeje mini vyletěly směrem vzhůru díky populárním filmu The Italian Job, ale postupem času jeho rozměry přestávaly stačit čím dál náročnějším masovým motoristům. Z mini se stala volba nadšenců. V roce 1994 koupilo tehdejší koncern MG Rover, pod nějž spadala i tato značka, německé BMW. Poslední šestá generace původního mini se přestala vyrábět v roce 2000. Jeho fanoušci ale netruchlili dlouho, rok poté se představil jeho větší nástupce. Jedno z mála aut, kterým se podařilo navázat na předchůdce tak, že se setkalo jen s nadšenými reakcemi. Na vzhledu se změnilo jen málo, „švihácké" proporce malého autíčka jsou stále stejné a zůstávají také skvělé jízdní vlastnosti. Nyní se prodává již druhá generace novodobého Mini. A od té první ji na první pohled rozeznají jen znalci. Výborný recept by byla škoda měnit, když tak dobře funguje. Zatím má vyhlídky na nesmrtelnost.