Šťastná i nešťastná auta roku

06.12. 14:00 | Autor: Jan Stacha

Evropským autem roku 2009 se stal Opel Insignia. Poslední ročník slavné evropské ankety Auto roku zná svého vítěze. Je to ale záruka jeho budoucí úspěšné kariéry? Vždycky to tak neplatilo, ani porota nejprestižnější automobilové soutěže totiž není neomylná.

Šestačtyřicátým Autem roku evropského trhu se stal nový Opel Insignia. Brzy se v médiích objeví inzeráty Opelu, informující o jeho vítězství. Auto roku je totiž nejprestižnějším oceněním, jaké může v Evropě prodávaný vůz vůbec získat. Nic na tom nemění fakt, že podobných soutěží je více.

ČTĚTE TAKÉ: A autem roku 2009 se stává... Opel Insignia

Auto roku od osmdesátých let každoročně vyhlašují nejen Američané, Kanaďané a Japonci, ale nověji i čím dál více evropských zemí. Před třemi lety se navíc objevila nová anketa, hledající světové Auto roku. Poroty těchto soutěží zpravidla tvoří motorističtí novináři, kteří se celý rok zabývají testováním nových aut. Jenže žádná z cen nemá na starém kontinentu takový význam, jako právě evropské Auto roku. A nejen zde. Od svého prvního ročníku 1964 si tato cena vybudovala světovou vážnost.

Logo v Evropě nejvýznamnější ankety Auto roku. První ročník se konal v roce 1964. Zejména v posledních letech ale byla anketa poněkud zkostnatělá. Výsledky si jsou velmi podobné. Nevyhrávají zajímavé vozy přinášející něco skutečně nového, ale levnější konfekční automobily zpravidla malé nebo nižší střední třídy, posunující standardy - a tady je ten problém - pouze SVÉ kategorie.

Nejvíce vítězství získala „lidová" značka Fiat, pyšnící se devíti tituly Auto roku. Šest získal Renault, pět Ford a po třech Citroën a Peugeot. Vypadá to, jako by porotu mnohem více zajímal poměr ceny a užitné hodnoty nového automobilu než jeho dlouhodobější přínos, spočívající třeba ve vlivu na celou automobilovou produkci.

Posledním vizionářským vítězem evropské ankety Auto roku, který přinesl mezi sériové automobily zásadnější inovace, se stal hybridní vůz Toyota Prius s benzínoelektrickým pohonem. Vyhrál ročník 2005. Podle ofi ciálních stránek této ankety (www.caroftheyear.org) je vítěz vybírán podle těchto hlavních kritérií: design, pohodlí, bezpečnost, hospodárnost, jízdní vlastnosti, výkon, funkčnost, ohleduplnost vůči životnímu prostředí, uspokojení řidiče a prodejní cena. Zvláštní důraz je kladen na technické inovace a poměr hodnoty a ceny. Jak se zdá, novodobé výsledky ale sledují hlavně cenu. Za technický přínos do budoucna se poslední tři desetiletí Auto roku nevyhrává. Posledním takovým modelem byl MercedesBenz třídy S, vítěz ročníku 1974. Přinesl nejen nové bezpečnostní standardy (právě v něm se objevily jedny z prvních airbagů společně s protiblokovacím systémem brzd ABS), ale i turbodieselový motor. Čestnou výjimkou je Auto roku 2005 -Toyota Prius s hybridním benzinoelektrickým pohonem.

Posledním vítězem ankety z luxusní automobilové třídy, ve které se tradičně představují nové technologie, se stal Mercedes-Benz 450 SE/SEL s titulem pro rok 1974. Opravdové „high-tech" novinky se však nejprve představují v luxusních vozech, jejichž klientela je může zaplatit. Za jejich dlouholetý etalon a jedinečného technického novátora je považován právě Mercedes třídy S, jehož nová generace nastavila dosud nevídanou úroveň bezpečnosti. Například bezpečnostní systém připravující posádku na hrozící kolizi nebo systém nočního vidění. Podobně průkopnická značka BMW za dvaačtyřicet let ankety nezískala jediný titul. Stejně jako osvědčené švédské značky Saab a Volvo, které zavedly mnoho bezpečnostních patentů.

Prohra vítězů
Případ nešťastného auta roku. Technicky revoluční vůz NSU Ro 80 doplatil na svou extrémní poruchovost, která zabránila jeho úspěchu. Historie dokazuje, že ani porota nejprestižnější automobilové soutěže není neomylná. Všichni její vítězové nebyli prodejně úspěšní. Někteří si svou kariéru pokazili sami, jako například technicky revoluční, ale fatálně poruchové NSU Ro 80 z roku 1968 s na svou dobu nebývale aerodynamickou karoserií, wankelovým motorem a pohonem předních kol.

ČTĚTE TAKÉ: Předběhl wankelův motor dobu?

Kdo si dnes vzpomene na toto auto roku? Simca-Chrysler Horizon, vítěz ročníku 1979. Později se tento vůz prodával pod značkou Talbot. Ale je i několik vítězů, kteří neprorazili proto, že prostě nebyli dost dobří. Například Simca 1307-1308 s praktickou karoserií a dobrým podvozkem, ale zastaralými a slabými motory. Úspěch neměl ani taktéž praktický, ale bezcharakterní Simca-Chrysler Horizon. Nic převratného nepřinesl ani technicky vyspělý Citroën XM, rozvíjející techniku svých předchůdců. Možná tak neobvyklou poruchovost, která byla jedním z důvodů, proč se po ukončení výroby v roce 2000 dočkal nástupce až loni. Příkladem poslední doby je Toyota Prius. Ekologická, úsporná, praktická a skutečně fungující, ale drahá.

U Fordu Escort se porotci strefili: vítěz z roku 1981 se stal jedním z nejúspěšnějších evropských vozů. Žádnou „díru do světa" neudělaly ani Renault 9, Nissan Micra, Fiat Bravo/Brava nebo druhá generace vozu Renault Mégane s avantgardní zádí, kvůli níž trpí kufr vozu i přístup do něj. Prodejně to sice nejsou propadáky, ale absencí čehokoliv nového dokazují, že některé ročníky nejslavnější automobilové ankety byly prostě slabší. I proto není ani vítězství v nejprestižnější evropské soutěži zárukou nesmrtelné slávy.

Jak se volí Auto roku
Ani Porsche 928, vítěz ročníku 1978, neudělalo zrovna díru do světa. Výherce v současné době vybírá porota složená z devětapadesáti zkušených evropských motoristických novinářů z dvaadvaceti zemí, jejichž náplní práce je mimo jiné testování nových automobilů. V září porota zveřejní seznam všech důležitých novinek, které se představily v uplynulých dvanácti měsících. Musí jít o zcela nové modely, ne jen modernizovaná provedení předchůdců stejné generace. Na jejich původu nezáleží, podmínkou je, aby se prodávaly alespoň v pěti evropských zemích a jejich roční produkce přesáhla pět tisíc kusů. Každý rok se sejde až několik desítek automobilů různých tříd, z nichž musí vzejít jeden vítěz. Porota vybere sedm finalistů, kteří postupují do druhého kola. Zde má každý člen poroty pětadvacet bodů, které musí rozdělit mezi minimálně pět vozů s tím, že jeden automobil může dostat maximálně deset bodů.

Anketu vymyslel v roce 1963 Holanďan Fred van der Vlugt, tehdejší vydavatel nizozemského motoristického magazínu Auto Visie. Účelem bylo sjednotit názory více odborníků a získat nejen důvěryhodnější výsledek, ale také větší publicitu. Vlugt kontaktoval šestadvacet profesionálních recenzentů aut z devíti evropských zemí, působících v renomovaných časopisech. Tak vznikla první porota soutěže Auto roku. Jde o neziskovou organizaci, která však často čelí podezření, že příliš podléhá lobbingu automobilových firem.

Všechna Auta roku
1964 Rover 2000
1965 Austin 1800
1966 Renault 16
1967 Fiat 124
1968 NSU Ro 80
1969 Peugeot 504
1970 Fiat 128
1971 Citroën GS
1972 Fiat 127
1973 Audi 80
1974 Mercedes-Benz 450S
1975 Citroën CX
1976 Simca 1307-1308
1977 Rover 3500
1978 Porsche 928
1979 Simca-Chrysler Horizon
1980 Lancia Delta
1981 Ford Escort
1982 Renault 9
1983 Audi 100
1984 Fiat Uno
1985 Opel Kadett
1986 Ford Scorpio
1987 Opel Omega
1988 Peugeot 405
1989 Fiat Tipo
1990 Citroën XM
1991 Renault Clio
1992 Volkswagen Golf
1993 Nissan Micra
1994 Ford Mondeo
1995 Fiat Punto
1996 Fiat Bravo/Brava
1997 Renault Mégane Scénic
1998 Alfa Romeo 156
1999 Ford Focus
2000 Toyota Yaris
2001 Alfa Romeo 147
2002 Peugeot 307
2003 Renault Mégane
2004 Fiat Panda
2005 Toyota Prius
2006 Renault Clio
2007 Ford S-Max
2008 Fiat 500
2009 Opel Insignia

Foto: archivy automobilek, COTY