Z gardy jde strach. Kdo útočí na demonstranty v Íránu?

23.06. 09:00 | Autor: - pp -

Rozhořčená Íránka běhá před domem a křičí: "Všechno rozmlátili, všechno! Podívejte na moje auto." Ke slovu se hlásí kolemjdoucí muž, který scénu filmuje mobilem. Obratem se z něho stal amatérský reportér. "Kdo to byl?" ptá se. Civilní gardy, je slyšet hlasy mimo záběr.

„Můžeme jít k vám do garáže a vyfotit si to?" ptá se dále muž. Další záběr ukazuje rozlehlou garáž s řadou zdemolovaných aut - rozmlácená okna, poničené karoserie. „Byly to civilní gardy," ozývá se opět. Míněny jsou obávané milice Basídží.

ČTĚTE TAKÉ: Jak se vyvine situace v Íránu? Otázky a odpovědi
Íránský student: Říkají o nás, že jsme teroristé
Neda: zastřelená dívka symbolem protestů v Íránu

Rozbité automobily nebo zdemolované vybavení bytů či kanceláří jsou ale v Teheránu těchto dní spíše neškodným obrázkem. Na jiných teče krev a umírají lidé.

Zraněný přívrženec Músávího. Mezi nejdramatičtější záběry, natočené bezpočtem amatérů, jež nyní kolují na internetu, patří bezesporu smrt dívky jménem Neda. Podle doprovodného komentáře ji střelil přímo do srdce příslušník milic Basídží v sobotu 19.05 teheránského času.

Dívka umírající v tratolišti krve v náručí svého otce se už stala ikonou odporu proti vládě prezidenta Ahmadínežáda.

Do jaké míry jsou všechny fotografie a filmové záběry z Íránu těchto dní, jež lze nyní spatřit na webu, autentické, nelze ověřit. Jedno je ale jisté, strach z Basídží a jim podobných roste - podobně jako v prvních měsících íránské revoluce před třemi desítkami let.

Tehdy si ajatolláh Chomejní udělal z hordy dobrovolníků pochopy režimu. Výrostci s prsty na spoušti ohrožovali řidiče, hledali alkohol či magnetofonové kazety. Vtrhávali do domů a zabavovali vše, co se jim zdálo cenné nebo nepatřičné. Mnozí vraždili.

Výcvik islámských milic Basídží. Mobilizovaní dobrovolníci, Basídží, se připojili k Revolučním gardám, jež se staly oporou šíitského duchovenstva.

Členem revolučních gard, persky pásdarán, se jako dobrovolník stal po útoku Saddáma Husajna na Írán už roku 1980 nynější íránský prezident Ahmadínežád.

Devět let u Pazdaránu patří mezi nejtemnější kapitoly prezidentova života. On sám hovoří o bojových nasazeních v Iráku, exilová íránská opozice naopak o jeho účasti na atentátech a mučení.

Kdo je kdo ve zbrani v Íránu

Iránská ústava počítá při ochraně islámské revoluce proti vnitřním a vnějším nepřátelům s údernými polovojenskými jednotkami. Revoluční gardy (pásdarán) tvoří vedle pravidelné armády (arteš) druhý sloup íránských ozbrojených sil.

Společný generální štáb koordinuje nasazení více než 125 tisíc revolučních gardistů a odhadem 520 tisíc příslušníků regulérní armády. Na velení armády jinak nezávislé revoluční gardy mají vlastní pozemní a námořní jednotky, disponují moderními zbraňovými systémy a jsou mimo jiné odpovědné za celý íránský raketový arsenál.

Revoluční gardy byl založeny během islámské revoluce roku 1979, když se jednotlivé bojové svazy zformovaly v nezávislou bojovou sílu pro Chomejního režim.

V 80. letech bojovali „strážci revoluce" také ve válce s Irákem a v Libanonu. V uplynulých letech byli nasazovány především v boji proti vnitřnímu nepříteli. Jako spolehliví obhájci režimu mulláhů získávali stále větší politický vliv.

Vláda v Teheránu je s to shromáždit pod praporem pásdaránu až jeden milion dobrovolníků z lidových milic. Basídží (dobrovolníci) jsou připraveni k nasazení nejen v čase války, ale i tehdy, když je režim ohrožen zevnitř.

V podnicích, ve školách či na ulici kontrolují, zda jsou dodržována přísná pravidla islámské republiky. Úderné oddíly Basídží vyzbrojené obušky, tyčemi a noži opakovaně zasahují proti opozičním studentům.

Během tzv. sporu o (dánské) karikatury, napadali Basídží západní velvyslanectví kameny a zápalnými lahvemi.

Dnes je dobrovolná islámská milice Basídží ohromnou organizací s těžko průhlednými strukturami. Jen těžko lze zařadit její jednotky, jejichž příslušníci chodí v civilu. Jsou to téměř ke všemu odhodlaní pěšáci islámské teokracie.

Výcvik revolučních gardistů Perského zálivu. Islámská republika zvýhodňuje tradičně spíše nižší společenské třídy. Což ovšem neznamená, že i zde se během desetiletí nevytvořily různé kasty. V důsledku státních privatizací vystoupali vzhůru ti, kteří dnes podporují úzký mocenský kruh.

Ti, kdo nastupují v Íránu vojenskou službu, už dnes nejsou zařazováni jen do revolučních gard nebo do pravidelné armády, ale i do dobrovolných milic, Basídží. Kdo se osvědčí v očích mocipánů, může udělat kariéru a postoupit výše na posty v armádě, tajné službě nebo v jiných státních úřadech.

Bez ohledu na to, jakou službu tito ochránci režimu právě vykonávají, jsou především zavázáni zajišťovat existenci stávajícího systému.

Lidová policie. Při zásazích zdrženlivější než Basídží. Pro neznalého pozorovatele je obtížné příslušníky Basídží na fotografiích nebo videích identifikovat. Nehledě na civilní zevnějšek je ale přesto možné rozpoznat svého druhu uniformy. Mladší nosí košili přes kalhoty a mají často vousy. Na záběrech na webu mívají obušky, pepřové spreje a granáty se slzným plynem.

Muži středního věku nosí často hnědé kalhoty s šedou vestou. Jsou dobře živení a tvář jim zdobí třídenní vous. Klipy na internetu je často ukazují na motorkách, jak projíždějí ulicemi a najíždějí do demonstrantů. Na řadě záběrů bijí protestující tlustými kabely.

ČTĚTE TAKÉ: Írán: Revoluční gardy hrozí demonstrantům tvrdým zásahem
Krev na webu. Bez novinářů amatérů to v Íránu nejde

Jejich řádění se ale neomezuje jen na ulice. Vyhlédnuté oběti nejednou pronásledují i do jejich domovů či veřejných budov, kam se snaží uniknout. Když Basídží odcházejí, ležívají na zemi zkrvavené postavy.

Často je slyšet lidi, jak křičí: "Basídží boro gom šo!", "Basídží, zmiz odsud. Vypadni!".

Revoluční gardisté disponují i letectvem.