Punk a věda? Víc podobností, než by se zdálo

17.02. 08:22 | Autor:

Měl Johnny Rotten ze Sex Pistols předpoklady stát se špičkovým vědcem?

Kreativita, odpor proti zavedeným konvencím, ochota jít proti proudu, individualismus, schopnost improvizace a řešení problémů ve stylu "udělej si sám". To jsou vlastnosti typické pro punkové hudebníky a punkery obecně. S vědou je to podobné, tvrdí vědci, kteří se k punku hlásí.

Milo Aukerman, rostlinný biolog a zpěvák skupiny The Descendents. "Étos punku je charakteristický vášnivým lpěním na individualismu, kreativitě a svobodě vyjádření bez ohledu na zakořeněné názory," říká v časopise The Scientist biochemik Bill Cuevas.

Pracuje v biotechnické firmě Genecor a zároveň je hudebním ředitelem lokálního rádia KZSU, vysílajícího na Stanfordově univerzitě. S vědou je to podle něj podobné: "Všichni vědci a další lidé s otevřenou myslí a vášní pro život v sobě mají něco z punku."

"Punk je založen na svobodě vyjádřit to, co vyjádřit chcete," cituje The Scientist rostlinného biologa Mila Aukermana. V laboratoři zkoumá geny huseníčku rolního (oblíbené modelové rostliny experimentálních botaniků), po večerech zpívá v punkové kapele The Descendents.

The Descendents

Řada vědeckých objevů, včetně těch nejvýznamnějších, které zásadně rozšířily naše znalosti o světě, zpočátku narazila na odpor hlavního vědeckého proudu. Etapou nedůvěry až zuřivého odmítání si musely projít Keplerovy zákony nebeské mechaniky, Darwinův princip přírodního výběru, Einsteinova obecná teorie relativity i kvantová mechanika. Jejich autoři si mohli připadat podobně jako skupiny The Sex Pistols nebo The Clash, když koncem 70. let přišly se zpochybněním tehdejších autorit, odmítáním tradic a novátorským pojetím starých témat.

Přírodní vědy sice mají ve srovnání s filozofií, teologií nebo humanitními obory mnohem propracovanější mechanismy sloužící k přijímání nových poznatků a zároveň k ochraně před šířením nesmyslů nemajících oporu v realitě, ale i ve vědě hrají roli konzervatismus a lpění na starých jistotách i v situaci, kdy fakta mluví ve prospěch nového pohledu.

Dostatečně šílená teorie

Každý správný punker musí zajásat nad jedním výrokem Nielse Bohra, dánského nositele Nobelovy ceny za fyziku. Když fyzik Wolfgang Pauli v roce 1958 prezentoval na jisté konferenci svou neortodoxní teorii týkající se elementárních částic, Bohr mu řekl: "Kolego, všichni jsme se shodli na tom, že vaše teorie je šílená. Nemůžeme se však shodnout na tom, zda je dostatečně šílená, aby mohla být správná. Osobně se domnívám, že není dostatečně šílená."

Bohr to řekl v nadsázce, ale mluvila z něj vlastní zkušenost. Coby jeden z otců kvantové mechaniky dobře věděl, že i nejbláznivěji vypadající teorie může být správná, existují-li pro ni přesvědčivé důkazy.

Wichterleho čočkostroj vyrobený ze stavebnice Merkur. Rovněž "pankáčský" přístup k řešení problémů založený na improvizaci a obcházení tradičních postupů se ve vědě leckdy hodí. Vědci pracující před rokem 1989 v českých vědeckých ústavech by mohli vyprávět, co vše museli podniknout, aby nahradili nedostupné zahraniční přístroje. Mnohdy tak z nouze vymysleli lepší nebo levnější alternativy komerčních zařízení. "Čočkostroj" pro výrobu prvních kontaktních čoček, který Otto Wichterle sestavil ze stavebnice Merkur, je klasickým příkladem.

Ale i dnes řešení řady vědeckých problémů vyžaduje, aby vědci vymýšleli nové metody a na koleně sestavovali nové aparatury, protože témata, jimiž se zabývají, jsou natolik odlišná od všeho, co už existuje, že standardní výbava zkrátka není k dispozici.

Sdružení rodičů a přátel RoPy

V souvislosti se vztahem punku a vědy není možné nevzpomenout Romana Nerudu, který se v Ústavu informatiky Akademie věd ČR věnuje výzkumu umělé inteligence a přednáší na Matematicko-fyzikální fakultě UK, zároveň píše texty a zpívá v alternativní punk-rockové kapele Sdružení rodičů a přátel RoPy. Když se kybernetik dá na punk-rock, zní to nějak takhle: