Skákající pavouci se při lovu orientují díky neostrému vidění

27.01. 11:32 | Autor: - von -

Skákavka neudivuje jen počtem svých očí, ale i způsobem, jakým informace z nich využívá.

Zdánlivá nedokonalost zraku pomáhá pavoukům skákavkám odhadnout vzdálenost kořisti, které se pak jediným skokem zmocní. Využívají triku se záměrně neostrým viděním.

Živočichové používají k odhadu vzdálenosti různé nástroje. Člověk těží z toho, že zorná pole jeho očí se překrývají, takže náš mozek dovede porovnáním obou scén poměrně spolehlivě určit, které předměty jsou blíže a které dále. Určitou informaci o vzdálenosti poskytuje i míra akomodace čočky, protože mozek ví, jak oko muselo upravit ohniskovou vzdálenost, aby na sítnici dopadl ostrý obraz.

Jiní živočichové využívají takzvanou pohybovou paralaxu. Pohybují hlavou ze strany na stranu a sledují, jak se při tom pozorovaná scéna mění. Bližší předměty se před očima pohybují rychleji než ty vzdálenější.

Skákavka se svou kořistí. Fotografové pracují s omezenou hloubkou ostrosti a část scény nechávají záměrně rozostřenou. Většinou pozadí, ale stejného efektu lze dosáhnout i neostrým předmětem před hlavní rovinou obrazu. Fotografii to dodává prostorovou hloubku. Ale lidské oko je schopno zaostřit na větší rozsah vzdáleností najednou než odcloněný objektiv a navíc dokáže mezi různými ohniskovými vzdálenostmi rychle přepínat, takže v běžném životě nebývá až na výjimečné situace podobný jev příliš výrazný.

Skákavky (hojné i u nás) s neostrým viděním aktivně pracují. Tým vědců z univerzit v Ósace a Kjótu o tom píše v časopise Science. Japonci zkoumali čtyři vrstvy sítnice skákavek a přišli na pozoruhodnou věc. Jenda z vrstev obsahuje pigment citlivý na zelené světlo, přestože není schopna na tuto vlnovou délku zaostřit. V běžném denním světle tak na ni vždy dopadá neostrý obraz, zatímco ostatní vrstvy vidí ostře.

Porovnání obou scén pavoukovi umožňuje odhadnout vzdálenost pozorovaného objektu. Čím blíže je, tím rozostřenější se v zelené části spektra jeví.

Autoři výzkumu svou hypotézu ověřili i experimentálně. Nechali skákavky lovit v teráriu osvětleném vždy pouze jednou vlnovou délkou. V zeleném světle se skákavky nemýlily a na kořist útočily s vysokou přesností. V červeném světle však cíl téměř vždy minuly.